Hledání nejstarší české divadelní fotografie
Jaký snímek je tou nestarší divadelní fotografií pocházející z českého prostředí? Na otázku je nutno nahlížet z několika pohledů. Jako na fotografii teatrality ve veřejném prostoru, jako na zachycení herce v kostýmu a roli, jako na snímek divadelní akce v reálném scénickém prostoru, jako na dokumentární zachycení části inscenace (scénografie, realizace scény, fotografie výtvarných návrhů). A také jako na civilní snímky osob vytvářejících divadlo. Z širokého spektra divadelních tvůrců a protagonistů.
Fotografie malíře dekorací Viktora Jaicha, 1859 autor neznámý. Národní muzeum, H6p−31/2011, sign. 31F57.
V této souvislosti bývá za nejstarší divadelní fotografii pořízenou na našem území tradičně uváděn (i v poslední publikaci Česká divadelní fotografie 1859–2017 vydané Divadelním ústavem a Národním muzeem) snímek sedící amatérské herečky vystupující ve Stavovském divadle Flory Jaichové z roku 1859. Snímek z ateliéru Karla Schwestky je portrétem sedící mladé ženy v kostýmu a pokrývce hlavy s kytarou v ruce, v tradičně vybaveném ateliéru, tak jak známe tyto kabinetní fotografie pořízené v „salonu“.
Nejstarší divadelní fotografie ze Schwestkova ateliéru z přelomu padesátých a šedesátých let 19. století jsou ve větším počtu (kolem třiceti) uloženy ve fotografickém fondu divadelní sbírky Národního muzea. Pocházejí podle všeho z pozůstalosti Edmunda Chvalovského a jsou značeny razítkem (tiskem) Schwestkova ateliéru na pražském Starém Městě. Z typu fotografií vizitkového nebo stereoskopického formátu, vždy pravoúhlého, vybočuje medailon s polopostavou mladého muže s uměleckou bradkou a bujnými vlasy. Jde o portrét Viktora Jaicha (1838–1871), v té době čerstvého absolventa pražské výtvarné akademie, kterou začal studovat už v patnácti letech. A jako malíř kulis se podílel (později i s bratrem Antonem) na dekoratérské práci pro Stavovské divadlo. Pracovali pro svého otce, Petera Antona Jaicha, který byl v letech 1849–1862 „dekoratérem a inspektorem osvětlení“ Stavovského divadla, později se funkce nazývala „stavovský divadelní malíř“. Do práce výtvarníků pro Stavovské divadlo byl zapojen i později slavný Theodor Mössner a další.
Viktor Jaich zůstal i po odchodu otce ze Stavovského divadla podle všeho spojen s českým prostředím, v Praze také zemřel. Maloval hlavně žánrové obrázky, nedávno se v aukci objevil jeho akvarel Husí louka v Blovicích. Jeho další scénická tvorba známa není. Kromě zmíněné sestry, herečky Flory (správně Florentiny), s divadelním prostředím souvisela i sestra Wilhelmina, která se provdala za významného jevištního výtvarníka a spolumajitele vídeňské firmy na jevištní dekorace Jana Václava Kautského. Jedním z jejich synů byl významný levicový politik činný hlavně v rakouské sociální demokracii Karel Kautský. Ten Kautský, kterého Lenin označil za renegáta. Je pravděpodobné, že Kautského politické orientaci napomohla i jeho matka Mína (jak se Wilhelmině říkalo), která se po skončení herecké dráhy stala spisovatelkou zaměřenou na sociální tematiku.
Ani Kautského strýc Viktor Jaich nebyl zapomenut. Jeho zřejmě starší fotografie (se Schwestkovým ateliérem ji nelze jednoznačně ztotožnit), kterou publikujeme, byla zasazena do oválné papírové pasparty podoby medailonu a dlouhá léta vystavena – svědčí o tom degradace snímku světlem i otvory po propíchnutí špendlíky. Jaichova fotografie tak patří do cenného souboru nejstarších fotografií souvisejících s divadelním prostředím v českém prostředí.
Komentáře k článku: Hledání nejstarší české divadelní fotografie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
