Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 880)
Dnes ortel bude provolán a právu viník v oběť dán!, zpívá múza a brnká na zlatou harfu. Struny se vlní, múza zpívá.
Dalibor Bedřicha Smetany je mnohem více než jen romantickou tragédií o rytíři Daliborovi z Kozojed, který vraždil, aby pomstil smrt milovaného přítele Zdeňka…
Znějí housle. Věž Daliborky se chvěje, vlny prachu mě dusí. Otevírám oči… Fuj, to byl ale hloupý sen…
Zdolávám schody k foyeru divadla. Múza mluví a mluví: Opera byla napsána na libreto Josefa Wenziga pro příležitost poklepu základního kamene pražského Národního divadla. V brněnském Národním divadle zazní Dalibor po téměř třiceti letech. V koprodukci s Welsh National Opera. V režii Davida Pountneyho a v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.
Hůl mám, můžeme do sálu!
Sedáme vprostřed první řady.
Vladař český řeší hrdelní při. Foto NdB
Múza povídá: Před představením se uskuteční slavnostní zahájení Roku české hudby na Moravě za přítomnosti předsedy vlády Petra Fialy, ministra kultury Martina Baxy, ministra školství Mikuláše Beka a primátorky statutárního města Brna Markéty Vaňkové.
Shůry padá mnoho milých, ekonomicky obrozeneckou naději našeho divadla vzbuzujících slov. Poté se již z hloubi line Smetanova hudba.
Dalibor okouzluje diváky i žalobnici Miladu. Foto NdB
Vladař český v maršálské uniformě řeší hrdelní při. Organizuje soudní proces. Středověký příběh se posouvá do dvacátého století. Úborem žen jsou kalhoty zvané džíny a tajní v nápadných kloboucích slídí mezi davy. Na jevišti se zpívá o mečích, policie však provádí cviky se samopaly!
Dramatická hudba bouří, scéna se vlní. Pěvkyně pořizuje mobilní selfíčka a promítá je na aktéry. Přijíždí zlatá harfa, harfenistka na ni hraje sólo. Lyrické tóny houslí se snoubí s něžností violoncella. Dalibor okouzluje diváky i žalobnici Miladu. Režie obohacuje děj o scénu rozjařených vojáků jedoucích na nákladním automobilu s reflektory svítícími do diváků. Kamarila lokajských slouhů vladaře pořádá orgie s ordinérně oděnými děvkami. Středověký žalářník je zastřelen ranou z pistole, Dalibor popraven salvou z rychlopalných kvérů…
Středověký příběh se posouvá do dvacátého století. Foto NdB
Téměř tříhodinová premiéra končí pompézním obrazem děkování. Tleskám výkonu orchestru, sólistům, především představiteli Dalibora a znamenitému sboru.
Múza je nespokojená: Očekávala jsem něco jiného. Bylo mi, jako bych se dívala na zprávy. Samá válka a hrubosti. Ze zbraní se mi dělá nevolno…
Pěvkyně pořizuje mobilní selfíčka a promítá je na aktéry. Foto NdB
Oponuji: Přes výhrady k možná trochu násilné aktualizaci se, múzo, domnívám, že zahájení moravské části Roku české hudby mělo svůj smysl a důstojnost. Byla to umělecká a společenská událost, již si budeme všichni, kdo jsme tu byli, pamatovat.
Opatrně scházím z divadelních schodů. Je jich mnoho.
Brno – Komín, 5. 2. 2024
Národní divadlo Brno – Bedřich Smetana, Josef Wenzig: Dalibor. Dirigent Tomáš Hanus, režie David Pountney, scéna Robert Innes Hopkins, kostýmy Marie-Jeanne Lecca, světelný design Fabrice Kebour, sbormistr Martin Buchta, dramaturg Patricie Částková. Obsazení: Vladislav, král český: Tomasz Konieczny j.h. Dalibor z Kozojed, rytíř: Peter Berger j.h. Milada, sestra: Csilla Boross j.h. Budivoj, velitel hradní stráže: Daniel Kfelíř j.h. Beneš, žalářník: David Szndiuch Vítek, Daliborův posel: Ondřej Koplík Jitka, selské děvče: Jana Šrejma Kačírková Soudce: Petr Karas. Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky. V koprodukci s Welsh National Opera. Premiéra 2. února 2024, Janáčkovo divadlo, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 880)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
