Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Český Těšín, regionům zaslíbený (No. 2)
Absence ostravské Komorní scény Aréna, jež ze zdravotních důvodů nemohla do Těšína dovést svou inscenaci Našich Furiantů, původní festivalovou neděli nečekaně proměnila ve volný večer, a tak se další nášup uměleckých vzruchů konal až se startem nového týdne. Nejprve bylo oblaženo nejmladší diváctvo se svými rodinnými doprovody; a sice improvizovanou batolecí dílnou Bato a Lato manželů Volkmerových a jejich kolegů a přátel z ostravského Divadla Loutek, která dvakrát po sobě ožila v komorním prostoru Těšínského divadla B 52.
Improvizovaná batolecí dílna Bato a Lato. Foto: archiv divadla
Pondělní večer byl vyhrazen zahraniční návštěvě pravidelných hostů ze Slovenského komorního divadla Martin. Inscenace jedné z nejhranějších Shakespearových her Sen noci Svatojánské představuje v kontextu jinak progresivní umělecké produkce SKD decentní úkrok směrem k přímočaré lidové zábavě. I proto Lukáš Brutovský, jenž se kromě režie s gustem tvůrce vskutku renesančního záběru podepsal i pod výpravu a hudbu, spolu se svým věrným dramaturgickým souputníkem Mirem Dachem tentokrát rezignovali na širší společenské přesahy a svou pozornost obracejí především k přehlednému, vizuálně atraktivnímu převyprávění spletitého děje.
Inscenace jedné z nejhranějších Shakespearových her Sen noci Svatojánské představuje v kontextu jinak progresivní umělecké produkce SKD decentní úkrok směrem k přímočaré lidové zábavě. Foto: archiv divadla
Současnost akcentují především kostýmy, jež přehledně odlišují jednotlivé generace, společenské vrstvy i svět lidský a nadpřirozený. Minimalistická scénografie pak pokorně ctí své alžbětinské kořeny a je jen v několika momentech ozvláštněna industriálními prvky. Důraz je kladen na kolektivní, často histriónsky komediální hereckou souhru a graciézní interpretaci poetické jazykové transpozice Ľubomíra Feldeka. Theseus Villiama Hriadela je vilným starcem, jenž i přes svou již poněkud vetchou fyzickou konstituci natěšeně machisticky slintá nad mladší ulovenou nevěstou Hippolytou (Eva Gašparová v alternaci s Kamilou Heribanovou). Mladý milenecký kvartet běloskvoucími oděvy na pohled sice připomíná osazenstvo Hanekeho satirického thrilleru Funny Games, jinak se ale jeho existence primárně točí kolem dlouhodobě potlačovaného sexuálního pnutí. Ženské lesní bytosti jsou oděny do společenských kostýmků a muži jsou zahaleni do moderních kabátů či variací na bomber opatřenou límcem. Tmavé dominantní zabarvení symbolizuje jejich neviditelnost pro lidský zrak. Ani Oberon (Marek Geišberk) a Puk (Tomáš Grega) se nezříkají chlapeckých her, a zvesela si poměřují… laserové meče. Řemeslníci pak svým oblečením evokují buranské osazenstvo agrometalového festivalu, jejich ochotnická macha se pak stává bujaře vtipnou ve světle skutečnosti, že Martin je mimo jiné místem konání Scénické žatvy, tedy jedné z nejstarších vrcholných přehlídek amatérského divadla na celém světě.
Martinský komediální Shakespeare přináší robustní, bezmála tříhodinovou porci poctivého komediálního divadla – za moderním výkladem však tentokrát musíte jinam. Třeba na třídně uvědomělou vynikající adaptaci Michala Háby hranou v ostravském Divadle Petra Bezruče.
Perličkou na dně příjemného večera bylo společné zákulisní sledování předávání prestižních slovenských divadelních cen Dosky, z něhož dva přítomní umělci vyšli vítězně, a shodně obdrželi ocenění za své výkony v inscenaci textu irské dramatičky Mariny Carr Hekuba (režie: Lukáš Brutovský). Lucie Jašková za strhující ztvárnění titulní role a Marek Geišberg za postavu Agamemnóna. Ještě jednou srdečně gratuluji!
Pokračování příště!
///
Komentáře k článku: Český Těšín, regionům zaslíbený (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
