Dejte si zelenou, a uvidíte svět
Nejnovějším přírůstkem v repertoáru něžně punkové feministické divadelní skupiny Maso krůtí se stala venkovská selanka pod názvem Myslivecký balls. Fanoušci mohli zaznamenat několik zvláštností provázející uvedení tohoto titulu. Tou nejzřetelnějšími je změna hracího prostoru. Místo oblíbeného NOD Roxy se soubor uchýlil tentokrát do živého prostředí Kampusu Hybernská.
Po minulém opusu Oidipussy, v němž kromě ženského týmu vyzkoušeli také mužskou posilu, totiž Denise Šafaříka (který se zjevně osvědčil), přibrali pro tentokrát ještě Martina Cikána. I když by se mohlo na první pohled zdát, že jak obsazením, tak změnou místa se jedná o úkrok stranou od oblíbených „ženských“ témat, i tato hříčka dobře zapadá do tematické zájmové linie tvůrkyň.
Kateřina Beran, Denis Šafařík a Martin Cikán. Foto Michal Hančovský
Můžeme začít u samotného názvu, který sám o sobě funguje jako hříčka (vtipná a chytrá hra se slovy je mimochodem jednou z největších deviz autorského divadla Masa krůtího), pohrává si s mnohoznačnými významy anglického slova „balls“, což jsou nejen bály a koule coby mužský orgán, ale také pitomosti či hovadiny. Pod režií je jako obvykle podepsána celá grupa Masa krůtího, takže nelze rozeznat, kdo který vtip či gag do společného banku přinesl. Herecké kvarteto – Kateřina Beran, Eliška Soukupová, Denis Šafařík, Martin Cikán – rozehrává na scéně pozoruhodný souboj pohlaví, jednotlivci dokáží sólovat, ale být i dobrými sparing partnery, nahrávači na smeč těm ostatním.
Martin Cikán, Kateřina Beran, Denis Šafařík a Eliška Soukupová (v popředí). Foto Michal Hančovský
Každý z nich modeluje výrazný lidský charakter, který má své charisma, ale zároveň do nebe volající trapnost. Jako na orloji před námi defilují dobře známé typy mužů (sebevědomý venkovský macho, kterému všechny ženy padají do náruče, a na druhé straně ustrašený outsider, který to s ženskýma prostě neumí a je zbytečné ho to učit) i žen (obětavá ušlápnutá pipina a světácká krasavice, která unikla z venkova do velkoměsta, aby zjistila, že i tam ji čeká leda zklamání), a to vše v rámci přípravy každoročního mysliveckého bálu, jehož předzvěstí je oblíbený likér zelená, nabízený všem příchozím.
Denis Šafařík. Foto Michal Hančovský
Interakce s diváky, hra slov a elegantně zvládané improvizace, když náhodou něco nevyjde, baví. A přitom se nejedná jen o „bláboly“. Kromě zábavného aspektu (každý ze čtveřice má na scéně svou minutu slávy a někdy i delší monolog, který odkrývá překvapivý fakt ze života postavy) totiž jen tak mimochodem pojmenovávají dost zásadní problémy dneška. Jako správné feministky tvůrkyně kritizují nejen mužské pokolení, a ukazují, co je na výběr, ale stejně ostře míří i do vlastních řad. Neurózy dneška, směšné lpění na tradicích a životních stereotypech, sexismus, genderové problémy, hledání identity. To vše se v nejrůznějších podobách v inscenaci objevuje. Skutečných komedií se dnes na scénách objevuje sice dost, ale těch současných málo. Maso krůtí to umí autenticky, s humorem. No, člověk přece nemá pokaždé chuť na apokalyptické předpovědi budoucnosti. Přitom stejně jako slavné Čechovovy hry může mít nejnovější opus Masa krůtího stejné motto: Musí se žít!
Maso krůtí, Praha – kol.: Myslivecký balls. Dramaturgie: Jana Kynclová. Hudba: Miroslav Beran, Šimon Hrábek, Kateřina Smržová. Choreografie: Eliška Soukupová. Režie: kol. Premiéra: 16. května 2023 v Kampusu Hybersnká, Praha.
Komentáře k článku: Dejte si zelenou, a uvidíte svět
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
