Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Český McDonagh?

    Královéhradecké Klicperovo divadlo uvedlo novou hru Reného Levínského Celý život nestačí. Byť se v Hradci autor narodil, ještě nikdy tu uveden nebyl. Snad i proto se pod text výjimečně podepsal nikoli pseudonymem, ale vlastním jménem.

    Karlu Záhorskou hraje Lenka Loubalová, kapitána Mareše William Valerián FOTO PATRIK BORECKÝ

    Spojení Levínského s režisérem Janem Fričem slibovalo od začátku humor, a to humor velmi svérázný. Autorovy hry jsou totiž chameleonské, nic není tak, jak se může na první pohled zdát. Zdánlivě jednoduchý příběh je ve své podstatě velmi rafinovaný, byť se jeho kostra dá převyprávět jednou větou (parta ze skomírající soukromé pekárny kdesi v Podkrkonoší se snaží zachránit provoz poté, co jim vypnou elektřinu, a je pro to ochotna udělat cokoli). Jestliže někteří kritici odkazují k tarantinovské poetice, pro mě je tu jasná inspirace dvěma prameny. Jedním z nich je pochopitelně největší Čech Jára Cimrman, tím druhým Ir Martin McDonagh.

    Čím déle jsem přemýšlela o podobnosti Levínského s McDonaghem, tím více jsem se v ní utvrzovala. McDonaghovy hry vždy překvapí zápletkou, kdy naprosto pitomá záminka rozpoutá krvavou žeň, jejich dějištěm je (irský) zapadákov, obývaný velice svéráznými jedinci mluvícími specifickým jazykem, a jsou propleteny nejrůznějšími pověrami či mýty. A tohle vše „po česku“ či spíše „po krkonošsku“ můžeme vysledovat i v Levínského textu.

    Děj hry, kterou lze nazvat krvavou groteskou či duchařskou komedií, neboť se tu vyvolávají duchové o sto šest, je pevně zasazen do kraje pod horami, kterým stojí za to putovat (tak jak to dělá a následně líčí protagonista Antonín Hanč). Ostatně i víra v komunikaci s duchy zemřelých a jejich převtělování, jinými slovy spiritistické blouznění, je tu daleko samozřejmější či pravděpodobnější než třeba v racionální, uspěchané Praze. S Podkrkonoším souvisí i dlouhá tradice ochotnického divadla, takže postavy v přestávkách mezi pečením „nacvičují“ představení liturgického charakteru (to se okatě mísí s náboženským vytržením, promluvami médií i křesťanskými symboly).

    Jste-li pozorní (ale to spíše při čtení programu, neboť jména v představení zaznějí jen sporadicky), naleznete odkazy k některým osobnostem nejen Královéhradeckého kraje (Antonín Hanč či vrchní komisař kapitán Josef Mareš). Levínský se vyžívá i v „mluvících“ jménech (učitelka v mateřské škole, která celý příběh zakončí neočekávanou pointou, se například jmenuje Emília Martáková, což odkazuje k Věci Makropulos Karla Čapka, mimochodem též východočeského rodáka). Zkrátka hádanek nabízí hra i inscenace bezpočet a poměrně volné tempo umožňuje, aby vám všechny narážky, vtípky a gagy zvolna došly. Levínského humor, umocněný Fričovou režií i úmyslně naivistickou hereckou intepretací jednotlivých postav, prostě funguje.

    Vše se odehrává v již notně se rozpadající pekárně, která má patrně vybavení ještě z první republiky. Když se rozhrnou rolety, můžeme skrze prosklenou výlohu sledovat ulici, kde září krásná nová konkurenční pekárna. Zdá se, že tento princip je scénografovi Nikolovi Tempírovi vlastní – využil jej i v jiné Fričově inscenaci Levínského textu Dotkni se vesmíru a pokračuj, uváděné na Nové scéně pražského Národního divadla.

    Role prý byly psány hercům na tělo a opravdu celému obsazení velmi dobře padnou. I díky kostýmům Jany Hauskrechtové, odkazujícím k nepříliš slušivým kreacím minulého století (včetně divných účesů či paruk), působí každá z postav lehce komicky, trochu trapně, dosti vykloubeně, a přitom jsou všechny jaksi samozřejmě autentické. Za všechny zmíním alespoň Karlu Záhorskou v podání Lenky Loubalové, matku v kolečkovém křesle, která sice většinou pospává zmožena alkoholem, ale zápletku nakonec razantně a definitivně vyřeší (jako v počítačové hře), či buranského a zároveň poetického horala Hanče ve ztvárnění Filipa Richtermoce, jenž pro dobrou radu nikdy nejde daleko a má rozsáhlé geografické znalosti o regionu, anebo kapitána Mareše Williama Valeriána, který jako by se vyloupl ze zcela jiného příběhu – v omšelé pekárně působí jako agent Cooper dorazivší do městečka Twin Peaks.

    Inscenace nové Levínského hry, tentokrát pevně usazená v regionu, si bezpochyby najde své příznivce, ale i odpůrce. Při představení, které jsem viděla, se ovšem diváci bavili královsky.

    Klicperovo divadlo Hradec Králové – René Levínský: Celý život nestačí. Režie Jan Frič, dramaturgie Martin Satoranský, scéna Nikola Tempír a Jakub Peruth, kostýmy Jana Hauskrechtová, hudba William Valerián. Premiéra 13. května 2023 na Hlavní scéně (psáno z reprízy 22. května).


    Komentáře k článku: Český McDonagh?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,