Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Analýzy a vize světa 2023 (No. 3)

Nebývá festivalovým zvykem, vlastně to bylo úplně poprvé, aby uvedl neněmeckojazyčnou (jak textově, tak autorem a původem vzniku) hru, a to dokonce na velkém jevišti Divadla na Vinohradech (DnV). A nejen to, nebývá ani zvykem, a vlastně to bylo poprvé, aby ji interpretoval amatérský – ba přímo ochotnický – soubor. Se vším všudy. Od režiséra přes herce po snad všechny další spolupracovníky.

Včera – v pátek 10. října – se to stalo. Na předscéně (tedy před zataženou oponou) DnV se odehrálo představení Ochotnického spolku ŽUMPA ze středočeských Nučic komediálně dramatické amolety o jednom (posledním) dějství Sex dramatika Pavla Kohouta, který letos 20. července oslavil devadesáté páté narozeniny. Představení mu coby zakladateli festivalu, „bez jehož energického nasazení i divadelnických a diplomatických zkušeností by festival neměl šanci vzniknout“, bylo festivalem věnované.

Na začátku promluvil – ze záznamu připraveného doma – přímo Pavel Kohout /text najdete zde/. Vzpomněl osob, které v jeho jednoaktovce vystupují a které – vyjma něj a Ivana Klímy – nejsou již mezi námi, a připomněl, že DnV je jeho takřka domácí scénou, jež v letech 1950 – 2013 uvedla šestnáct jeho her a navíc v době covidu – 16. dubna 2020 před prázdným hledištěm – v něm přečetl, usazen sám na jevišti, sedmnáctou /více zde/. A tedy ta dnešní je osmnáctou jeho hrou, jež zazněla z jeviště DnV…

Bylo to důstojné loučení s „jeho“ divadlem, které už – velmi pravděpodobně – za Kohoutova života žádnou jeho novou hru neuvede. Odehrálo se na předscéně před zataženou oponou. Důvod v tom nehledejte ovšem jiný, než že inscenace se hraje v malých sálech a na velkém jevišti by se „utopila“. Jde totiž o komorní hříčku, kterou Pavel Kohout napsal na Hrádečku v roce 1976 pro své přátele, kteří v ní vystupují. Kromě v Kohoutově projevu zmiňovaného čtení přímo pro ně nebyla nikdy uvedena. Její text najdete ve svazku Kohoutových modelových grotesek Šest & Sex (Mladá fronta, 1998).

Od Nučických bylo skvělým tahem uvést hru v život. S obrovským úspěchem „proletěla“ v minulé sezoně amatérským světem. Premiéru měla v Nučicích 25. listopadu 2022, 27. března 2023 se poprvé představila v Praze v rámci Přehlídky amatérských divadelních souborů v Činoherním klubu v Praze /více zde/, 5. července se hrála na národní přehlídce činoherního divadla Divadelní Piknik Volyně, kde získala neuvěřitelných deset individuálních ocenění, a dostala se až na vrcholovou přehlídku amatérského divadla Jiráskův Hronov, kde byla – v diváky narvané místní Sokolovně – 4. srpna třikrát uvedena /více zde, resp. zde/. A nyní se představila na PDFNJ v Divadle na Vinohradech. Neznám v amatérském světě tak strmý vzestup nějaké inscenace.

Byť možná… Přístupem a uchopením velmi připomíná Mlýny Divadla Sklep. Pamatujete? V březnu 1991 uvedlo toto divadlo do té doby zcela neznámý text Václava Havla, který napsal spolu se svým kolegou na vojně Karlem Bryndou, původně nazvaný Život před sebou. V rámci tehdejšího boomu Havlových her to bylo zjevení, zdravě osvěžujícím způsobem zobrazující Havla – jako autora i postavu – v negližé. A přesně tak – přehnaně pitoreskním způsobem – byl text interpretován. Dodnes je to zábavné pokoukání. Neviděli-li jste naživo, lze dohledat na Dramoxu /zde/ nebo zhlédnout jeho, pro televizi upravenou verzi, jež vyšla i na DVD /zde/.

Ani Nučičtí a jejich kolegové /inscenace vznikla společnými silami divadelních souborů Ochotnický spolek ŽUMPA, Divadlo Máj Praha, Divadelní soubor Ragueneau a Divadelní soubor Hraničář Rumburk/ se s postavami a interpretací textu příliš nepářou. Miniaturní jeviště je přeplněné nezbytnými rekvizitami, postavy sedí u pivních přepravek či stolních desek podepřených knihami, na elektrickém vařiči vaří buřtguláš (amádovou furniklovici na rušně s oubínem), píší na psacím stroji, kouří, na jeviště vcházejí přes žebřík, jsou oblečené v sedmdesátkových civilních kostýmech (džíny, flanelové košile, pletené svetry…). A hlavně… jejich fyziognomie a chování vůbec neodpovídá reálným předlohám. Těmi jsou Václav Havel, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Ludvík Vaculík, Karel Kosík a sám autor hry Pavel Kohout. Sešli se v zemljance, již v pražské Stromovce vykopal Pavel (příjmení žádné postav ve hře nezazní), aby vyhodili do vzduchu vlak, který nedaleko projíždí. A samozřejmě jen žvaní a k činu se nikdy nedostanou.

Kohout napsal karikatury přátel a současně modelovou hru o neschopnosti intelektuálů vstoupit do reality jinak než slovy a prohlášeními. Dokázal přesně vystihnout chování, charaktery a jednání konkrétních jedinců a v notně karikované, vtipně a hravě nadsazené podobě je zasadit do absurdní situace, z níž není úniku. Hra autorem není příliš broušená, vychází ze znalosti předobrazů (v textu vystupují i jejich partnerky uváděné jmény a dokonce i řada dalších osob, jak z disidentských, tak oficiálních uměleckých a politických kruhů), což mohlo fungovat při uvádění v disidentském prostředí, pro účely „seriózního“ uvedení by bylo třeba asi více zobecnit, situace dotáhnout, některé pasáže vypointovat. Postavy se jak u Cimrmanů neustále oslovují jmény, výchozí situace se nikam neposouvá, přicházející postavy do ní mnoho nevnášejí. Všechny jsou zábavné především tím, že víme, o koho jde. Vašek (Havel) libostí v jídle a pití a neschopností konspirovat, Pavel (Kohout) přehnanou pečlivostí a touhou neustále organizovat odboj, Ivan (Klíma) touhou se prosadit jako spisovatel, Saša (Kliment) proklamovaným světáctvím, Ludvík (Vaculík) živočišností a stálými myšlenkami na peníze, Karel (Kosík) filosofující nepraktičností. Dozvídáme se i o řadě dalších slavných osob a jejich chování.

Právě to se snaží – tu lépe tu hůře – rozehrávat Nučičtí. Herecky však – narozdíl od Sklepa – na tak velké karikatury nestačí. Připomínají spíše naturščiky z filmů Miloše Formana, anebo již zmiňované herce a hraní Cimrmanů. Ani v tomto srovnání však příliš neobstojí, neb hrají až příliš ve vleku textu a nazkoušených situací, aniž by je nečekaně rozehrávali či vybroušeně pointovali. Třeba však tato výtka platí jen pro včerejší uvedení a zodpovědnost herců před tak velkým auditoriem, na domácím jevišti jsou možná odvážnější, kreativnější.

Rozhodně by si to inscenace – i Kohoutův text – zasloužily. Jde totiž o nesmírně zábavné sebezpytné svědectví o konkrétní skupině disidentů a době, kdy připravovali petici za osvobození politických vězňů, jež vyústila v Chartu 77. A použitý jednoduchý a v zásadě předvídatelný model je pro tehdejší dobu typickým dramatickým prostředkem pro hry absurdního divadla využívaný nejen tehdejšími českými dramatiky (Havlem, Kohoutem, Landovským, Dientsbierem ad.), ale třeba i Slawomirem Mrožkem v Polsku (Policajti, Emigranti…), Haroldem Pinterem v Anglii (Země nikoho, Zrada…) a dalšími.

Ochotnický spolek ŽUMPA, Nučice – Pavel Kohout: Sex. Dramaturgie Petra Richter Kohutová, režie Jaroslav Kodeš, výprava Gabriela Pojerová, zvuk, světla František Tvaroha, Pavel Hurych. Osoby a obsazení – Pavel, partyzán: Jiří Jahoda, Václav, partyzán: Martin Kozák, Ivan, partyzán: Jakub Pilař, Saša, partyzán: Roman Solčány, Ludvík, partyzán: Robert Kotál Kunesch, Karel, partyzán: Miroslav Řebíček, Pohotovostní pluk: František Tvaroha. Premiéra 25. listopadu 2022. Psáno z uvedení na PDFNJ 10. listopadu 2023 v Divadle na Vinohradech, Praha.

///

Více o PDFNJ 2023 na iDN:

Podzim s kolekcí německojazyčných inscenací

Analýzy a vize světa 2023 (No. 1)

Analýzy a vize světa 2023 (No. 2)

Hovoří autor

…

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 11. listopadu 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Analýzy a vize světa 2023 (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ