Divadelní noviny > Reportáž Zahraničí
Hamburské rozhledy (No. 2)
Vydání nového románu Noch wach? spisovatele Benjamina von Stuckrada-Barreho bylo v německojazyčném literárním prostoru loňského jara napjatě očekávánou událostí.
Kiepenheuer & Witsch GmbH, 2023. Repro archiv
Stuckrad-Barre, který příští rok oslaví padesátiny, debutoval v roce 1998 románem Soloalbum. Ten jej vřadil vedle Christiana Krachta nebo Elke Naters k představitelům tzv. Popliteratur. Autoři tohoto hnutí, které má své kořeny v beatnické generaci čtyřicátých a padesátých let v USA a v Německu zažilo na konci devadesátých let minulého století svou novou renesanci, se ve svých románových dílech referenčně vztahují k hudebním, televizním, internetovým odkazům, objevuje se také drogová tematika. Tu najdeme i u Stuckrada-Barreho v autobiografickém románu z roku 2016 Panikherz, ve kterém popisuje svůj novinářský vzestup, úspěchy v roli moderátora nebo scenáristy (Harald Schmidt Show), také pád do drogových závislostí a poruch příjmu potravy, se kterými se spisovatel několikrát léčil. Z bohémského života mezi americkou smetánkou měl údajně vystřízlivět díky pomoci hudebníka Udo Lindenberga v mýty opředeném hotelu Chateau Marmont v Hollywoodu, který je jedním z dějišť románu Noch wach?.
Ten uvedl na jeviště divadla Thalia v Hamburku režisér Christopher Rüping, který zde již před šesti lety inscenoval zmiňovaný román Panikherz. S tvorbou tohoto německého režiséra, který má za sebou hostování v mnoha německojazyčných divadlech a především dvě výrazná účinkování v mnichovském Kammerspiele pod vedením Matthiase Lilienthala a v curyšském Schauspielhausu pod vedením Nicolase Stemanna a Benjamina von Blomberga, se v loňském roce mohli seznámit také diváci Pražského festivalu německého jazyka (inscenace Puzení z Curychu). V letošním roce nám další z jeho inscenací přivezou organizátoři festivalu Divadelní Flora, který bude zahájen Rüpingovým opusem Nový život / Das neue Leben ze Schauspielhaus Bochum.
Bestseller Noch wach? s nákladem 160 000 výtisků vzbudil okamžitě po svém vydání kontroverzní a rozporuplné reakce – nejen proto, že odhaloval sexuální mocenské praktiky v zákulisí největšího evropského vydavatelství Axel Springer SE, ale kritiku sklidila také umělecká rovina díla psaná z mužské perspektivy a oslabující ženskou stránku. Nejpříkřejší výhrady hovořily o promarnění příležitosti otevřít tematiku MeToo německojazyčné literární scéně. Podle mne se však autorův koncept nesoustředil primárně na MeToo, ale především na morální vyrovnávání se s vlastní zodpovědností: jeho kniha je takový road trip Stuckrada-Barreho a jeho kamaráda, generálního ředitele, který o chování svého podřízeného věděl, a přesto ani z pozice moci nejednal.
Christopher Rüping našel pro své jevištní ztvárnění díla vizuálně jasnou metaforu, když prostředí vydavatelství připodobnil k tajemnému hradu hraběte Draculy. Foto Kraft Angerer
Christopher Rüping našel pro své jevištní ztvárnění díla vizuálně jasnou metaforu, když prostředí vydavatelství připodobnil k tajemnému hradu hraběte Draculy, který postavil do zadní části otevřeného jeviště (scéna Peter Bauer). Čtenářsky přístupný, populární román režisér převedl ve stejně uvolněnou groteskní a hudební show s živou hudbou, v níž upoutá především cover verze úspěšného Falcova hitu Out of the Dark, v kterém za doprovodu Matze Pröllochse zpívá Inéz.
Společensky aktuální téma zpracoval Rüping jako multižánrovou scénickou koláž. Foto Kraft Angerer
Společensky aktuální téma zpracoval Rüping jako multižánrovou scénickou koláž, která je plnohodnotným příspěvkem do diskuse o sexuálním zneužívání (nejen) na pracovištích. Oslabil skandální prvky románu, které byly autorovi občasně také vyčítány, a posunul jeho autobiografické dílo z roviny svědectví o dění v konkrétním deníku Bild na obecný manifest rovnoprávného přístupu k ženám a mužům. Toho docílil především důmyslnou a domyšlenou adaptací, v níž hlavní postavu vypravěče románu (v němž poznáme postavu Stuckrada-Barreho) rozdělil mezi tři herečky a jednoho herce (Cathérine Seifert, Oda Thormeyer, Julia Riedler a Nils Kahnwald). Ti sice ztvárňují jednu postavu, mohou o ní však diskutovat, odstupovat od ní, poukazovat na ni – a do téže diskuse vtahovat i diváky. Hostující Julia Riedler je na jevišti ještě před samotným začátkem a zapřádá neformální rozhovor s diváky v první řadě, herci se během představení několikrát pohybují v hledišti. Výstavbovým principem inscenace je tak vyprávění, které se mnohem více přibližuje aktivnímu dialogu s divákem než iluzivně uzavřené dialogy mizanscén.
Brechtovský odstup nabízí hercům a herečkám – stejně jako divákům – reflektivní a relativizující přistup k tématu. Foto Kraft Angerer
Zmíněný „brechtovský“ odstup nabízí hercům a herečkám – stejně jako divákům – reflektivní a relativizující přistup k tématu. Umožňuje zaujmout stanovisko, poukázat na nepřijatelnost mocenského jednání Sophiina šéfa. Výhodným se jeví i genderové rozdělení: Nils Kahnwald vstupuje častěji do dialogů v „mužském“ světě, ženy naopak podporují Sofii v její sebezpytné zpovědi o vlastní naivitě. Sofie si totiž vyčítá, že neuposlechla varování kolegyň, které měly s jejich šéfem podobnou zkušenost: zpočátku nevinné namlouvání se proměnilo v manipulaci a sexuální zneužívání. Její naivita ovšem není a nemůže být obhajobou zneužití moci.
K vrcholům inscenace patří scéna redaktora-vypravěče (Niels Kahnwald) s jeho přítelem ztvárněným Hansem Löwem (vlevo). Foto Kraft Angerer
K vrcholům inscenace patří scéna redaktora-vypravěče (Niels Kahnwald) s jeho přítelem ztvárněným Hansem Löwem, jehož reálným předobrazem je Mathias Döpfner, podnikatel a generální ředitel Axel Springer SE. Jejich rozhovor je energickým tancem v dešti (opakovaně spouštěný déšť z provaziště) na píseň Keep on Dancing v interpretaci Parova Stelara a Marvina Gaye, mužským „soubojem“ cti, vyslovenými výčitkami za Döpfnerovo přihlížení nevhodnému chování šéfredaktora.
I když je román přímou obžalobou a medializováním kauzy bývalého šéfredaktora deníku Bild Juliana Reichelta, v inscenaci konotovaného vizuální stylizací jedné z postav nebo slovní hříčkou Mir reichelts namísto Mir reicht´ (tedy To stačí), Rüpingova divadelní koncepce se dotýká obecněji formulovaných témat MeToo (převedeno na český kontext Ne(!)musíš to vydržet). Aktivizuje k zamyšlení se nad otázkami rovnoprávnosti a zamezování bezpráví vůči kterémukoliv genderu.
Thalia Theater, Hamburk, Německo – Benjamin von Stuckrad-Barre: Noch wach? Dramatizace a režie Christopher Rüping, dramaturgie Matthias Günther, scéna Peter Baur, kostýmy Lene Schwind, video Emma Lou Herrmann, světla Jan Haas. Hrají Maike Knirsch, Nils Kahnwald, Hans Löw, Cathérine Seifert, Oda Thormeyer, Julia Riedler, živá hudba Matze Pröllochs, Inéz. Premiéra 8. září 2023.
/Pokračování./
///
Předchozí díly na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hamburské rozhledy (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
