Místo pro setkání se sebou i s druhými
Základním pilířem naší koncepce pro Divadlo v Dlouhé je chápání divadla jako nenahraditelné součásti veřejného prostoru, unikátního nástroje zkoumání světa a našeho místa v něm. Věříme, že divadlo může spoluutvářet člověka jako vnímavějšího vůči sobě samému i svému okolí a tím přispívat k demokratické a solidární orientaci naší společnosti.
Ivan Buraj. Foto: David Konečný, HaDivadlo
Režiséra Ivana Buraje v současnosti na divadle jako médiu zajímá zejména obrat k takzvané nové upřímnosti, nebo nové intimitě, které vnímá zejména jako další kapitolu po éře postmoderního divadla. Návrat od záměrné povrchnosti zpátky k soucitu a ke konfrontaci s komplikovanými otázkami a emocemi, které dnešní realita přináší, od groteskního a zkratkovitého hereckého typu k mnohovrstevnatým a nejednoznačným postavám, od cynismu k upřímné výpovědi, od důrazu na spektakulární scénografie a efekty k silným tématům a příběhům.
Chceme rozvíjet současný pohyb progresivních kulturních institucí 21. století směrem k jejich otevírání se vůči publiku – klást nové důrazy na vzdělávací funkci divadla, která se realizuje mimo jiné také v kvalitním a propracovaném doprovodném programu. Láká nás objevovat nástroje participace publika a prohlubovat vztah mezi divadlem a jeho diváky, který přesahuje rozměr konzumování kultury jako produktu.
Náš koncept chápeme jako příspěvek do chybějící diskuze o hledání smysluplného propojování mezi alternativním, nebo, řečeno současnějším jazykem, progresivním divadlem, a divácky přístupnější a tradičnější činohrou, opírající se o pevné textové předlohy a příběh. Vnímáme totiž v českém divadle umělý rozpor mezi těmito dvěma směry, který považujeme v naší koncepci za důležité překlenout propojením toho nejlepšího z obou přístupů.
Rádi bychom ve své koncepci rozvinuli to nejlepší, čím Divadlo v Dlouhé v současnosti je – kritiky uznávaným divadlem kvalitní dramaturgie, excelentním hereckým souborem s kolektivním duchem a nezaměnitelnou poetikou inscenací, které se pokoušejí i složitá, existenciální témata zobrazovat s humorem nebo jinou estetickou přidanou hodnotou. V neposlední řadě také inkluzivním divadlem se silnou diváckou základnou napříč generacemi.
V koncepci pracujeme s plánem sezónních témat. Ta by se stala pomyslnými úběžníky, od kterých by se odrážela všechna naše programová činnost – jak v divadle pro dospělé, tak i v divadle pro děti a mládež. Sezónní téma by doplňoval také doprovodný program diskuzí, přednášek a workshopů tvořící důležité pole kontextů tvorby.
Zkoumání otázek současnosti na repertoáru určeném různým generacím – v různých jevištních formách, stylech a žánrech – považujeme za inspirativní výzvu, umožňující komunikovat jedno sezónní téma perspektivou různých generací a hledat tak mezigenerační dialog, nesmírně důležitý pro nacházení společné řeči v současné české společnosti.
Naše vize má čtyři základní dramaturgické linie. Pracujeme s představou čtyř premiér ročně. Třemi „velkými inscenacemi“ a jednou „malou“. Zajímá nás také experimentovat s velikostí projektů a inovovat možnosti divadelní produkce. V našem záměru figuruje vedle formátu „Krátká Dlouhá” i formát „Menší než malá Dlouhá“, který by obsahoval nepravidelně produkované scénické skici, nebo scénická čtení s maximálně dvěma, třemi reprízami. Tento formát by fungoval jako druh testování textů, nebo první navazování kontaktů s potenciálními tvůrčími spolupracovníky. Také může otevírat spolupráce s různými nakladatelstvími.
První dramaturgickou linií by bylo uvádění děl z klasické dramatické a prozaické literatury. Tuto linii chápeme jako mezigenerační křižovatku, místo setkání diváků a divaček všech věkových kategorií. Dramaturgická linie adaptací „klasiky“ by neměla být bezduchým uváděním známých děl, ale živým odrazem sezónního tématu v dramaturgické volbě známého díla vloženého díky konceptu sezóny do nového kontextu. Důraz klademe na dialog světového a českého literárního dědictví se současností a otázkami s ní spojenými.
Součástí (nejen) této linie by měl být promyšlený doprovodný lektorský program orientovaný zejména na školy. Rádi bychom už zavedenou a kvalitně propracovanou síť spolupráce Divadla v Dlouhé se školami prohloubili o nabídku výuky přímo v divadle – čili lektorskými, dramaturgickými úvody, nebo besedami po představení ušitými na míru té které škole. Zajímá nás také tvorba pracovních listů pro školy a jiných aktivit publika v podobně diváckých workshopů pracujících s inscenačními postupy jednotlivých děl. Rádi bychom do tohoto doprovodného programu zahrnuli také tvůrčí tým a herecký soubor. Zároveň by se linie „klasika“ měla ve svých lektorských úvodech zaměřovat i na starší publikum. Jednou za dva měsíce by probíhalo setkání seniorů s lektory.
Dramaturgickou linii „klasiky“ pracující s kvalitní prozaickou a dramatickou literaturou by inverzně doplňovala edice objevy. Řadila by se do ní i méně známá dramatická nebo prozaická díla literatury 20. a 21. století. Tuto linii chápeme ve spojitosti se schopností divadla rozšiřovat kulturní obzor svých diváků.
Druhou dramaturgickou linií by byly autorské dramatické texty psané pro Divadlo v Dlouhé. Domníváme se, že česká dramatika má obrovský potenciál v řadě kvalitně píšících autorů a autorek, z nichž mnozí a mnohé zatím pro divadlo nepíší. Přitom věříme, že čtenáři a čtenářky současné české prózy a poezie jsou skvělé potenciální publikum Divadla v Dlouhé.
V této dramaturgické linii by nás zajímalo zkoumat také žánrové možnosti divadla – od realistických textů po sci-fi nebo detektivní žánry, ale také formy současných avantgardních muzikálů, jak je pro současné divadlo objevuje třeba berlínská Volksbühne.
Třetí linie se zaměřuje na dokumentární divadlo, které se ukazuje v současném světovém divadle jako čím dál tím důležitější žánr pro reflexi dneška. Domníváme se, že právě dokumentární přístup může umocňovat, doplňovat a konkretizovat výzkum témat sezóny. Vnímáme tuto formu taky jako výsadek směrem k performativním formám herectví, které může přinášet hereckému souboru nové výzvy.
Součástí dramaturgické linie dokumentárního divadla by byla edice Paměť pro diváky různého věku i školní publikum. Chápeme ji jako příležitost pro setkávání se nad dilematy našich moderních dějin. Důraz bychom kladli zejména na dobovou každodennost v konfrontaci s širším kontextem zkoumané epochy.
Každý projekt by zobrazoval jednu konkrétní životní situaci zasazenou do každodennosti inscenovanou v jednotě místa a času na časové ploše cca 45–60 min. Jednalo by se tedy o menší divadelní formát. Text inscenace by vznikal ve spolupráci historika/historičky jako garanta/garantky projektu a dramatika/ dramatičky. Rádi bychom na této linii spolupracovali s Pamětí národa.
Čtvrtá linie jsou inscenace pro děti a mládež. Jedná se často o první kontakt dětí s divadlem. Tato linie tvoří nejhlubší vzpomínky člověka a je pro nás velmi důležité aby si zachovala něhu, humor a hravost. Rádi bychom vytvářeli inovativní a autorské formy dětského divadla, které se nebojí koncipovat divadlo jako environment, do kterého mohou děti třeba i fyzicky vstoupit a které hlavně spoluvytvářejí svým jednáním.
Otevřená dramaturgie
Aby divadlo nebylo jako zanikající kontinent odtržený od dynamických pohybů a proměn současnosti, chceme otevírat a obohacovat dramaturgické uvažování dvěma směry – k myšlenkově podnětným odborným okruhům (jako je filozofie, ekonomie, environmentální studia, sociologie, psychologie atd.) a k našim divákům a jejich názorům na program Divadla v Dlouhé.
V prvním případě by se jednalo o každoročně obnovovanou dramaturgickou radu o čtyřech členech, která by ve spolupráci s uměleckým vedením chystala nadcházející sezónu a vnášela zvažované tituly i jejich doprovodné programy do zajímavých kontextů.
Dramaturgická rada by sloužila nejen jako zdroj literárních nebo námětových podnětů, ale také jako komunita, ve které by se debatovaly i návrhy tvůrců a tvůrkyň, jako déle zvažované tituly.
V případě diváků by se jednalo o přivítání jejich účasti na úvodech a debatách po představeních, či příležitostných otevřených zkouškách (citlivě umístěných v procesu tvorby). Oba okruhy debatérů by se setkaly na závěrečném sympoziu „Dlouhý stůl“, věnovaném sezónnímu tématu a shrnutí uplynulého roku.
Kontinuity a přesahy
Divadlo v Dlouhé je vzácně kvalitní a stabilní divadlo, ve kterém je
pro nás důležité mnohé prvky zachovat. Klíčové pro naše uvažování je udržet vícegenerační záběr diváků divadla, což doplněno o důraz na sezónní témata umožňuje zkoumat tyto otázky v mnoha rovinách vnímání, skrze různé generační perspektivy a taky skrze širokou paletu tvůrčích přístupů.
Z toho plyne, že i festivaly Dítě v Dlouhé a 13+ jsou pro nás důležitou součástí charakteristiky divadla, obohacující pražský kontext o zkušenosti z regionů. Lákalo by nás nejen udržet, ale i dále je rozvinout doprovodným programem lektorských besed, úvodů a workshopů, které by divákům, nebo jejich rodičům, nebo oběma zároveň, umožňovaly zakoušet na vlastním těle a ve scénografii daných děl principy, na kterých inscenace vznikly.
Co považujeme za klenot, je Klub mladých diváků. Jsme hluboce přesvědčeni o obrovském potenciálu současného divadla pro budoucí generaci. Divadlo chápeme jako médium tvořící důležitou alternativu vůči samotě a izolaci, kterou mladá generace dnes často zakouší. Aby se tento potenciál setkávání a spolutvorby naplno rozvinul, je důležité na vztahu mladého diváka a divadla pracovat. Domníváme se, že kromě samotného repertoáru je nesmírně podstatné navázat na komunitní charakter divadla. Chceme posílit přátelskou atmosféru v práci s mladým divákem, rozpouštět bariéru mezi jevištěm a hledištěm, zvát mladé lidi dovnitř procesů tvorby.
Co se stávajícího repertoáru týče, nechystáme žádné náhlé změny. Samozřejmě tvorba nové dramaturgie bude přirozeně a organicky proměňovat podobu repertoáru, ale má se jednat o evoluci, ne revoluci. Zajímavou výzvou bude navázání dialogu mezi naší koncepcí doprovodných programů a již existujícím repertoárem. Vnímáme v tom možnost symbiózy a upřímného propojení.
Herecký soubor Divadla v Dlouhé považujeme za jeden z nejkvalitnějších v republice. Proto je záměrem naší koncepce zachovat jeho podobu
(a esprit) a doplnit ho pouze tam, kde herecké posily chybí. Rádi bychom kromě mladé části souboru posílili také střední generaci. Velmi rezonujeme s dosavadním konceptem divadla v jeho důrazu na týmovou práci místo systému tvorby umělých hierarchií v souboru dělících herce na hvězdy, více hvězdy a nehvězdy.
Je dobré, když se charakter umělecké produkce odráží i ve vizuální podobě webu, propagačních materiálů, ale i samotného interiéru divadla. Vizuální kultura se neustále proměňuje a je důležité zůstat na tepu doby. Důležitá bude pozvolná proměna – tedy kromě změny uměleckého vedení a nového programu je proto podstatné komunikovat i kontinutitu a organickou návaznost.
Spolupracovníci a spolupracovnice
Klíčovou uměleckou partnerkou navrhovaného konceptu je interní dramaturgyně Tereza Marečková, která bude mít za úkol kromě spolupráce na tvorbě sezóny také podíl na komunikaci s hostujícími tvůrci, péči o soubor a spoluutváření vztahů jak uvnitř divadla, tak i mezi divadlem a diváky.
Dalším pilířem je okruh pravidelně spolupracujících externích tvůrců a tvůrkyň, kteří by s divadlem navázali pravidelnou spolupráci. Již potvrzenými jsou Anna Klimešová, Kamila Polívková a Dušan David Pařízek.
Anna Klimešová je v našich očích jedna z nejzajímavějších představitelek nastupující, ale už i zkušené generace. Její dosavadní tvůrčí dráha je spojována hlavně s dokumentárním divadlem a metodou kolektivní tvorby devised theatre. Ceníme si na její práci progresivitu, ale taky velmi lidskou, křehkou a osobní poetiku. Věříme, že by mohla přinést také novou optiku a svěží vítr do inscenací pro děti, kterým se v minulosti vícekrát věnovala.
S Kamilou Polívkovou jsme spolupracovali opakovaně v HaDivadle, považujeme ji za jednu z nejkvalitnějších režisérek na současné české scéně, o čemž svědčí i řada ocenění, ale také divácky vřelý ohlas mnoha jejích inscenací. Zajímá nás její důraz na ženská témata a odhalování klišé v našem myšlení, který se pojí s jejím antiiluzivním režijním stylem. Kamilu Polívkovou by v Divadle v Dlouhé zajímalo vytvořit také inscenace pro děti a mládež.
Dušan David Pařízek může divadlu nabídnout své nezaměnitelné zkušenosti s předními německými scénami a velkoformátovým světovým divadlem obecně. V jeho tvorbě nás láká důraz na úsporné, civilní herectví a silná, politicky angažovaná témata. Po jeho výrazném působení v divadle Komedie by se jednalo o jeho velký návrat na českou scénu v podobě pravidelné spolupráce s českým souborem.
Vedle kontinuálně spolupracujících tvůrců je důležité nechat si prostor také pro další režiséry – kombinovat v každé sezóně pravidelné a nové spolupráce.
V návaznosti na koncepci Divadla v Dlouhé mezi lety 2017–2022 bychom také rádi dávali prostor novým talentům a čerstvým absolventům a absolventkám divadelních škol.
Komentáře k článku: Místo pro setkání se sebou i s druhými
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
