Strejčková: Děti jsou od počátku s námi
Soubor FysioART připravil pod vedením Hany Strejčkové novou inscenaci pro nejmenší diváky Snílek, která je provede světem fantazie a snů. Rozrůstá se tím repertoár představení pro děti v předškolním věku, které se v těchto projektech často úplně poprvé setkávají s divadlem. FysioART se věnuje tvorbě pro nejmenší dlouhodobě, v novém titulu se snaží akcentovat dětskou spontaneitu, hru a radost, která s ní přichází. O motivaci k tvorbě stále dalších projektů pro dětské publikum a o směřování souboru jsme si povídali právě s režisérkou Hanou Strejčkovou.
Hana Strejčková. Foto: Štěpánka Křížová
Z jaké potřeby nová inscenace vznikla?
Inscenace Snílek vznikla z potřeby tvořivě navázat na naše batolária a nabídnout dětem od zhruba dvou let a výš podobný pocit svobody a fantazijního průletu, a zároveň divadelního sepětí s prostorem a tématem podtrhujícím snění jako každodenní představivost, jako způsob nahlížení na všední realitu, ale i samotu, nebo dokonce nudu jako na první pohled bezvýchodnou situaci. Vybízí celkově k akci, i kdyby jen ve snu.
A z intelektuálního úhlu pohledu – dlouhodobě mě zajímá obraz a tvořivá obraznost, čerpám a odkazuji se k poetické linii filozofa Gastona Bachelarda, kterou věnuje právě fenomenologii tvořivé obraznosti (Poetika prostoru, Poetika snění).
Snílek. Foto: Ivo Šafus
Co je ve Snílkovi jinak než předchozích projektech FysioARTu pro nejmenší?
Sjednocujícími stavebními prvky jsou pohybový výraz, jeden konkrétní objekt – materiál, autorská hudba a vizuálně přitažlivý svět. Po delší době jsme se ale vrátili k projekci mířené na podlahu. A dál se snažíme posouvat ono pomyslné stírání i tak v podstatě již neexistující hranice mezi taneční plochou a hledištěm. Tím, že děti sedí na specificky vybavených polštářcích v bezprostřední blízkosti, jsou od počátku s námi „in“ – v ději, na cestě, na louce mezi kapkami rosy, na notové osnově nebo v dlani…
Inscenace FysioARTu vždycky velmi umírněně pracují s vizuální složkou, především se vyhýbají křiklavým barvám a kombinacím, i v hudba mívá nízkou úroveň hlasitosti, přitom mi připadá, že obecný trend je spíš opačný. Jak to vnímají diváci?
Diváci, kteří opakovaně navštěvují naše představení, je vyhledávají právě z tohoto důvodu. To se například dělo i na francouzském turné začátkem léta. Opakovaně jsme hráli v regionu tatáž představení a publikum se nabalovalo jako sněhová koule. Myslím, že obecně naši tvorbu vystihuje právě nepodbízivost, jemné průvodcovství křehkostmi i vyztužování pro zvládání překážek sdílenou zkušeností skrze příběh, situace či hrdiny nebo poselství. Pevně věřím, že tvůrčí a morální hodnoty, které vyznáváme, se do naší tvorby propisují a že právě to přitahuje „své“ publikum.
Snílek. Foto: Ivo Šafus
Na jaké aspekty se musí při tvorbě pro nejmenší myslet nejvíc?
Za mě je zásadní hravost, humor nebo nadhled, dialog známého s nově objevovaným, tempo a načasování akcí, postupně budovaná vzájemná důvěra a srozumitelné téma nazírané z mnoha perspektiv.
Je nějaká oblast témat, která jsou pro dětského diváka zvlášť vhodná?
Obecně? Všechna ta, která rozvíjejí představivost malého diváka a vybízejí ho k aktivnímu pohybu, ke zkoumání čehokoli, co ho zaujme – co v něm probudí zájem. Ta, která divákům nabízí aktivní diváctví ve smyslu, že mu otevírají prostor k jeho seberealizaci, a nikoli k pasivní konzumaci. FysioART se v této oblasti pohybuje v kategoriích dobra, akcentuje spolupráci, vzájemnost, respekt a úctu, přátelství i individuální potenciál.
Snílek. Foto: Ivo Šafus
Je nějaká věková hranice, kdy je možné začít v představení používat mluvené slovo, souvislé dialogy?
Snílek je jazykově bezbariérový, stejně jako mnohé naše předchozí práce. Tělo je pro nás nejvýmluvnější řečí a jeho výraz je silnější a autentičtější, než kdybychom slova používali. Divadlo pro nejmenší by právě mělo/mohlo promlouvat jakkoli jinak než verbálně, zejména svou vizualitou, pohybem atp., aby podporovalo imaginaci, porozumění symbolu, rozvoj abstraktního myšlení atd. Má dlouhodobá umělecká činnost je myslím jasným důkazem, že nonverbální divadlo pro úplně nejmenší a malé diváky včetně diváků se specifickými potřebami opravdu smysl má.
Setkáváte se spolu s performery s dětmi, které odmítají interakci, nebo tyhle bariéry a neochota vznikají až u dospělých diváků?
Respektujeme odvahu i bázlivost. Interakce je v našem případě pokaždé nabídkou, kterou je samozřejmě možné odmítnout. Jsou děti všemu otevřené a zvídavé a jiné zase potřebují více času k osmělení.
Dokáže tvorba pro děti odrážet společenské postoje tvůrců? Jaké jsou vaše zásady?
Naše práce reflektuje a reaguje na (často) sebestředný dnešek, především se vyhraňujeme proti uspěchanosti, jednostrannosti a povrchnosti. Cítíme proto potřebu podporovat čistou hru, představivost a pohybové (sebe)vyjadřování. Jdeme cestou nabízející porozumění nonverbální komunikaci, umění naslouchat intuici, k citlivosti a respektu…
Nedávno jsem viděla v zahraničí nonverbální představení určené pro malé děti, které bylo sledem situací, které na sebe navazovaly velmi volně a nespojovala je žádná dějová linka. Není to ve tvorbě pro děti chybou?
Rozhodně není. Tvorba by měla být svobodným teritoriem možností, záleží pak na dramaturgii a významotvornosti konceptu, na umírněném odvažování abstrakce a konkrétna. Snílek také nepracuje s klasicky vnímaným narativem, ale se sledem důvodně vystavěných situací, které již z logiky věci – téma denního snění – by ani neměly nárokovat lineární dějovou linii. Samozřejmě jsou uvnitř zakódovány prvky, které vytvářejí souvislosti a hlavním průvodcem je tanečnice a její vysněný kamarád.
Co je hlavním dopadem tvorby pro nejmenší? Přeci jen v určité věkové kategorii děti nemohou mít na představení ani souvislé vzpomínky, jak je tedy ovlivňuje?
Doufám, že si odnášejí, i kdyby jen v tušené formě, estetický a emoční zážitek spjatý s pocitem radostné chvíle, která příjemně povzbudila smyslové vnímání, zvídavost, případně u starších dětí představivost… „Vystavování“ dětí smysluplné aktivizaci estetického charakteru je bezesporu rozvíjí na mnoha úrovních a do budoucna formuje jejich postoj vůči sobě i společnosti. A právě pro uchování vzpomínek nebo navazující aktivity vydáváme kreativní zápisníky a knížky, jako jsou například nejnovější Pomerančové puntíky.
Komentáře k článku: Strejčková: Děti jsou od počátku s námi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Iva Horáková
Milý,
poučný rozhovor o novém představení – jednom z mnoha, které tato všestranná žena skvěle tvoří. Malí „diváci“ jsou okouzleni a zároveň pomalounku objevují divadelní svět.
06.12.2023 (12.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Iva Horáková
Milý rozhovor,
který nás seznamuje s dalším skvělým představením všestranně nadané ženy Hany Strejčkové.
Umí pro děti vytvořit krásnou vizuální hru světel, barev, pohybu, předmětů a zároveň je pomalounku učí zvykat na divadelní prostředí.
Moc jí držím palce v další tvorbě!
06.12.2023 (13.51), , Trvalý odkaz komentáře,