Divadelní noviny > Kritika

Zkrocení zlého muže

…i tak by mohl znít podtitul hry Dobře rozehraná partie rakouského komediografa Stefana Vögela, jejíž inscenaci uvádí pražské Divadlo Kalich. Protagonistou je nerudný stárnoucí veterán a vdovec Fred Kowinski, který ze svého bytu nesmlouvavě vypudí kohokoliv, kdo by se pokusil byť jen maličko narušit jeho zaběhnutý životní řád-neřád, spočívající v poflakování se, pití alkoholu, vzpomínání na válku a uctívání Winstona Churchilla. Vstřícného slova nemá ani pro vlastního syna Leonarda, jehož starostlivost ho rozpaluje do běla, stejně jako zvyk posílat mu domů hospodyně. Jediný, koho v zanedbaném bytě jednou týdně na pár hodin strpí, je Fredův přítel Walter, s nímž každé úterý hraje šachy. Tu ale prach v jeho doupěti rozvíří nová temperamentní hospodyně Rosalinda, která je zdá se imunní proti cholerickým invektivám. A Fred počíná pod jejím vlivem jihnout. Jenže brzy se ukáže, že zlost se krotí mnohem snadněji než mužské ego…

Dobře rozehraná partie je již čtvrtou inscenací, kterou v Kalichu nazkoušeli manželé Barbora Hrzánová (Rosalinda) a Radek Holub (Fred) s režisérkou Lídou Engelovou. Výběr Vögelova textu je logický, jelikož inscenace frašky si vždy žádá bezchybnou souhru, jíž se jen těžko dosahuje na zelené louce. Obě hlavní postavy se vyznačují pořádnou ulítlostí a rozcapeností, vždyť Holub s Hrzánovou se specializují právě na excentrické charaktery. Autor i režisérka jim dávají dostatek příležitostí pro takřka klaunskou exhibici, která však nepůsobí příliš chtěně či nepřípadně – H+H jsou prostě komedianty tělem i duší: blbnu, tedy jsem. Ale v roli! Postava Rosalindy unese i za vlasy přitažené taneční entrée, za něž by se nemusela stydět kdejaká tanečnice flamenca, a rozpačitě nevyznívá ani Fredovo satyrské poškubávání nohou a vyplazování jazyka, když ho syn obviňuje, že si v záležitosti s hospodyněmi počíná coby pohanské božstvo, kterému je třeba každý týden obětovat jednu pannu.

Komediální řádění dvojice s sebou však přeci jen nese jeden neblahý důsledek: postava Waltera je zatlačena do pozadí, ačkoliv v „krocení“ Freda hraje rovněž zásadní roli. Rosalinda sice zklidní křiklounovu cholerickou povahu, ovšem lekci jeho egu udělí až Walter, když vyžaduje omluvu za to, že ho kamarád při hře v šachy pětadvacet let vodil za nos. Teprve pod pohrůžkou ztráty nejlepšího přítele Fred pochopí, že každou bitvu není potřeba vyhrát, aby byl člověk spokojený a hlavně – milovaný. Sotva padesátiletý Lukáš Jurek v roli zpomaleného, osamělého seniora Waltera srdnatě předstírá nedoslýchavost i nejistý krok, přesto je patrné, že do role byl obsazen herec příliš mladý. Tvůrci tuto postavu a její zásadní vliv na Freda zkrátka podcenili a těžiště dramatické výpovědi přesunuli do kočkování Freda a Rosalindy. Klíčem ke smírnému konci však není Fredův vztah s hospodyní, ale právě s Walterem.

Důraz kladený na exhibici H+H podtrhuje obsazení role Leonarda jejich synem Antonínem Holubem v alternaci s Romanem Tomešem. Já viděla druhého jmenovaného, jenž věrohodně vyjádřil narůstající frustraci z pustnutí milovaného otce. Coby mladičká vystresovaná hospodyně se v jediné, pohybově důsledně vystavěné scéně jako z filmové grotesky blýskla Barbora Mošnová. V Kalichu se holt zaměřili především na humornou stránku textu bez ambice hledat jeho melancholičtější podtóny. Těžko jim to vyčítat, když mají v domě dva vynikající komedianty.

///

Divadlo Kalich, Praha – Stefan Vögel: Dobře rozehraná partie. Překlad Magdalena Štulcová, úprava Johana Kudláčková a Lída Engelová, režie Lída Engelová, dramaturgie Johana Kudláčková, scéna Ivo Žídek, kostýmy Barbara Horáková Fehérová, hudba Zdeněk Zdeněk. Premiéra 8. listopadu 2023 (psáno z reprízy 22. ledna 2024).

• Autor: Petra Zachatá
• Publikováno: 19. února 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zkrocení zlého muže

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ