Zemřel Ivan Dubský
3. 9. 1926 Praha – 17. 5. 2023 Praha
Filosof a pedagog. Věnoval se především historii filosofie a dílům Hegela, Marxe, Heideggera, Patočky a Nietzscheho.
Mládí strávil v Buštěhradě, na hradě Žleby a v Chrudimi, kde složil válečnou maturitu. Po matce pocházel z rodiny Schmoranzů. Jeho dědeček Josef, absolvent vídeňské akademie, byl profesorem výtvarného umění v Chrudimi a autorem publikací o umění a lovectví, v penzi se stal správcem uměleckých sbírek na hradě Žleby – byl synem architekta Františka Schmoranze, bratrem architekta Františka Schmoranze ml., ředitele UMPRUM, a Gustava Schmoranze, ředitele Národního divadla. Strýc, dramatik Zdeněk Schmoranz, byl za účast v odboji popraven nacisty.
Po maturitě absolvoval Filozofickou fakultu UK, obor filosofie a sociologie, v roce 1951 složil doktorát a v roce 1958 obhájil kandidaturu věd. Účastnil se několika renomovaných kongresů v zahraničí a dvakrát získal stipendium Humboldtovy nadace. V letech 1952–1953 byl asistentem dějin filosofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze. V roce 1953 přešel do Kabinetu pro filosofii ČSAV, kde pracoval nejprve v oddělení dějin české filosofie, později v oddělení soudobé západní filosofie. V roce 1967 externě přednášel na FF UK o problémech filosofické antropologie a vedl seminář o Heideggerovi. V letech 1965–1966 a 1968–1969 pobýval jako stipendista Alexander von Humboldt-Stiftung v Husserlově archivu v Kolíně nad Rýnem a ve Freiburku. V roce 1974 byl z FÚ ČSAV propuštěn, v letech 1975–1989 byl v invalidním důchodu. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Po rehabilitaci se vrátil do FÚ ČSAV. Byl velkým znalcem prací Jana Patočky a Martina Heideggera, věnoval se též Nietzschemu, marxismu a interpretaci uměleckých děl.
V osmdesátých letech přispíval do samizdatových sborníků a časopisů (Kritický sborník, Pohledy, Hostina, PARAF, Obsah ad.) i exilových periodik (Paternoster, Listy). Knižně vydal: Raná tvorba K. Marxe a B. Engelse (SNPL 1958), Hegels Arbeitsbegriff und die idealistische Dialektik (ČSAV 1961 a Darmstadt 1973), Pronikání marxismu do českých zemí (NPL1963), Hegel a Československo (ČSAV 1964), Filosof Jan Patočka (Institut pro Středoevropskou kulturu a politiku 1991, 2. opr. vyd. Oikoymenh 1997), Diskurs na téma jedné Klímovy věty a jiné eseje (Pražská imaginace 1991), Ve věci Heidegger. Problém Heideggerovy biografie (Oikoymenh 1997), Per viam: stati a eseje (Torst 2003).
Zajímal se také o moderní literaturu, napsal studie mimo jiné o románové tvorbě Thomase Manna, Marcela Prousta, Franze Kafky či Ladislava Klímy. V posledních letech publikoval v Revolver Revue – č. 66/2007 přineslo jeho výbor dopisů Friedricha Nietzscheho, které Dubský doprovodil esejí. Pro RR č. 72/2008 napsal esej Čas kouzelného vrchu. Soubor devíti textů (z let 1965–2007) interpretujících klíčové momenty osudu Fridricha Nietszcheho a jeho myšlenkový odkaz vyšel pod názvem O Nietzschovi v Edici RR v roce 2016. /Více na Bubínku Revolveru – zde/
Byl dvakrát ženatý. V roce 1953 se mu z prvního manželství s filosofkou a spisovatelkou Irenou Dubskou narodil syn Jakub Dubský. Od poloviny sedmdesátých let žil s Jaroslavou Reslerovou, vzali se v roce 1987.
O jeho úmrtí jménem rodiny informoval Ivan Chvatík, zakladatel Archivu Jana Patočky.
Poslední rozloučení se bude konat v pondělí 29. května od 15 hodin ve Velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Ivan Dubský
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)