Střídmá podívaná
Ředitel Opery Národního divadla Per Boye Hansen přivedl k pravidelné spolupráci slovenskou režisérku a choreografku Slávu Daubnerovou, i když po mém soudu zatím nepředvedla nic pozoruhodného. Ariadnu na Naxu Richarda Strausse alespoň natvrdo neaktualizovala, ale také jí nedala podstatný smysl, pro který tu podivnou operu dnes hrát. Kultivovaně a místy i vtipně vybarvila základní situace, hodně je rozpohybovala a postavy vyložila výtvarně. Dobře obsadila do činoherní role Hofmistra Dagmar Peckovou, celou v rudém, aby patřičně razantně vysvětlila umělcům, že musí sehrát vážnou operu o Ariadně i veselou taškařici najednou, zbohatlík, co si je objednal, potřebuje ušetřit čas na další zábavu a hodování. Z absurdní situace se dá vytěžit ostrá groteska a jistě i jiné polohy, Daubnerová operu na jevišti jen kultivovaně instalovala. Samozřejmě si udělala trochu oko u usedlého publika, které – prokázalo se mnohokrát – odpustí skoro všechno, jen když ho inscenátoři nenutí přemýšlet o nových významových kontextech díla. Jevištní důvod, proč operu dnes v Praze hrát, jsem neobjevil. Kromě jediného a tak důležitého, že všechno ostatní přehluší – splácet dluh zdejšího operního divadla vůči Richardu Straussovi! Přesněji řečeno učit se jeho partitury důsledně interpretovat, protože to dnes patří k základnímu vybavení každého jen trochu prestižního evropského operního domu.
Skladatel (Arnheiður Eiríksdóttir) v komické póze nad partiturou své Ariadny. S baletem Opery. Humor, no FOTO PETR NEUBERT
A to se v nové inscenaci docela povedlo. Počínaje obsazením, které koření zmíněná Pecková a vévodí mu excelentní Arnheiður Eiríksdóttir v roli bolestínského Skladatele. Čínská sopranistka Ziyi Dai mě ve virtuózním partu Zerbinetty sice neohromila, ale zvládla ho dobře, v Národním divadle debutovala stejně jako švédská sopranistka Cornelia Beskow v pěkně provedené roli Ariadny, obě už mají jisté evropské renomé. Dánského „heldentenora“ Magnuse Vigiliuse už dřív objevili v Brně, především jako Borise v Kátě Kabanové, role Tenora (Bakchuse) mu samozřejmě sedla. A pro všechny další postavy má současná Opera dobré síly!
To nejlepší na konec: Dirigent Robert Jindra dovedl orchestr k bohatému straussovskému zvuku, a kdyby se Strauss hrál častěji, byli bychom i v Praze evropsky vybaveni.
Národní divadlo, Praha – Richard Strauss: Ariadna na Naxu. Opera o dvou částech, libreto Hugo von Hofmannsthal, nastudováno v německém originálu s českými a anglickými titulky. Dirigent Robert Jindra, režie a choreografie Sláva Daubnerová, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Tereza Kopecká, světelný design Daniel Tesař, pohybová spolupráce Jan Adam, videoart Dominik Žižka, dramaturgie Ondřej Hučín. Premiéra ve Stavovském divadle 19. ledna 2024.
Komentáře k článku: Střídmá podívaná
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
