Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 872)
Radniční zvony odbíjely sedmou, když jsem se prodíral mezi stánky do brněnské Reduty za kulturou.
Múza mě informovala: Román Honoré de Balzaca Ztracené iluze do jevištní podoby převedl režisér Jan Mikulášek spolu s dramaturgyní Dorou Viceníkovou a scénografem Markem Cpinem. Hlavní roli Luciena Chardona ztvární Vojtěch Vondráček.
Je vyprodáno. Má vstupenka má cenu zlata. Usedám na sám kraj první řady a těším se. Zelenými ověsy povívá vánek. Baterie baňatých zářivek nad forbínou připomíná světla nad pitevním stolem.
Vstup do představení je bláznivý. Exaltovaná hraběnka de Bargeton vyjadřuje sexuální touhu po nic nechápajícím Lucienovi. Je sledována přítelkyní, paní du Chatelet, sevřenou v úplet ze stříbrných šupinek hadích ocásků. A Lucien je tvárný básník, talent mu kouká z očí. Do Paříže s ním! Tempo dění je bystré. Každá postava příběhu přináší s sebou nová tajemství. Kdo má ruce a nohy, intrikuje. Dramatičnost dění podtrhují neonové nápisy sjíždějící na tazích: Takové jsou ženy. Otáčel rezavým nožem…
Lucien (Vojtěch Vondráček) chce být mocný, uznávaný… Foto KIVA
Lucien chce vydat své básně, svůj román. Chce být mocný, uznávaný. Stává se monstrem, šéfredaktorem. V obludném kostýmu točí rychlé piruety, víří jevištěm jako velmistr krasobruslení. Ach, život je krásný…!
Však ouha. Karta se obrací. Lucien se kvůli politickým tlakům a intrikám mocnějších dostává do problémů. Je sesazen, zadlužuje se, stává se z něj žebrající prosebník. Múza šeptá: On to pan Balzac snad psal včera.
Postavy chrlí kvanta textu. Vždyť jde o dramatizaci románu. Rozepře aktérů a rozehrávání zápletek chce svůj čas. Přesto si představení udržuje napětí a neustálou pozornost diváků. Závěrečný hon lovců v zelených kamizolách na štvaného Luciena je nezapomenutelnou obrazivou bravurou ponížení.
Závěrečný hon lovců v zelených kamizolách na štvaného Luciena je nezapomenutelnou obrazivou bravurou ponížení. Foto KIVA
Tříhodinové představení končí dlouhým potleskem. I já tleskám a usmívám se.
Múzo, mám takovou vzpomínku, jak jsem přišel o iluze já. Byl jsem kdysi dávno s Provázky v Paříži. Soubor měl zrovna nějakou tajemnou poradu s hostiteli, tak jsem se vydal svobodnou procházkou na nedaleký hřbitov Père Lachaise. Před hrobem Molièra jsem hladil mechy, Apollinaira pozdravil letmým salutem. a když jsem poklekl před sošným Balzakem, všiml jsem si dvou pánů v zelených kloboucích nenápadně pobíhajících mezi rovy, jak lokty leští dávno zašlé mramory. Šel jsem dál a pánové pořád za mnou…
Nicméně, představení souboru pražského Divadla Na zábradlí bylo skvělé. Obdivuhodné. Domů jsem jel zamyšlen nočním rozjezdem autobusů.
Brno – Komín, 7. 12. 2023
Divadlo Na zábradlí, Praha – Honoré de Balzac: Ztracené iluze. Překlad: Stanislav Jirsa, dramatizace a režie: Jan Mikulášek, dramaturgie: Dora Viceníková, výprava Marek Cpin. Hrají: Vojtěch Vondráček, Robert Mikluš, Miloslav König, Jiří Černý, Magdaléna Sidonová, Jakub Žáček, Petra Bučková, Dita Kaplanová, Jana Plodková, Kateřina Císařová, Barbora Bočková, Ondřej Jiráček. Premiéry 4. a 6. září 2021. Psáno z uvedení 5. prosince 2023 v divadle Reduta, Brno v rámci festivalu DSB+.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 872)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
