Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Komunikace Tancem Praha 2023 (No. 3)
Je již tradičním festivalovým zvykem Tance Praha, že aspoň jednu produkci uvede ve Veletržním paláci. Letos tomu bylo nejinak. V pátek a sobotu 16., respektive 17. června v Malé dvoraně hostoval italský umělec působící v Bruselu, výtvarník a choreograf Pietro Marullo (sám sebe označuje jako „materiographer“ – umělec píšící matérií/hmotou), který zde uvedl své dílo z roku 2017 nazvané Wreck – The list of extinct species / Vrak – seznam vyhynulých druhů/.
Ač je Marullo vedoucím vlastního souboru Insieme Irreali Company, tento projekt je vlastně konceptem, který se v obsazení performerů proměňuje dle toho, kde se realizuje. Marullo připraví v dané zemi konkurs a s vybranými tanečníky/performery akci připraví. Ta spočívá v tom, že se před diváky pohybuje obrovský nafouknutý černý igelitový objekt (polštář), kterým zezadu perfomeři manipulují za zvuků temné, hrozivé elektronické hudby evokující vlny moře se zvukem valícící se kamenů a občas se pod tímto polštářem některý z aktérů/aktérek objeví, jako by je objekt vyvrhl a po chvíli zase pohltil. Postupně se ale z jeho vlivu vymaňují, tančí kolem něj a zase jsou pohlcováni. Až na úplný závěr objekt ovládnou, vypustí z něj vzduch a před diváky srolují. Tím performance končí.
Akce má pochopitelně více peripetií, jednou dokonce performeři vpustí objekt mezi diváky, ale v zásadě jde o to evokovat oním objektem přírodní, ekologickou nebo možná i válečnou hrozbu, jež nás obklopuje, jež je neustále přítomná, jež nás pohlcuje a zase vyvrhává – stejné či jiné, aktivní či pasivní, mrtvé či živé – zpět do světa. Tanečníci/Performeři jsou celí v černém, jen jedna tančí oděná v bílé. A s tímto jednoduchým symbolismem Marullo, který obstarává hudbu sedě za mixážním pultem, významově pracuje a rozvádí jej do různých scén a výstupů s čitelnou, proklamativní symbolikou neustálé hrozby v konfrontaci se životem, pohybem, pasivitou, aktivitou, individualismem a skupinovou propojeností. V zásadě jde o moderní druh rituálu, jehož jsme všichni – aktéři i diváci – přítomni a společně zažíváme. Akce se tak vymyká z pouhé „artové“ pozice a vstupuje do dalších „zážitkových“ sfér vnímání a komunikace.
Jako varovný obraz – zvláště v galerii – je to působivé, ale nepřidá-li se objektu rovnocenně působivá herecká/taneční akce, jeví se celá asi hodinová produkce trochu samoúčelnou, v zásadě statickou, až příliš politicky či ekologicky – dle toho, jak ji intepretujeme (dle názvu performance jde o ekologickou symboliku, ta ale není čitelně významově umocňována jevištními akcemi) – proklamativní. Jde tedy spíše o politikum, jež připomíná dávné (z šedesátých a pozdějších let dvacátého století) akce Petera Schumanna a jeho Bread and Puppet Theatre, který vytvářel obrovské naddimenzované loutky, s nimiž se jeho aktéři (též dobrovolníci v daných zemích či městech) účastnili politických demonstrací, pochodů městem a podobně.
I s touto akcí/performancí se Marullo vydal v Praze do volného prostoru: v neděli 18. června ji uskutečnil v rámci Open air festivalového programu na ostrově Štvanice. Nevím, jak tam působila, nebyl jsem tam. Nicméně objekt je tak špatně ovladatelný, že – obávám se – šlo opět spíše o akční výtvarnou instalaci, na niž je třeba se emotivně napojit, nechat se unášet vznikajícími – začasté nahodilými – obrazy a akcemi, jež černý obrovský objekt společně s aktéry vytvářejí. Bez většího tanečního/performerského vkladu, který byl ve Veletržním paláci značně rozpačitý, jde ale jen o esteticky působivý, výtvarně-taneční vstup do veřejného prostoru bez podstatného – a pro tyto akce důležitého – apelativního dopadu na okolí.
Aspoň tak tomu bylo v sobotu ve Veletržním paláci. Diváci sledovali podivuhodně se pohybující, vzduchem se nadnášející objekt, jemuž nebyli perfomeři a performerky dostatečnými partnery a partnerkami.
Pro čtenáře i-DN jsem pro představu připravil fotoreportáž (akce trvala asi hodinu):
Pietro Marullo (IT/BE): WRECK – The list of extinct species. Režie a choreografie Pietro Marullo, zvukový design Jean-Noël Boissé, světelný designer Julie Petite-Etienne, měkký objekt a kostýmy Pietro Marullo & Bertrand Nodet. Účinkovali: Tereza Holubová, Veronika Horiacha, Eliška Kirová, Lena Korotkova, Miroslav Kochánek a Eva Urbanová. Produkce: Insieme Irreali Company, koprodukce: Festival Internazionale Danza Oriente Occidente, MART – Museo di Arte Moderna e Contemporanea di Trento etRovereto, Théâtre Varia de Bruxelles, La Coop asbl. S finanční pomocí Fédération Wallonie-Bruxelles – CIAS, Commission communautaire française, Wallonie-Bruxelles International, Tax Shelter o fFédéral Belgian Gouvernement. Premiéra 30. srpen 2017, Rovereto, Itálie, Festival Orientoccidente. Psáno z uvedení 17. června 2023 v Malé dvoraně Veletržního paláce v Praze v rámci festivalu Tanec Praha a Pražské Quadriennale.
///
Více o festivalu Tanec Praha 2023 na i-DN:
Komunikace Tancem Praha 2023 (No. 1)
Komunikace Tancem Praha 2023 (No. 2)
…
Více o PQ 2023 na i-DN:
Pražské Quadriennale zveřejnilo program
PQ a DAMU představují Studio Stage
RARE – unikátnost, výjimečnost, syrovost
Začíná Pražské Quadriennale 2023
…
Komentáře k článku: Komunikace Tancem Praha 2023 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)