Zemřela Alena Livorová-Hesounová
Alena Livorová-Hesounová
31. 7. 1938 Praha – 3. 2. 2024 Praha
Herečka, dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na katedře činoherního divadla DAMU.
Na cestu k divadlu byla zlákána poetikou E. F. Buriana. V roce 1957 proto nastoupila do herecké školy, ve které byl jedním z pedagogů E. F. Burian, který si ji vybral do hereckého ročníku. Studovala v něm spolu s Růženou Merunkovou, Jiřím Hrzánem či Jiřím Zahajským, účinkovali v obnovených inscenacích slavného Burianova Máje a koláže lidové poezie Láska, vzdor a smrt. Běh školy ale po dvou letech přerušila Burianova smrt a posluchači pokračovali ve studiu na divadelní fakultě AMU. Školu úspěšně ukončila v roce 1961.
Své první angažmá získala v Městském divadle v Kolíně. V roce 1965 přešla na rok do příbramského divadla. V roce 1966 se vrátila do Prahy a nastoupila do souboru Maringotka, který v roce 1964 založila při Státním divadelním studiu Zuzana Kočová s cílem navázat na Burianův odkaz. Stala se přední členkou souboru; zvlášť vysoce byl hodnocen její výkon v titulní roli Terezky v baladické hře Bosorka od Zuzany Kočové. Několikrát v té době účinkovala i ve filmu a televizi /zde/.
Zánik souboru v roce 1973 se přibližně kryje s dobou, kdy ji rodinné důvody přiměly k odchodu ze scény. Intenzivně se poté začala věnovat pedagogické činnosti na pražské DAMU, práci se slovem a hlasové výchově, kde působila až do roku 2014. Mezi její odchovance patří několik hereckých generací. Po roce 2000 jsou mezi nimi například Daniel Bambas, Pavel Batěk, Magda Borová, Anna Brousková Remková, Veronika Týcová, Zuzana Zlatohlávková Onufráková, Marta Dancingerová, Sandra Černodrinská, Tomáš Havlínek, Jacob Erftemeier; Lucie Polišenská, Milan Tichý, Ondřej Černý ad.
O jejím úmrtí informoval web DAMU /zde/.
Poslední rozloučení se na přání zesnulé konalo v úzkém kruhu rodinném.
/Pro iDN zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Alena Livorová-Hesounová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Květa Hesounová
Upřímnou soustrast, je mi to líto.
17.02.2024 (10.30), Trvalý odkaz komentáře,
,Bára Hrzánová
Milá paní profesorko,
děkuju za Vaši samozřejmou vřelost, pozornost a účast, za Váš úsměv, za Vaše světlo. Ačkoliv jsem nebyla Vaší žačkou, vždy jsem měla ve Vás velmi dobrého a nesmírně citlivého a nenápadného rádce, pozorovatele, glosátora.
Přeju Vám šťastnou cestu a třeba zase někdy…
Mám Vás ráda
S úctou a láskou Bára Hrzánová
18.02.2024 (0.55), Trvalý odkaz komentáře,
,