Zemřel Zdeněk Mácal
Zdeněk Mácal
(8. 1. 1936 Brno – 25. 10 2023 Praha)
Světově proslulý dirigent, v letech 2003 – 2007 šéfdirigent České filharmonie.
Hudební geny podědil po svém otci. Od patnácti let hrál v jeho jazzbandu i dirigoval. V kapele se naučil improvizaci a řemeslu, což uplatnil i u orchestrů. Svůj životní sen – dirigování – začal postupně naplňovat studiem na brněnských hudebních školách. Nejprve vystudoval Brně konzervatoř, poté Janáčkovu akademii múzických umění.
Poprvé vzbudil pozornost, když se stal vítězem dvou významných hudebních soutěží: mezinárodní dirigentské soutěže v Besançonu v roce 1965 a Dmitri Mitropoulos Competition v New Yorku roku 1966, kde porotě předsedal Leonard Bernstein. Spolu s Pavlem Štěpánem a Českou filharmonií získal v r. 1971 cenu Wiener Flötenuhr za nahrávku dvou Mozartových klavírních koncertů z roku 1968. Po sovětské okupaci Československa odešel do emigrace. Se dvěma kufry, manželkou a osmiletou dcerou odešel do západního Německa. Pro českou hudební veřejnost se pak na téměř 30 let „ztratil“.
Stal se hudebním ředitelem Rozhlasového symfonického orchestru v Kolíně nad Rýnem a Hannoverského rozhlasového orchestru, šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra, hudebním ředitelem Milwaukee Symphony Orchestra a hlavním dirigentem chicagského Grant Park Summer Festival. Řídil 160 orchestrů čtyř světadílů. Hektický život a cestování po světě miloval, s manželkou Jiřinou, které říkal Ginny, se osmnáctkrát stěhovali. Žili v Ženevě, New Yorku, Kalifornii i na Floridě. V roce 1992 přijal americké občanství.
V letech 1993–2002 stál v čele New Jersey Symphony Orchestra. V letech 1996 a 1997 řídil Českou filharmonii během mezinárodního festivalu Pražské jaro. Od sezony 2003–2004 převzal funkci šéfdirigenta České filharmonie. V září 2007 oznámil svůj odchod z České filharmonie. Vedle ČF obnovil spolupráci i se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. /Více o jeho kariéře zde/.
Ve své dirigentské práci se zaměřoval na Gustava Mahlera, Johannesa Brahmse či Antonína Dvořáka. Provázelo ho však i dílo Leoše Janáčka, jehož byl obdivovatelem. Proto také v roce 2010 přijal funkci prezidenta Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj, kterou vykonával do roku 2015.
V roce 1999 o něm režisér Martin Vadas natočil dokument pro ČT Cesty Zdeňka Mácala /zde/, v roce 2002 dokumentarista Martin Dostál připravil jeho portrét v rámci cyklu ČT Gen /zde/ a v červnu 2005 vystoupil – společně s houslistou Janem Hrubým – v ČT v pořadu Michala Prokopa Krásný ztráty /zde/.
Česká hudební komunita přichází o významnou osobnost, která zanechala výraznou uměleckou i lidskou stopu nejen v České filharmonii, ale i u dalších orchestrů. Nejintenzivnější období prožívala Česká filharmonie společně se Zdeňkem Mácalem v letech 2003 až 2007, kdy působil jako její šéfdirigent. V práci s orchestrem zúročil jak svůj hluboký vztah k české hudbě, tak zkušenosti, které získal u celé řady zahraničních orchestrů. Věnoval se však také hudbě Gustava Mahlera nebo Johannesa Brahmse. Jménem českých filharmoniků vyjadřuji upřímnou soustrast rodině a všem blízkým, napsal na web České filharmonie její ředitel David Mareček /zde/.
Zemřel po krátké nemoci. O jeho úmrtí z pověření rodiny informoval Filip Wágner.
/Pro iDN z více zdrojů připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřel Zdeněk Mácal
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Daniea Chroustova
Velka skoda
pro nas kulturni zivot. Jen pohled na tohoto genia pri dirigovani stacil, aby clovek prozival hudbu. Jsem jeho velka obdivovatelka.
29.10.2023 (8.45), Trvalý odkaz komentáře,
,