Divadelní noviny > Kritika

Autorka mezi realitou a divadlem

Skotská dramatička Ella Hickson kráčí bok po boku s odvážnými feministicky zaměřenými autorkami, které se snaží bourat zavedená divadelní i společenská klišé a ve svých hrách zkoumají nejen naši současnost, ale vracejí se i do historie. Ačkoli má Hickson na kontě více než deset her, u nás si jí všimlo až v roce 2019 Divadlo LETÍ, když v jednorázovém scénickém čtení uvedlo její hru The Writer z roku 2018 (u nás v překladu Hany Novákové Autorka). Nyní se hra dočkala regulérní premiéry v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde ji uvedli v komorním prostoru Na Půdě.

Hickson se v době světové premiéry v londýnském divadle Almeida nechala slyšet, že si dovolila být při psaní absolutně svobodná. Možná i proto vznikl tvar, který není úplně snadno uchopitelný. V textu zachycujícím proces vzniku hry pro nejmenované divadlo se řetězí jednotlivé epizody, u nichž není zcela jasné, co je realita a co fikce. Hickson totiž pracuje s metodou divadla na divadle, takže například zásadní postavy Autorky a Režiséra jsou neustále přítomny někde na hranici mezi jevištěm a hledištěm. Okraje jednotlivých epizod jsou rozostřené, přecházejí jedna do druhé. Zároveň každá další scéna je komentářem k té předchozí a většinou zpochybňuje její myšlenkovou autenticitu. Jeden britský kritik nazval toto vršení a přelévání významových linií textu několikavrstevnatou meta-situací. Je to pravda trochu matoucí, ale velmi zábavné.

Hned úvodní scéna například zachycuje rozhovor, který po představení vede mladá divačka s mužem, jehož funkce v divadle není zpočátku zcela jasná. On se jí ptá na její názor na inscenaci a dostane se mu až překvapivě odmítavé reakce, vedené z ideologických pozic. Dívka volá po nahrazení přežitých maskulinních postupů novými myšlenkami a autenticitou i po napravení zažitých – nejen genderových – klišé. Dialog je střetem starého a nového i mužského a ženského světa. Nakonec vyplyne, že se jedná o režiséra zkritizované inscenace, který dívce v době jejího studia na umělecké škole nabídl možnost napsat pro divadlo hru, ale zřejmě si od setkání sliboval i nezávazný sex, což ona odmítla. Dialog náhle končí, ukazuje se, že jsme právě viděli část zkoušky nové hry mladé autorky, po níž následuje úmyslně rozpačitá diskuse s dotazy z publika. Témat se v Autorce nabízí bezpočet, ale jde tu především o mocenský rozměr divadelní tvorby i genderové nerovnosti uvnitř divadelního systému, dále též nutnost přizpůsobovat se komerčním tlakům a společenské poptávce. Jakákoli vzpoura se ukazuje jako lichá a končí rozpaky či trapností. Jistě by o podobných situacích mohla vyprávět leckterá česká režisérka, která se s euforií a revolučním nadšením vrhla do silně maskulinního profesionálního divadelního provozu a zažila nejednu trpkou situaci.

Režisér Adam Svozil, který vytvořil pro komorní scénu Jihočeského divadla již několik výrazných inscenací (Téměř dokonalá láska, Holky a kluci), si i tentokrát se zapeklitým textem poradil velmi dobře. Ačkoli původní komplikovaná struktura zůstala zachována, drobné aktualizace posunuly příběh do českého prostředí regionálního divadla (a kromě toho se lehce dotkly i kauzy Ne!musíš to vydržet na pražské DAMU). Zvýrazněním švů mezi jednotlivými scénami tvůrci ku prospěchu věci vymezili rozdíly mezi fikcí a realitou pregnantněji než v britské verzi. Tak je příběh jasnější i pro běžného diváka, nicméně bonusy pro zasvěcené se neztrácejí. Velmi nápomocná je práce se scénou, kdy jsou během jednotlivých výstupů, eventuálně po jejich skončení, bourány a odnášeny scénické prvky či zdi, čímž se ozřejmuje metadivadelní charakter zobrazeného děje.

Jasno mají i herečky a herci. Zatímco „reálná“ verze Autorky, ztvárněná Teresou Schel, si počíná velmi civilně a dosti nenápadně (spíše než slovy vyjadřuje své ironické či rezignující komentáře nonverbálně), její mladší divadelní verze je v interpretaci Elišky Brumovské mnohem výraznější, „bojovnější“. Brumovská výborně vystihla podstatu zásadního generačního genderového sporu; jako přidrzlá suverénní mladá umělkyně, která se nehodlá smířit se zavedenou praxí v divadle ani v životě, je naprosto autentická, sympatická a zároveň iritující. Modelové ženské postavy snaživé moderátorky-herečky a volnomyšlenkářské lesbičky ztvárnila s citem pro nadsázku Daniela Šišková.

Na druhé straně stojí režisér, zástupce mužského machismu. Jak jeho „skutečná“ (Pepa Honzík), tak i scénická verze (Pavel Oubram) působí jako až provokativně suverénní slizoun, který ve světě ženských snů šlape jako slon v porcelánu. Chová se, jako by měl patent na pravdu, a dopouští se necitlivých zásahů do textu, pročež chce Autorka z projektu odstoupit. Na protest sepíše provokativní scénu zachycující jakýsi my(s)tický ženský ráj, kde mohou být ženy konečně samy sebou, daleko od vlivu mužského světa (ukáže se, že je to jen obtížně realizovatelný úlet, který při přehrání na jevišti působí jako surrealistický sen pod vlivem drogy). Tehdy se do textu i inscenace vkrádá lesbický motiv, který postupně začíná dominovat a vygraduje v odvážnou (a úmyslně trapnou) erotickou scénu, kdy Autorka s přítelkyní zkoušejí sex s dildem. Dvě sexuální scény ve hře (hetero- a homosexuální) se vlastně navzájem zrcadlí a ilustrují, že i v těch nejintimnějších lidských vztazích jde především o moc. Lesbická idyla nicméně končí groteskně, když se přítelkyně začne chovat podle klišé vzorné hospodyňky ve šťastné domácnosti. Tady už ovšem nikdo netuší, zda je to absurdně hyperbolizovaná verze Autorky, nebo happyendová předělávka Režiséra.

Z her, které se se zabývají současnou výraznou proměnou paradigmatu, pokud jde o vnímání genderové nerovnováhy ve společnosti a osobních i pracovních vztazích, se zdá Autorka Elly Hickson – alespoň mně – nejvytříbenější v rozmanitosti poloh a myšlenek, které nabízí. Rozhodně se vyhýbá jednostrannému pohledu. Jak s reprezentanty mužského, tak se zástupkyněmi ženského světa jsem se dokázala ztotožnit, a přesto mi chvílemi připadaly oba dva tábory nesnesitelné. V každém případě nabízí tato hra a její zdařilá scénická verze mnoho podnětů pro přemýšlení i diskusi.

///

Jihočeské divadlo, České Budějovice – Ella Hickson: Autorka. Překlad Hana Nováková, režie Adam Svozil, dramaturgie Monika Hliněnská, scéna a kostýmy Pavla Kamanová, hudba a sound design Lenka Adamcová. Premiéra 14. dubna 2023, studiová scéna Na Půdě.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 22. května 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Autorka mezi realitou a divadlem

1. Pavel Pokorný

   

   Opravdu skvělé divadlo.
   Nenechá diváka vydechnout, pokládá jak otázky, tak dává prostor pro různé pohledy.

   20.03.2024 (21.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ