Proč bychom se netěšili s prasetem

Václav Havel popsal svou lapálii se sháněním prasete – na zabijačku pro své přátele – po návratu z kriminálu v roce 1981. Vznikla zcela absurdní situace (prodávající po neuvěřitelných peripetiích vyšponoval cenu do „astronomické výše“), navíc se k tomu připletl jeden novinář ze svobodného světa. Text vydal jako bibliofilii Jaroslav Kořán, dílko není zařazeno v autorových sebraných spisech, už při přípravě projektu Husy na provázku Cirkus Havel je však dramaturg Petr Oslzlý nabídnul režisérovi Vladimíru Morávkovi, ten byl nadšen, ale do bobtnajícícho tvaru se anekdota s prasetem nevešla. Nyní po předloze Morávek konečně sáhl a jevištní verzi přichystal pro obnovený „pocestný“ divadelní festival Mir Caravan, léto tedy bude ve znamení open-air verze, interiérovou však už Husa na provázku představila v Brně i v pražské Arše.

Něco přes hodinu trvající divadelní tvar Prase prezentuje vtipnou historku z Havlova privátního osudu, odhaluje se v něm ovšem typicky české chování v nejistých dobách, ne snad vyložené podrazáctví, ale plané sliby či snaha „trhnout něco navíc“ při vědomí, že šalba nepodlehne prověřování žádnou oficiální instancí. Jednání Václava Havla (Milan Holenda), jeho první ženy Olgy (Andrea Buršová) a kamaráda Kešota (Eva Vrbková) s prodejcem (Jiří Kniha) je dynamizováno dotazy dotěrného novináře (Michal Dalecký) v „basic“ angličtině, většina jednajících osob v národních krojích navíc prozpěvuje úryvky ze Smetanovy Prodané nevěsty, hojně je využíván především vstupní sbor Proč bychom se netěšili. Sabinovo libreto je čas od času vylepšeno pasážemi o sháňce vepřového. Mladí protagonisté hrají s evidentní svěžestí, většinou i dobře zpívají (jejich eventuální nezpěváctví je vtipně přiznáno a použito). K dialogům, „dramatickým“ mizanscénám a zpěvu jsou přidány tělovýchovné doplňky, především tvoření jakýchsi sošných výjevů, připomínajících sokolské slety či pozdější spartakiády. „Lid“ na jevišti se chová národovecky, v jeho rukou se objevují papírové české vlaječky, také však jedna sovětská, ve finále kusu, kdy už je naznačen listopadový zvrat, nahrazená ovšem promptně americkou. Nosné dramatické akce se odehrávají především mezi Havlem (Milan Holenda věrohodně zachovává jeho upejpavě „slušňáckou“ a rozvážnou dikci) a oraženým prodejcem (Jiří Kniha hraje vlastně postupně tři postavy, oplývající protřelostí, vychytralou neurčitostí, přesto však zásadním „tahem na branku“). Andrea Buršová má v roli Olgy – v kontrastu s groteskním děním okolo – několik výrazně jímavých momentů, Michal Dalecký ztvárňuje přesně protivně asertivního žurnalistu, který se ocitl u situace, z níž bude moci vytěžit „sólokapra“, Střední Evropa je pro něho ovšem říší divů. Ve finále při pojídání řízků ze zabijačky je vše už nazíráno prizmatem vzpomínky. Kdo si to však nekráčí s jedním ze svazků „zelených“ autorových spisů pro Havlův podpis? Pochopitelně prodejce předraženého vepřového.

Motivy z národní opery Prodaná nevěsta se s prasečí lapálií doplňují ve významově lapidárním kontrapunktu, cirkusácky klaunsko-kouzelnická čísla, která v pozadí prezentuje Michal Bumbálek, propojují inscenaci s Morávkovým jevištním cyklem Perverze v Čechách.

Z anekdotického příběhu se podařilo vydobýt přitažlivou komedii. Některé motivy se vyznačují možná trochu nadměrnou repetitivností, dílo však ještě bude – především při putování Mir Caravan – zrát.

Divadlo Husa na provázku Brno – Václav Havel: Prase aneb Václav Havel’s Hunt for a Pig. Opereta dell’arte. Úprava René Ludowitz. Režie Vladimír Morávek, dramaturgie Petr Oslzlý a Lucie Němečková, výprava Sylva Hanáková. První uvedení 20. března 2010. (Pražská premiéra 12. dubna 2010.)