Divadelní noviny > Zprávy

Zemřela Zdenka Kratochvílová

Zdenka Kratochvílová /někdy psaná Zdeňka Kratochvílová/

14. 11. 1936 Praha – 22. 3. 2024 Praha

Mimka, tanečnice, choreografka a pedagožka. Zakládající členka Pantomimy Ladislava Fialky. Od roku 1975 vystupovala sólově s postavou Klauna Animuka.

Narodila se jako druhé ze tří dětí, vyrůstala ve vile na Hanspaulce. Její tatínek byl advokátem, po roce 1948 ztratil práci. Maminka, která byla do té doby v domácnosti, začala – aby uživila rodinu – pracovat jako účetní. Díky ní se Zdenka Kratochvílová chodívala učit hrát na piáno a ke Zdence Zabylové a později k Milče Mayerové do baletu Národního divadla. Kvůli nedobrému kádrovému posudku se rozhodla po ukončení základní školy v roce 1952 studovat na Státní konzervatoři obor moderní a novodobý tanec. Velmi ji ovlivnila profesorka Laurette Hrdinová, pod jejímž vedením se zrodila její první debureauvské produkce. Školu dokončila v roce 1956.

Během studia se stala – společně s ostatními spolužáky – členkou pantomimické skupiny, jejímž vedoucím se stal Ladislav Fialka. První inscenací byli Námořníci, které v roce 1956 uvedli na nádvoří pražského Klementina. Když Fialka na čas skupinu rozpustil – musel jít s několika dalšími členy na vojnu – šla učit na hudební školu do Domažlic. Po Fialkově návratu z vojny – v roce 1958 – vznikla Pantomimická skupina Ladislava Fialky, jejíž zakládající členkou se stala i ona. Vystupovala tak v její úplně první inscenaci – Kdyby 1000 klarinetů, ve které ztvárnila roli tanečnice (alternovala s Lídou Kovářovou). Stala se tak součástí největší a nejslavnější éry moderní české pantomimické scény. Ztvárnila např. Colombinu a Dolores v Pantomimě Na zábradlí, řadu úloh v legendárních Etudách, Devíti kloboucích na Prahu, v Cestě, Bláznech, Knoflíku, Caprichos.

Po čase se divadlo rozdělilo na činohru a pantomimu a po úspěchu na mezinárodním pantomimickém festivalu v Západním Berlíně začali jezdit po celém světě. V roce 1969 se s Ladislavem Fialkou na Karlštejně vzali, ale manželství se během jednoho roku rozpadlo.

Po rozvodu postupně z Pantomimy Na zábradlí odcházela, až ji v roce 1975 opustila definitivně. V tomto roce totiž byla přizvána ke spolupráci s Divadlem hudby, kde vytvořila a vystupovala pro děti v roli Klauna Animuka. Figura byla charakteristická pro své zrzavé vlasy, zelený klobouček, červený nos a přicházení na jeviště s nůší a kufrem. V roce 1976 se s Klaunem Animukem přestěhovala do divadelního sálu Domu dětské knihy Albatros na Perštýně a společně s Lídou Engelovou založily Kapesní divadlo. K nemluvnému Klaunu Animukovi přibyl Klaun Anikrok, přičemž tohoto vážného a nehybného klauna hráli Josef Abrhám, Miroslav Nohýnek a nejčastěji Ladislav Mrkvička. S Pohádkami o makovém mužíčkovi či Animukem na stopě procestovala velký kus světa (Švédsko, Finsko, Anglie, Francie, SSSR, Německo, Mexiko, Řecko a další). Mimo dětských inscenací hráli také inscenace pro dospělé (například klaunerie o lásce – Šatna na pláži), a to až do roku 1987, kdy Kapesní divadlo přestalo existovat.

V letech 1975–2004 se soustředila na svou další významnou činnost – pedagogickou činnost na hudebně dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (Taneční konzervatoře hl. m. Praha), kde se studenty připravovala jejich písňová a šansonová ročníková představení (Písničky z cirkusu, Bluessession, Písnička 60. let, Kabaret, Kainar party, Woodstock, Streetsong či Slafme). Své zkušenosti uplatnila také na Katedře autorské tvorby a pedagogiky, kam ji ve druhé půli devadesátých let pozval Ivan Vyskočil. KATaP se pak stala její domovskou katedrou, na níž učila skoro dvacet let.

Působila rovněž v činohře, kde spolupracovala na pohybové složce řady inscenací – především v Divadle Na zábradlí a v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo Pod Palmovkou), kde mj. spolupracovala s Janem Grossmanem. Významná byla také její další spolupráce s režisérkou Lídou Engelovou.

Teatroložka Ladislava Petišková o ní kdysi napsala: …kdyby Zdenka ve své době našla svého Federica Felliniho, asi by teprve pak domácí veřejnost poznala, jaký ženský komický talent tu existoval sám sobě napospas.

Do Divadelních novin o ní a Kapesním divadle psala v únoru 2016 Lída Engelová /zde/ v rámci svých Vzpomínek Sto růží v bidetu, které v roce 2017 vyšly i knižně v nakladatelství Práh /zde/. V červenci 2017 s ní Vilém Faltýnek připravil vzpomínky v rámci projektu Orální historie českého divadla /zde/. Je i jednou z portrétovaných osobností knihy Ženy v pohybu / (O)hlasy žen v české kultuře, již v roce 2021 vydal IDU /zde/.

V roce 2019 získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr /zde/, kterou za ní ale převzala Lída Engelová, neb v té době už byla vážně nemocná. Ve stejném roce o ní natočil Český rozhlas pětidílný seriál v rámci pořadu Osudy /zde/.

Zemřela po dlouhé nemoci. O jejím úmrtí Divadelní noviny informovala Lída Engelová.

Poslední rozloučení se uskuteční 2. dubna od 14.15 v krematoriu v Praze-Motole.

/Pro iDN z více zdrojů – především zde, zde, zde a zde – zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 27. března 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Zdenka Kratochvílová

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ