Nesnesitelná lehkost varieté
Soubor Cirk La Putyka, který v roce 2009 založil Rosťa Novák ml. a jehož je stále principálem, se od dob covidových pohybuje na křižovatce. Jako by váhal, kudy se po veleúspěšných letech vydat. Na jedné straně vytváří efektní show založené na špičkových akrobatických a žonglérských číslech (Senses, Kaleidoscope, covidové kabarety), na straně druhé usiluje o vysoce stylizované, jasně tematizované produkce buďto se ohlížející za kořeny samotného cirkusu a přidružených varietních oborů, vesměs s Novákovými rodinnými vazbami (Cesty), anebo s výrazným tanečním či divadelním vkladem a řadou větších či menších dramatických situací (nedávná premiéra K v režii Daniela Gulka, předloňský Boom Vol. 2 či Runners před třemi lety).
Hair hanging v podání Nicole Martres FOTO LUKÁŠ BÍBA
Nejnovější opus režiséra Rosti Nováka ml. R.I.E. toto rozkročení potvrzuje. Název, evokující zkratku R.I.P., tedy Odpočívej v pokoji (Rest in Peace), znamená Rest in Euphoria, tedy Odpočívej v euforii, což ovšem jen velmi přibližně charakterizuje to, co se na velkém jevišti Jatek78 odehrává. V zásadě sledujeme velkolepé varieté, opulentní show, jakýsi mix předválečného pařížského kabaretu typu Folies Bergère či Moulin Rouge a jeho pražských obdob, či dokonce jejich vulgárnějších pokračovatelů typu Televarieté, Možná přijde i kouzelník či Ein Kessel Buntes byvších socialistických televizí sedmdesátých a osmdesátých let.
Televizní vazbu zdůrazňuje i scéna, již ve spodní části jeviště rámuje překližkový náznak obrazovky s oblouky televizí oněch let, za nímž se do výše zdvihají typické schody z těchto pořadů se dvěma v různých výškách položenými jevišti a řadou různě blikajících, diváky oslňujících protisvětel. A přesně taková – oslnivá, zářivě opulentní, plná efektních tanečních a akrobatických, případně žonglérských čísel v provedení mezinárodního týmu polonahých performerů a performerek v třpytivých kostýmech – je i tato nová produkce. Rámuje ji téma různých typů euforií a situací k nim směřujících, jako je například úvodní Stop Thinking / Opusť svou mysl, v němž jedna z postav zbaví druhou mozku, ta ihned reaguje slovy Teď se cítím šťastná… a rozběhne se mezi diváky, z nichž někteří sedí u stolků těsně před jevištěm a ostatní v tradičně uspořádaném hledišti Jatek78 s vysokou elevací. Spustí se hudba, zapnou se světla a následuje taneční disko číslo.
Každý výstup uvozuje rozsvícení nápisu nad scénou, nejprve v angličtině (anglicky se v této mezinárodní produkci devatenácti performerů a performerek z rozličných částí světa i komunikuje) a poté i v češtině. Pojmenovává téma dané scény. Například tu stojí: Je euforie jen na vrcholu?, Narození, život a smrt, Rytmus srdce, Jednoduchost, Odlišnost a podobně. Akrobaté a akrobatky se střídají s tanečníky a tanečnicemi, občas přijde v různých kostýmech i zpěvačka Katarzia a živě zpívá romantizující popové písničky, jejichž slovům ale v záplavě zvuků není příliš rozumět. Ani není třeba. Jak deklarovali dva zmiňovaní performeři v úvodu, show si vychutná jen ten, kdo odloží mozek a nechá se nést euforickými rytmy a obrazy.
Ne že bych si nenašel místa, při kterých jsem rád a s obdivem zatleskal – především hair hanging a také akrobatická čísla ve výškách mě nikdy nepřestanou uchvacovat. Nicméně rozpaky z toho, že jde výhradně o různě efektní varietní obrázky bez dalšího fundamentu a nápadů, jež by teprve z obrazivé „old show“ činily jedinečný divadelní zážitek, ve mně zůstaly i při druhé návštěvě těsně před koncem roku. Z některých čísel (parodie kýče s popisnými kostýmy zpodobujícími rty, oživlé jazyky a lidské genitálie) mi bylo až stydno. A nezachránila to ani závěrečná sekvence, kdy aktérky a aktéři tančili a předváděli vzdušnou akrobacii na laně (téměř) nazí, jež měla jistou provokativnost, ostrost a odvahu.
Nemyslím, že je pro La Putyku dobrá cesta jít směrem k vaudevillu, varieté a přidruženým podobám bulváru. Pokud chybí řácký kus divadelní krve, je to jen banální show s různě kvalitními čísly. Takových ve světě je… La Putyka je však jedinečná propojením těchto zdrojů a kořenů s humorem (klauny jsem zde velmi postrádal), divadlem a tancem. S existenciálními vrstvami člověka a spodními proudy jeho (ne)vědomí. Když na úplný závěr držel jeden z performerů svítící mozek – tato rekvizita byla použita během produkce vícekrát v různých situacích a významech – před svým přirozením, uvažoval jsem, co tím (nejspíš mimoděk) říká. Možná ztvárňuje jeden z novodobých archetypálních obrazů. Vyjmout mozek z hlavy a vzrušovat se všemi možnými tělesnými, vizuálními i hudebními – libidálními – způsoby, od narození až ke smrti. Jak je život jasný a jednoduchý…
Odpočívej v euforii, člověče jednadvacátého století.
Cirk La Putyka, Praha – Rostislav Novák ml.: R.I.E. Režie Rostislav Novák ml., dramaturgie Vít Neznal, choreografie Šimon Klus, Mirek Kosík, Chloé Farah, scéna a loutky Pavla Kamanová, kostýmy Kristina Záveská-Nováková. Premiéra 7. prosince 2023 (psáno z premiéry a z reprízy 30. prosince 2023).
Komentáře k článku: Nesnesitelná lehkost varieté
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
