Milovat dítě zakleté v strom
Dva měsíce po premiéře dramatického dialogu Musica podruhé Marguerite Durasové nastudovali v komorním Studiu Z Městského divadla Zlín tutéž základní divadelní formu, arci v zásadně jiném ustrojení. Zatímco Musica drží (jakkoliv v metaforicky pojatém prostředí) jednotu času, místa a děje, nynější inscenace tento soulad bez výjimky ruší. Ve Studiu Z totiž vyrostl Dub Tima Crouche.
Ve Studiu Z vyrostl Dub Tima Crouche Foto: archiv divadla
Britský dramatik a herec, který se v České republice objevil dosud jen inscenací Studia Hrdinů England (2009), utvářel svůj autorský styl od 90. let, kdy v opozici ke snaze coolness vlny šokovat publikum explicitním zobrazením intimity a násilí vybídl diváky k zapojení vlastní obrazotvornosti. Silný a zároveň jednoduchý příběh je často v Crouchových hrách „pouze“ vyprávěn, jeho celková podoba je ponechána představivosti obecenstva. Tak je tomu i v případě Dubu, který na jeviště přivádí postavy Hypnotizéra a Otce, jemuž Hypnotizér cestou na jedno ze svých vystoupení usmrtil při autonehodě dceru.
Specifickým prvkem díla je, že zatímco Hypnotizéra hraje stejný herec, v roli Otce se při každém představení střídá jiný interpret, který text nezná a svou postavu utváří na místě dle pokynů hereckého partnera. Důsledně antiiluzivní forma se uplatňuje třeba v nakládání s časem: na začátku se divákům dostane informace, že se příběh odehrává od nynějška za rok, a i poté ostrými střihy přeskakuje mezi osudnou havárií, útržky jejích následků a „současnou“ situací Hypnotizérovy show, na niž se dostavil nebohý Otec. Role obou aktérů jsou rovněž proměnlivé: vyprávějí nejen za své, ale i další postavy (někdy popisem jejich jednání v er formě), jindy je přímo herecky ztvárňují – například Hypnotizér Otcovu ženu zoufalou nejen ze ztráty dítěte, ale i z manželovy reakce. Otec, zabředlý do popíravé fáze zármutku, si totiž vsugeroval, že Klárka nezemřela, ale proměnila se v dub v místě silničního neštěstí.
A právě tato pojetí postav jsou pro vyznění Crouchovy hry zásadní: Otcovo drásavé prožívání ztráty v bludu autosugesce i Hypnotizérova schopnost měnit lidem stav mysli vycházejí ze skutečnosti a zároveň přiléhají ke zvolené formě díla. Její soulad s prostě vyprávěným příběhem pak přímo podmiňuje pravdivý účin celku na diváka. A ovšemže i způsob inscenačního uchopení. Režisér Patrik Lančarič se spolehl na pevnou sílu předlohy, jejíž přiznanou divadelnost jen místy podpořil vhodnými detaily, jako jsou listy s textem přilepené na tabuli za mírně vyvýšeným praktikáblovým pódiem, které z boků lemují jiné divadelní „rekvizity“: světlomety a zvukové reproduktory. A šťastně svěřil úlohu Hypnotizéra Pavlu Vackovi, přemýšlivému herci střední generace, který nejen přesvědčivě vystihuje všednost, úpornou trapnost i labilitu řadového baviče vykolejeného prožitou tragédií, ale také hbitě zasvěcuje hereckého kolegu do emotivního příběhu o lidském neštěstí, jež je stejně obyčejné, jako nezměrné.
Protagonisté, které jsem v té „druhé“ roli viděl (Luděk Randár, Radoslav Šopík), obohatili večer tím, jak působivě vrůstali do postavy Otce před očima diváků. S efektem mocným právě proto, že spolehlivě kotví v jednotě obsahu a formy, a samozřejmě každý po svém. Neboť zde je vše měnlivé a jako v životě se tu drolí mnohá jistota. Snad až na tu, jež v podobě vševidoucího oka shlíží trvale na aktéry – i diváky.
///
Městské divadlo Zlín – Tim Crouch: Dub. Překlad Zuzana Josková, režie Patrik Lančarič, výprava Michal Syrový, hudební dramaturgie Tim Crouch, Patrik Lančarič, dramaturgie Katarína Kašpárková Koišová. Premiéra 7. prosince 2023 (psáno z premiéry a reprízy 20. prosince 2023).
Komentáře k článku: Milovat dítě zakleté v strom
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
