Divadelní noviny > Názory – Glosy
Mám radost
Opatrnou, jinou my pesimisté mít nemůžeme, nikdy nevíme, jak co dopadne. Ale mám radost, když něco dobře začíná, když umím pochopit, z jakých důvodů se co chystá. Když jsou věcně položené otázky a otevřeně se řeší.
Bohužel v našem divadle je to stále spíš výjimečné. Dlužím čtenářům Divadelek vysvětlení, proč se vloni nedočetli nic podstatného o novém vedení Slezského divadla v Opavě – na konkrétní otázky odmítala odpovědět jak opavská radnice, tak nový ředitel Aleš Kománek. Dlouho se mi nedařilo se s ním potkat, až před nedávnem, i zeptal jsem se, proč neodpovídal na dotazy, utrhl se na mě, že jsem se měl obrátit na jeho tiskovou mluvčí a ne na něj, a pak že jsem si dovolil ptát se na nové poměry v jeho divadle jiných. Pochybnosti o způsobu financování Slezského divadla zůstávají, nezaregistroval jsem, že by se o nich něco zveřejnilo jinde. Z dramaturgických plánů se dá opatrně odhadnout, že divadlo směřuje k lidovějšímu repertoáru, jenže z historie víme, že to není zárukou nejen umělecké, ale ani ekonomické prosperity divadla, a nakonec ani návštěvnosti ne. Ale ani ve Zlíně se asi už nikdy nikdo nedozví, jak to bylo s půlročním neúspěšným ředitelováním Josefa Morávka. Prý bude pro všechny lepší nechat to tak. A mohli bychom pokračovat.
Mám však radost z průběhu i výsledku výběrového řízení na pozici ředitele Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V komisi zasedli kompetentní lidé, kteří se jako ředitelé divadel osvědčili, a to nejen jaksi provozně a účetně, to dnes zřizovatelé upřednostňují, ale ti, co umějí hučící úl divadelníků citlivě usměrňovat, a především vědí, kam dnes vícesouborové divadlo směřovat. Navíc svědčí o dobré kondici Jihočeského divadla, že vhodného kandidáta našlo ve svém středu, tvůrčí osobnost dobře obeznámenou s vizemi divadla i jeho praktickým chodem. Do ředitelské sesle od ledna příštího roku usedne dosavadní šéfka činohry Martina Schlegelová a na požádání obratem poskytla naší redakci ke zveřejnění svou vítěznou koncepci. Věcnou, jasnou, poučenou, žádné obecné tlachy, zřejmě proto neměla problém předložit ji k veřejné diskuzi. Z mnoha divadel jsme koncepci coby projekt dalšího směřování veřejnoprávního divadla od nových ředitelů pod různými záminkami nezískali.
Ještě o jednu radost se chci podělit. Po posledních volbách se novým náměstkem primátora pro kulturu (mimo jiné) v Olomouci stal Viktor Tichák, vysokoškolský učitel, lingvista, vzdělaný člověk. Byl opozičním zastupitelem a záhy po zvolení otevřeně a přesně popsal neutěšenou situaci v Olomouci, ekonomickou i kulturní, a zvažoval možnou fúzi Moravské filharmonie s Moravským divadlem podle vzoru některých německých měst. Mimochodem, opoziční zastupitelka, teatroložka Andrea Hanáčková o tom fundovaně psala už v roce 2019. Nyní se o případném sloučení ostře polemizuje. Tichák zřídil i komisi, která by měla definovat vize další existence Moravského divadla a Moravské filharmonie. Olomoucká radnice hledá způsob, jak z rozpočtu města ufinancovat činnost obou institucí, na kulturu údajně dávají 10%, stát nezvládá ani slibované jedno procento. Tedy se stojaté olomoucké vody konečně pohnuly. Radost mi však kalí snaha fúzí ušetřit, což se nikde nepotvrdilo. Náklady může snížit jen zefektivnění, účinněji umenšení uměleckého provozu. Nakolik se fúze vyplatí, to musí spočítat fachmani na umělecký provoz, a takové v Tichákově komisi nevidím. Ale držím mu palce!
Komentáře k článku: Mám radost
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
