Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy

    Proč vystavovat scénografii?

    V pražské Holešovické tržnici byl 7. června zahájen 15. ročník multižánrového festivalu Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru 2023.

    V posledních ročnících se někdy ostře diskutovala proměna PQ z profesní scénografické přehlídky na multižánrový festival. Na straně 10 proměnu zdůvodňuje kurátorka a scénografka Klára Zieglerová, k té úvaze jsem ji na popud vedení PQ sám vyzval. Její odpovědí lze zobecnit posun PQ od profesní výstavy k multižánrové aktivitě, respektive od vystavování jedné součásti jevištní tvorby k pokusu „vystavovat“ výsledek celého tvůrčího procesu. Dávám jí za pravdu, dobře se pamatuji na únavné prohlížení stovek různých scénografických návrhů na minulých PQ, modelů scén, návrhů kostýmů, principů svícení, jevištních technologií, prostě všech prostředků, jimiž tvůrci formují (hodně zjednodušuji, vím) vizuální podobu inscenace. Vzpomínám na to, jak se vystavovatelé snažili svou expozicí co nejvíc vysvětlit principy své tvorby a jak ztuha to šlo. Jak se někteří utíkali k technickým výkresům, jiní k fotodokumentaci, pak přišla možnost videoprojekce, což už nebylo nic jiného než zprostředkování záznamu výsledku tvůrčího procesu. Videa také umožnila dokumentovat technologické postupy a třeba průběh prací formou videoreportáže. Ale viděl jsem na PQ i první „zážitková“ řešení vystavením scénicky pojatého prostoru v návaznosti na konkrétní inscenaci, ale také prostoru tematicky zcela volného – šlo vlastně o představení technologií a způsobů, jakými se s nimi dá tvořit.

    Dlouhá léta se problematizoval původní způsob vystavování scénografie z konce šedesátých let a spolu s tím se samozřejmě problematizoval i důvod, proč vůbec vystavovat scénografii, proč pak třeba nevystavovat hudbu, herectví, drama… Počátek PQ leží v proměně scénografie od přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, v tom, jak narostl její vliv na jevištní tvorbu. A také se do vzniku PQ promítlo velmi prestižní postavení české scénografie v tehdejší době, ve světě spojené nejvíc s Josefem Svobodou.

    Současné PQ tedy vystavuje „zážitky“ a prakticky rezignovalo na vystavování jaksi odborné scénografické materie. Specialistům může být líto, že se úzká odbornost PQ rozmělnila do obecného multižánrového festivalu. Jestli honí moc nebo málo zajíců, poznáme, až letošní přehlídka skončí. Nicméně rezignací na své výlučné odborné postavení se PQ jako prestižní a prestižně dotovaná akce dostává do kontextu dalších velkých festivalů a získalo tím hodně ostrou konkurenci. Kdo ví, jestli to do budoucna neoslabí prestižně či ekonomicky jeho existenci. Nicméně myslím, že se na to jeho organizátoři nemohou ohlížet, a považuji to za správné a dobré. Jen by možná měli proměnit i název, když o scénografii a divadelní prostor jde na PQ také, ale už dlouho ne jenom.


    Komentáře k článku: Proč vystavovat scénografii?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,