Formanův Dalibor
Když mě a ředitele Jihočeského divadla Lukáše Průdka oslovil někdy v roce 2015 Jiří Srstka, zda bychom neuvažovali o inscenaci Dalibora podle Miloše Formana, nebyl jsem si vůbec jistý, jestli to půjde. Příležitost zkusit to se naskytla při oslavách 100 let Jihočeského divadla v roce 2019 v Boudě, zapůjčené pro ten účel bratry Formany do Českých Budějovic.
Uvedení Formanovy verze Dalibora v Boudě Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, 2019 FOTO PETR ZIKMUND
Už při zběžném pohledu bylo jasné, že Formanovy škrty s původním libretem nepůjdou dohromady a bude muset vzniknout libreto nové. Spolu s Pavlem Drábkem, jehož novou verzi libreta Dalibora z roku 2008 jsem dobře znal, jsme se nejprve důkladně proposlouchali razantně seškrtanou Formanovou nahrávkou, kterou jsme obdrželi od Jiřího Srstky a která byla jediným hmatatelným otiskem neuskutečněné vize. Dopředu jsme si vytkli, že chceme, i s ohledem na Formanovu filmovou tvorbu, Dalibora vykreslit psychologicky uvěřitelně, zbavit ho okázalého nacionalismu, přebujele ornamentálního jazyka i exaltovaného vztahu k mrtvému příteli, jenž nezáměrně asociuje téma homosexuality. Přitom jsme chtěli zachovat fundament díla i s přiměřenou dávkou patosu, který k hrdinské tragédii patří. Rozhodli jsme se neakcentovat historickou rovinu, ale pojmout Dalibora více jako mýtus, tedy sugestivní příběh se silným morálním poselstvím v obecně lidské rovině.
Základní otázkou byly charaktery postav a situační logika. V původním libretu je neuvěřitelně slabá motivace Daliborova činu, za nějž je souzen: přítel byl zabit v boji. To se přece stává, bojovník musí počítat s tím, že může padnout, to není žádné příkoří. Proto jsme to vyhrotili: je zabit člověk, který šel vyjednávat v míru, a Dalibora k agresi vyprovokovalo otevřené bezpráví. I Milada má pak daleko pádnější důvod ke své proměně. Oba se pak mohou vcítit jeden do druhého, to je spojuje a zároveň podněcuje k sebereflexi a nakonec k odpuštění. Před králem, jemuž jde hlavně o řád v zemi, však Dalibora nemohou ospravedlnit ani jeho ideály, ani smysl pro čest, ani příkoří, jež na něm bylo spácháno. Tak se dostává Dalibor do nesmiřitelného konfliktu s institucí, proti které je bez šance. Snad proto byl Dalibor blízký Miloši Formanovi, v jehož filmech se toto téma objevuje často. Dalibor se tedy stane obětí tragického soukolí, které dal sám do pohybu, a to navzdory svému prozření a snaze násilí zastavit. V tom se náš Dalibor od původního zásadně liší, ten se chová jako plakátový bojovník, o ničem nepochybuje a jeho postoje jsou neměnné. Náš Dalibor prožívá konflikt mezi svými ideály a svými činy, v původním libretu sebereflexi nenajdeme ani náznakem.
Po jazykové stránce jsme záměrně používali prostředky, které by bylo při dobré vůli možno použít i v 19. století, a přitom by neměly připadat obstarožní ani uchu dnešnímu. A chtěli jsme, pokud možno, udržet styl, který by se Smetanovou hudbou ideálně souzněl.
Návrh Formanovy úpravy během práce na libretu doznal ještě mnoho změn. Jeho škrty sice zhutnily operu do koncizního tvaru, bylo ale třeba jejich velkou část upravit jednak z ryze hudebních důvodů, v tom s nesmírnou muzikalitou pomohli Mikoláš Troup s Martinem Peschíkem, a jednak i z důvodů hudebně-dramaturgických, tedy strukturálních. Třeba ponechat ze sborů jen pár taktů odpovídalo tomu, pro co se Miloš Forman sám přirovnal k opernímu Gagarinovi. Jeho brilantní filmové vidění se v těchto detailech občas prostě střetlo se zákonitostmi hudebního dramatu. Museli jsme proto mít na paměti, aby při filmovém tempu zůstala opera hudebně soudržná, proto jsme vrátili podstatné sborové části, které v původním sestřihu nebyly.
Tomáš Studený,
spoluautor, režisér a v době uvedení „Formanova“ Dalibora umělecký šéf opery Jihočeského divadla
Komentáře k článku: Formanův Dalibor
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
