28. prosince—10. ledna
28. prosince
Vyšel čtvrtý ročník sborníku Taneční aktuality.cz, souboru textů tvořících obraz uplynulé taneční a baletní sezony v Česku. Vydává ho stejnojmenný internetový časopis. Editorkami vydání jsou Lucie Burešová a Lucie Kocourková. Na 163 stránkách shromáždily přehled kritických i zpravodajských materiálů o dění na profesionální taneční scéně. Recenze, reportáže, rozhovory s mnoha dosud nepublikovanými fotografiemi pak dávají obraz o situaci mezi českými tanečníky.
Fotografie z očí do očí
Herec Divadla Járy Cimrmana Petr Brukner vystavuje v písecké Sladovně do 5. února své fotografie. Expozice je nazvaná Jen tak jsem šel kolem a obsahuje kolem šedesáti snímků. Černobílé fotografie o rozměrech padesát na čtyřicet centimetrů pocházejí z posledních deseti let. Asi ze dvou třetin jde o portréty (mj. Václav Havel, Ludvík Vaculík, Jiří Bartoška), zbytek jsou fotografie skupinové – z cest Divadla Járy Cimrmana nebo z filmového natáčení (více na i-DN) lds
29. prosince
Kampaň Kniha – závislost na celý život, má svůj druhý ročník. Svaz českých knihkupců a nakladatelů spustil spoty, v nichž se známé osobnosti vyznávají z lásky k literárním postavám. Na stránkách svazu, na YouTube i na sociálních sítích se svěřuje Jaroslav Rudiš, Martha Issová či Robert Fulghum.
Spousta čtení o divadle na zimu Šesté číslo Světa a divadla s vročením 2011 přináší podnětné informace o festivalech „nového cirkusu“ na pražské Letné, v Helsinkách, ale také Trutnově, Karel Král se v této souvislosti zevrubněji věnuje produkci francouzské Compagnie XY. O divadle v Ostravě píší Lenka Dombrovská a Tereza Sieglová, druhou část analýzy uměleckých výsledků činohry Slovenského národního divadla publikuje Martina Ulmanová. Lenka Šaldová sumarizuje produkci berlínské Komische Oper v uplynulém roce, Julek Neumann píše o francouzských „bulvárních“ hrách s prvky absurdního dramatu a hovoří s jedním z reprezentantů tohoto směru, Sébastienem Thiérrym. Revue otiskuje též hru Rolanda Schimmelpfenniga Peggy Pickitová vidí boží tvář, kterou nedávno uvedlo Divadlo LETÍ. Také v prosincovém DISKu (č. 38) nalezneme inspirativní studie. Jan Císař se věnuje fenoménu amatérského divadla především v souvislosti s festivalem Jiráskův Hronov, o působení Karla Čapka ve vinohradském divadle informují Klára Novotná i Hana Nováková. Role herečky Jiřiny Třebické v Činoherním klubu připomíná Petra Honsová, o scénických tradicích v zemích jihovýchodní Asie referuje Stanislav Slavický. Jitka Pelechová pak nastiňuje topografii „pařížské divadelní krajiny“. br
Řečený Magor
Troufám si jenom ostýchavě / zašeptat někdy svoje Ave… Nakladatelství Guerilla Records vydalo dvě CD věnovaná památce 9. listopadu loňského roku zemřelého básníka Ivana Martina Jirouse: záznam koncertu skupiny The Plastic People of the Universe Non Stop Opera z května 2011 v Benešově a klubu Vagon v Praze a především živý záznam recitace Ivana Martina Jirouse básní z jeho sbírky Magorovy labutí písně z Vrchlického divadla v Lounech 25. ledna 2009. Součástí alba jsou i fotografie Ivana Jirouse od jeho mladických dob po jeho poslední vystoupení v Divadle Archa 4. 11. 2011 (pět dnů před smrtí) v rámci festivalu Pocta českému undergroundu, aktuální eseje o jeho poezii a recitaci z pera Jiřího Štolby, Jiřího Gruntoráda a rozhovor z listopadu 2006 ze Salonu Práva, který připravil vydavatel obou alb Vladimír „Lábus“ Drápal. hul
VČD na CD Před 31. reprízou muzikálu Muž z kraje la Mancha pokřtil ve Východočeském divadle Pardubice herec Petr Kostka CD s nahrávkou písní z této inscenace režiséra Petra Novotného s Ladislavem Špinerem v titulní roli. Divadlo současně vydalo i písňové CD z minimuzikálu Benny Rock’n’roll Star Jiřího Šlupky Svěráka a Jiřího Seydlera, který uvádí na Malé scéně ve dvoře. VČD tak patří vedle MD Brno k nemnoha mimopražským divadelním scénám, které vydávají výběry písní ze svých muzikálových inscenací na CD. hul
30. prosince
I ten Druhý stojí za to
Po dvoudílném výboru Shakespearových Dvanácti nejlepších her vydává překladatel Jiří Josek ve svém nakladatelství Romeo méně hranou mistrovu historickou tragédii Král Richard II. Jde už o třiadvacátý titul, který překladatel ze Shakespearova odkazu zdolal. Richarda III. v jeho převodu mělo nedávno na repertoáru Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, zkusí i tohoto Richarda, nebo jde o výzvu pro jiný soubor? Knihu doplňuje Posloupnost králů z rodu Plantagenetů větve lancasterské a yorské (rodokmen sestavil Jan Drocár). Dalším plánovaným titulem Joskovy shakespearovské řady je Král Jindřich IV. br
V Divadle Bez zábradlí byla otevřena výstava 20 velkoformátových obrazů scénografa Jana Vančury, které znázorňují divadelní budovy. Do divadla jsem se zamiloval hned od svých prvních scénografií, ale přece jen jsem nebyl vystudovaný scénograf, dělal jsem to jinak než ostatní a moc mě v divadlech nechtěli… Tak jsem si ta divadla začal malovat, řekl Jan Vančura.
1. ledna
Starosta ředitelem Novým ředitelem Západočeského divadla se stal bývalý starosta Chebu MUDr. Jan Svoboda. Radní se rozhodli využít zákonné možnosti a jmenovat ředitele divadla bez výběrového řízení. Navrhl jsem jmenovat do funkce ředitele Jana Svobodu. Má zkušenosti potřebné pro vedení většího pracovního kolektivu – osm let byl starostou města Chebu – a v širokém povědomí je i jeho vřelý vztah k divadlu. Prostředí organizace, kterou nyní povede, zná opravdu dobře, sám je i ochotnickým hercem, uvedl starosta Chebu Pavel Vanoušek. Dosavadní ředitel Miloš Růžička zůstává v divadle na pozici provozního a technického šéfa a správce budov. hul
(více na i-DN)
Funkce šéfa opery pražského Národního divadla se ujal slovinský režisér a scénograf Rok Rappl, působící pod uměleckým jménem Rocc. Dosavadní šéf opery Jiří Herman zůstává v uměleckém vedení až do konce sezony 2011/2012. Rocc je již od 1. července uměleckým šéfem Státní opery.
Orchestr Berg zahájil hlasování 5. ročníku soutěže NUBERG o nejlepší premiéru soudobé skladby roku 2011. Soutěžící kompozice jsou k dispozici na kompaktu, lze si je poslechnout a hlasovat o nich i na stránkách www.nuberg.cz. Skladby a jejich autoři se také představují na různých akcích, poprvé letos 3. ledna na Vernisáži poslechové výstavy v Městské knihovně v Praze (budou mj. také v Divadle Archa a na Nové scéně v Praze). Letos soutěží Roman Pallas (Valčík na uvítanou), Jan Trojan (Večeře na konci světa), Michal Nejtek (Heart in Darkness), Jan Dušek (Dítě ghetta), Jana Vöröšová (4 haiku) a Ondřej Štochl (Modrá – čistá a křehká). Hlasování končí 12. dubna. her
2. ledna
Morávek byl Nenažraný
V pražském Divadle na Vinohradech měla derniéru inscenace Vladimíra Morávka Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba, osobitá interpretace slavné Gogolovy společenské grotesky. Věrno svému názvu, i poslední uvedení se stalo „naprosto neuvěřitelnou událostí“. Jelikož se nedlouho předtím zranil herec Martin Zahálka, vystoupil v roli Nenažraného sám režisér inscenace Vladimír Morávek. V úvodu – v černém kostýmu s velkým srdcem na krku – přišel na předscénu a vše svým vznešeně patetickým způsobem divákům vysvětlil: Jeto láska, která nás drží při životě, je to láska, která je tématem tohoto představení, a je to láska, která nás vede dnes i zítra se divadlu věnovat. Láska je nejdůležitější ze všeho, řekl. Nenažraný v jeho podání byl mile popletený, mírně zmatený, se slovem důrazným a pomalým. Text držel v ruce a na konci, kdy se rozohňuje a bortí stůl, se zastavil, zkoumavě podíval doprava do portálu a dětsky upřímně pronesl: A teď jsem zapomněl, co mám říct. Vše ale dobře dopadlo, nápověda nezaspala a Morávkův Nenažraný mohl v klidu odejít navždy ze scény. Samotné inscenace je však – myslím – škoda. I po více než dvou letech (prem. 5. 3. 2010) si udržela hereckou brilanci (především Podkolatov Viktora Preisse, Paní T. Martina Stropnického i všech jejích „dvojnic“ a Agáta Veroniky Žilkové), pikantnost, ostrost a grotesknost, jež jí (i DnV) slušela. hul
4. ledna
Řekni, kde ty písně jsou Jsou písně, které stojí za to poslouchat. Jsou písně, o kterých stojí za to přemýšlet. A jsou písně, u kterých stojí za to znát celý příběh… Právě těm je věnován cyklus publicisty Michala Bystrova Příběhy písní, který do roku 2010 vycházel v časopisu UNI a jejichž už druhý díl (první vyšel v roce 2009) vydalo nyní nakladatelství Galén. Autor se vydává po stopách dvaceti proslulých, vesměs zlidovělých songů a skladeb, mezi nimiž najdeme např. The Girl from Ipanema, The Partisan, El Condor pasa, Long Black Veil nebo Where Have All the Flowers Gone proslavenou folkovým zpěvákem Petem Seegerem a (v německé verzi jako Sag mir, wo die Blumen sind) zpěvačkou Marlene Dietrich. Zabývá se jak historickým pozadí textů, tak hudebními zpracováními a vývojem interpretací. Součástí jsou i – vedle původních – různé české překlady všech dokumentovaných písní. Jakýmisi „bonusy“ navíc jsou osobní vzpomínky Jiřího Suchého a Miloně Čepelky na vznik českých textů k písním Klementajn (Oh My Darling Clemetine) a Dobrodružství s bohem Panem (Greensleeves). hul
Významná polská spisovatelka Olga Tokarczuková přijela na Moravu. Své turné zahájila autorským večerem v Brně a ve čtvrtek 5. ledna dorazila do Uherského Hradiště, kde nejprve podepisovala své knihy a pak zahájila v divadle představení Denní dům, noční dům – první adaptaci své prózy v České republice.
5. ledna
Bílé album Petra Nikla
V kavárně pražského Švandova divadla se konal komorní koncert výtvarníka a performera Petra Nikla (na saxofon jej doprovázel Jaroslav Jeřábek), který byl součástí křtu jeho nejnovější knížky Žlutí lvi, již vydalo nakladatelství Meander. V bílém obalu, na němž je bílý reliéf lva, je tentokrát Niklův prozaický text, zápis jeho snu z roku 1986, který si svého času zaznamenal na starém vysloužilém psacím stroji zn. Consul přes štůsek průklepáků a opatřil linoryty, slepotiskovou ražbou a nakonec i svázal. Současné vydání je tak vlastně exklusivně připraveným reprintem, který je především nádherným výtvarným artefaktem. Jak řekl Nikl nakonec: Je to takové mé bílé album… hul
6. ledna
V Divadle Archa se uskutečnil vzpomínkový večer k 35. výročí založení Charty 77. V rámci večera se nejen diskutovalo o odkazu Charty 77, ale také citovalo z původního Prohlášení Charty 77 a dále z děl prvních mluvčích: Jiřího Hájka, Jana Patočky a Václava Havla. Naplánováno bylo také spojení s akcí Memorial Tribute Honoring the life and work of Vaclav Havel, kterou ve Washingtonu pořádala společnost National Endowment for Democracy.
8. ledna
Dřevění herci v New Yorku
České centrum New York zorganizovalo ve svých prostorách na 73. ulici loutkové představení souboru Karromato inspirované varietními výstupy 19. století, jež sloužily k obveselení diváků o přestávkách dlouhých klasických loutkoher. Karromato je profesionální mezinárodní loutkový soubor založený v Praze v roce 1997 a jeho současná adresa je v Soběslavi. Jeho členové pocházejí z České republiky, Maďarska a Španělska, působí jako loutkoherci, výtvarníci i konstruktéři tradičních dřevěných loutek a se svými představeními hráli již ve více než 30 státech Evropy, Asie a Ameriky. Představení Pavly Srncové a Luise Montota byla součástí veletrhu scénického umění APAP 2012. hul
Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze hostoval německý tenorista Jonas Kaufmann, jeden z několika nejprestižnějších operních pěvců současnosti. Nadchl Prahu už prvním recitálem zhruba před rokem, asi proto kapacita sálu zdaleka nestačila zájemcům o vstupenky, ve srovnání s podobnými koncerty v zahraničí předražené – doklad zdejšího hladu po výjimečných událostech a výjimečné kvalitě. Koncert byl zároveň velkou společenskou událostí. Pěvce v převážně italském a německém operním repertoáru doprovodil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK řízený dirigentem Jochenem Riederem. Nadšeným ovacím publika se pěvec odměnil třemi přídavky. her
9. ledna
Institut umění – Divadelní ústav vydal svou první elektronickou knihu. Publikace s názvem Game's Not Over přináší poslední hry českých autorů v angličtině. Kniha nabízí dramata od nejmladší generace, například od Petra Kolečka, přes generaci autorů středního věku (David Drábek, Petr Zelenka) až po zralé nestory české kulturní scény včetně Václava Havla.
10. ledna
Chystanému koncertnímu provedení opery Leoše Janáčka Věc Makropulos s Evou Urbanovou v roli Emilie Marty v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě předcházela beseda v ostravském Antikvariátu a klubu Fiducia. Pod názvem Janáček – divoký panáček, a podtitulem Co by tomu řekl Leoš?!, debatoval Radovan Lipus (režisér někdejší inscenace Hra o Janáčkovi na text Ludvíka Kundery) se skladatelem a muzikologem Milošem Štědroněm (spoluautorem hry Leoš aneb Tvá nejvěrnější, kterou napsal společně s Milanem Uhdem a uvádí ji Divadlo Husa na provázku v Brně). her
Komentáře k článku: 28. prosince—10. ledna
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
