Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    BLOG: Čelákovické glosy (No. 70)

    Operní diva domácích i světových scén, Eva Urbanová, chystala svůj koncert k životnímu jubileu (60) na rok 2020, epidemiologické komplikace kolem covidu ovšem tehdy znemožnily jeho realizaci. Uskutečnil se až letos 29. února, pod nepříliš šťastným názvem Grande Finale (čili velký závěr, ona ale přece  nekončí!). Program byl svým způsobem bilancí její umělecké dráhy, v opačné posloupnosti, než to bylo v reálu.  Během večera bohužel nezazněly  žádné operní árie, ty měly zastoupit známé popové kousky , v závěru  došlo na její srdcovky, rockové skladby, které zpívala na počátku svojí pěvecké dráhy. Hlavním partnerem jí byl velký symfonický orchestr, s větší sekcí bicích nástrojů a někdy i klávesami, dirigoval ho Martin Kumžák.

    Foto: archiv projektu

    Pěvkyně má stále mimořádný hlasový fond, materiál, který suverénně ovládá, dnes ovšem způsobem, ideálním pro interpretaci operní literatury. Samozřejmě lze takhle zpívat populární melodie ,  méně, respektive  vůbec se nehodí pro rockovou hudbu. Zřetelně se projevilo ve vystoupeních pozvaných hostů; byli to Marián Vojtko, Ladislav Korbel a Jan Toužimský, s nimiž vždy zazpívala duet a každý ještě přednesl svoji píseň. Všichni se spojili v závěrečném přídavku z muzikálu Fantom opery.

    Jako předěl, most, mezi melodickým  popem a rockem mělo fungovat vystoupení vokální skupiny WOW Vocal, bohužel černošské melodie byly v jejich podání velmi nevěrohodné.

    Někdy až moc amplifikovaný koncert byl spojen s velkou světelnou, v závěru i ohňovou show. Dalším zpestřením byly jednak velké obrazovky s detaily pěvkyně a také balet, bohužel za orchestrem, v pozadí velké scény, takže ze vzdálenějších míst nebyl zřetelně viditelný. Naopak velmi efektní bylo vystoupení akrobatů ve vzduchu na zavěšených šálách.

    Obrovskou halu prakticky zaplnilo vděčné publikum, které si vytleskalo dva přídavky. Po této stránce byl tedy gala koncert úspěšný. Po hudební stránce mohl být ještě úspěšnější bez rockových čísel, ta v podání dnešní Evy Urbanové vyznívala dosti bizarně, jak pěvecky, tak i pohybově (evoluce ve velké toaletě).

    • Autor:
    • Publikováno: 16. března 2024

    Komentáře k článku: BLOG: Čelákovické glosy (No. 70)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,