Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Cirkusy u nového jezera… (No. 1)

20. ročník Mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná oficiálně začal sice ve čtvrtek 17. srpna, ale fakticky vlastně už den předtím. Začalo to bouřkou, jež vyplavila všechny stany a šaitó, pokračovalo o půl hodiny posunutou premiérou Loop skupiny Losers Cirque Company, vrcholilo premiérou (či předpremiérou?) zahajovací show nazvanou Aquanauts aneb Pocta novému cirkusu a končilo opět vydatným deštěm.

Hektolitry vody, co spadly kolem 17. hodiny na Prahu a vyplavily mj. i Státní operu, se prolily i Letenskou plání včetně stanů a šapitó, blesk dokonce uhodil do stožáru jeřábu, na němž večer byli zavěšeni performeři nad vodní nádrží. Nicméně voda ze stanů se vymetla, i večerní produkce se měla několik hodin čas připravit, a tak Letní Letná mohla – předpremiérově – zahájit.

Již zavedená a Letnou – jak bylo na tiskové konferenci zdůrazňováno – silně spjatá Lusers Cirque Company, připravila pro festival premiéru nazvanou Loop (Kruh). A myslím, že mnohé své příznivce jí zaskočí. Nejde vlastně o žádný „nový cirkus“, dokonce ani o fyzické divadlo, ale důsledně o taneční produkci. S mnoha klady a zápory, jež takový, pro soubor nový počin, v zásadě vybočení z dosavadní cesty, obnáší.

Začíná jako klauniáda, kdy Andrej Lyga jako uklízeč vysouší jeviště – jako na zavolanou po oné bouři – a občas na kluzké podlaze jak po banánové slupce ukloune. Vždy vstane a pokračuje dál. Z pozadí pomalu přichází čtveřice performerů – tanečníků (Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban a Taro Tamura) a po jeho posledním pádu, když se spustí hudba (Ivan Acher), začínají tančit. První obraz je plný pádů a vstávání, v dalších už se na tuto nestabilitu těla a pohybu nenavazuje. Každý obraz (taneční výstup) je vždy zarámován nějakou sekvencí, v níž hlavní úlohu má většinou Lyga, ale ne vždy. Vlastně není jasné, co kdo a kým je. Lyga má sice v úvodu na hlavně červenou čepici a později kolem těla či v rukou rudý šál, čímž se od ostatních, kteří jsou v dost nevýrazných šedých kostýmech, odlišuje, ale po čase se i tato jeho barevná odlišnost vytrácí a Lyga splývá – výtvarně, ale i významem své postavy v rámci zobrazovaných situací – s ostatními.

Další rovinu tvoří telefonáty Lygy (uklízeče) s jeho ženou, s níž se – možná – rozchází. Ovšem tato linie je (nebo aspoň mně byla) nejasná. Lyga se odvolává na zvonění mobilních telefonních přístrojů mezi diváky, v jednu chvíli dokonce všichni performeři znuděně (a velmi dlouho) vyčkávají, jako by čekali na spojení s operátorem, ovšem smysl toho jsem dekódovat nedokázal. Snad mi některý z čtenářů a diváků pomůže…

Výrazná je výtvarná (světelná) linie. Do jednoho zdviženáho rohu scény je občas promítán obraz nebe, padajícího chmýří či lidského oka. Ale opět jde o navenek nahodilé výjevy, jež celek nijak nepodporují a jsou záminkou pro krátké, dynamické výstupy a situace. Ty jsou nejčastěji čistě pohybové (taneční), občas akrobatické s prvky klauniády či komických situací, které umožňují snad každému z aktérů aspoň jednou dvakrát za představení být hlavní figurou dění.

A to je vše… Na konci čtyři tanečníci mizí a na scéně opět zůstává osamělý uklízeč. Snad šlo o jeho sen, o obavy či strachy, jež se v něm ukrývají.

Otazníků klade inscenace povícero. Nejen že se vyčleňuje z dosavadního stylu souboru, ale tvůrci nejsou tak schopní tanečníci a především choreografové, aby zvládli tak velké sousto celovečerní choreografie. Tanec (pohyb) vesměs není příliš jak pohybově, tak choreograficky invenční, občas působí spíše jako rozcvička, netaneční situace aktéři/tanečníci nedohrávají, vesměs jen čekají na impuls hudby či některého z nich, kdo situaci v tu chvíli vede a posouvá. Acherova hudba je zaměnitelná, víceméně nabízí zvukové plochy bez výraznějších proměn či motivů. Ač je od souboru více než sympatické, že se vydává nezvyklým směrem a experimentuje s různými formami a žánry, zde – aspoň zatím – přecenil své síly a měl by na výsledku ještě pořádně zapracovat. Některé obrazy/scény/čísla vypustit, jiné dopracovat a celek režijně a herecky pročistit tak, aby bylo aspoň trochu jasné, jakou situaci sledujeme, kdo je hlavní postava a kdo jsou ti čtyři, kteří se jí zjevují a s ní komunikují, na situaci participují a rozvíjejí ji. První uvedení na Letní Letné berme spíš jako veřejnou zkoušku než jako definitivní tvar.

Představení skončilo právě včas, aby bylo možné přejít k jezeru, kde za asi deset minut začínali Aquanauti, opulentní show jak z časů Krále Slunce Ludvíka XIV. Z výšky se snášeli a nad hladinou v různých výškách se pohybovali akrobaté zavěšení na laně z vysokého, phyblivého ramene jeřábu, nejdříve samotní (úvodní číslo), poté čtveřice v kruzích, na kterých aktéři rotovali, na jezeře tančily akvabely, na molu titíž tančili s ohni a s hořící sukní, kolem jezdily lodě s barevnými ohni, jeden performer se nechal vystřelit do vody z děla, jiný se houpal na hořící kouli nad vodou. To vše bohatě doprovázené barevnými reflektory a mohutnou elektronickou zvukovou stěnou (Sigur Rós, Peter Gabriel, původní). Vše vyvrcholilo famózní show třiceti dvou performerů a performerek zavěšených v řadách po pěti, resp. čtyřech na jednom rameni svěšeném z jeřábu a opět v různých výškách a pohybu ramene se vznášejících nad hladinou jezera. Do toho vytvářeli na nebi různé grafické obrazce, pohybovali se osaměle či se drželi za ruce či nohy, byli hlavou vzhůri či dolů, byli různě nasvětlováni. Nádhera. Úžas.

Asi ve dvou třetinách půlhodinové, možná čtyřicetiminutové produkce opět začalo – nejdřív lehce, poději silně – pršet a dokonce se na vzdáleném nebi objevily blesky. Aquanautí téma tak bylo ještě znásobené, možná až děsivě. Ale jelikož se nic z nebe nezvladatelně dramatického neudálo, blesky nepřiblížily, končilo vše v uvolněném reji všech přihlížejících doprovázeném karnevalovým vířením a tanci z nebe i vody na břeh vystoupivších Aquanautů a Aquanautek. Mnozí – včetně autora těchto řádků – se k nim radostně přidávali.

Parádní (před)zahájení festivalu!

…

Losers Cirque Company, Praha – Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban: Loop (Kruh). Režie: Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban, choreografie:Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban, hudba: Ivan Acher, projekce: Amar Mulabegovič, kostýmy: Lucie Červíková. Performeři: Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban, Andrej Lyga, Taro Tamura. Premiéra 16. srpna 2023 na festivalu Letní Letná.

Cirkus Cirkör, Cirk La Putyka, Losers Cirque Company, AirGym Art Company & SK Neptun, Švédsko, Česko – Pompe Hedengren: Aquanauts aneb Pocta novému cirkusu (Slavnostní zahájení k výročí 20 let). Koncept a umělecké vedení: Pompe Hedengren, režisér: Jesper Nikolajeff, projektový manažer Cirkus Cirkör: Katta Palsson, choreografie a vedení zkoušek: Esmeralda Nikolajeff, Robin Leo, vedení zkoušek: Mira Leonard, technické vedení projektu: Petr Voříšek, produkční vedení: Zuzana Cajtlerová. Produkční tým: Zuzana Borová, Anna Černá, riggeři: Jan Kohout, Marek Kozelka, světlo: Petr Voříšek, Ondřej Šesták, zvuk: Marian Starý, Libor Tempír, jeřábník: Michal Kavalek, kostýmy: Jana Fajkusová, instalace a zapůjčení pontonu: Jan Ronovský. Akrobati: Tomáš Pintér, Bára Pintérová Bartoňová, Adéla Míšková, Helena Nováčková, Kateřina Horová, Adéla Jordáková, Lenka Švolíková, Jan Kulhánek, Lukáš Macháček, Katarina Sobinkovicova, Zlata Mikhono, Viktoria Petrenko, Viktorie Georgievová, Ethan Law, Martina Illichová, Ester Josefina Vandasová, Lukáš Borik, Leontina Faltýnová, Kateřina Vrbová, Šárka Fülep Bočková, Aurora Apetaurová, Andrii Lohynov, Metoděj Vykydal, Richard Simoník, Klára Trombíková, Bětka Tichá, Kristýna Stašová, Emilie Benešová, Michaela Josífková, Kristýna Mrozková, Klára Hajdinová, Ondřej Dlohoš. Akvabely: Anna Císařová, Matylda Jandová, Klára Korbelová, Tereza Smetanová, Maxine Laura Pospíšilová, Ivana Elysberg, Eliška Sauerová, Agáta Jarochová, Tereza Hurychová, Amélie Hanušová. Trenérka: Kateřina Bártová. Choreografie akvabel: Ethan Culter Law. Premiéra 16. srpna 2023 v rámci festivalu Letní Letná.

///

Více o letošní Letní Letné na i-DN:

Cirque Alfonse se vrací na Letní Letnou

Novocirkusový crème de la crème

Letní Letná slaví dvacetiny

Letní Letná ve čtvrtek začíná

…

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 19. srpna 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Cirkusy u nového jezera… (No. 1)

1. Michal Heriban

   

   Škoda že ste neprišli
   na diskusiu k predstaveniu Loop. Veľa veci by ste sa dozvedeli aj z postrehov veľmi vnímavých divákov. A možno by ste sa dozvedeli viac o nás ako tvorcoch. Každopádne sme radi za každý názor, každého diváka aj za ten váš pán Hulec.

   20.08.2023 (13.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Losers Cirque Company
   dlouhodobě sleduju, viděl jsem téměř všechny produkce, tak myslím mám z čeho čerpat v posuzování jejích projektů, a z reflexe je snad patrné, z čeho má charakteristika vychází. Nicméně pochopitelně – a je to dobře – jsou na jakoukoli produkci různé pohledy, neexistuje jeden „definitivní“ názor.
   Té Vaší – stejně jako všem z oboru nového cirkusu či tance u nás – přeju vše nejlepší. Cesta, kterou LCC od svého vzniku kráčí, je obdivuhodná. I tento počin, třeba právě tím, že neopakuje nalezené postupy, je důležitý. Jen si – stále – myslím, že potřebuje ještě nějakou péči a úpravy, doladění. A věřím, že pak půjde o další vrcholnou produkci souboru.
   🙂

   20.08.2023 (15.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ