Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 5)
Považuji za celkem příznačné, že jsem se o existenci mladého Divadla Petra Mankoveckého dozvěděl ze sociálních sítí. Slovenský divadelní influencer Max Sobek, kterého sleduji na instagramu, označil soubor za mladé cool divadlo s prvky imerze a angažovanosti. Vzhůru tedy na pražské uvedení Amatérů! Snad se na něm coby – v něčem – mentální stařec nebudu cítit jako cool v plotě.
Představení v rámci festivalu Nová komedie bylo svého druhu bizarním zážitkem. Inscenace Amatéři je site-specific počinem vytvořeným speciálně pro prostor bratislavského obchodní domu Prior, k němuž je během večera mnohokrát odkazováno.
Těžko se tedy divit, že v celkem jalovém prostředí foyer divadla Komedie vyznívala podobná pomrknutí dosti hluše. Na tento hendikep pražského uvedení však byli diváci a divačky předem upozorněni jedním z členů divadla.
Sestupujeme tedy z baru (kde jsme se shromáždili) o patro níž a přicházíme na rozjetý mejdan. Při stěně sedí DJ (Martin Iso Krajčír) a hudebnice (Kriss Krimm), autoři elektronické hudby k celé inscenaci, hojně doprovázející dění v hracím prostoru. Tam se nacházejí dva herci (Jakub Jablonský a Tomáš Pokorný) a jedna herečka (Lenka Libjaková) provádějící drobná akrobatická čísla na vysokých barových židličkách. Když se obecenstvo shromáždí kolem nich, pouštějí se do drobných monologů.
Právě ty jsou asi nejslabším článkem inscenace. Text Lenky Garajové je zasazen do roku 2164 a dokola variuje tutéž myšlenku, shrnutelnou do proklamace, že umělá inteligence už umí vyřešit všechno kromě lidského štěstí. Veškeré situace z nejrůznějších prostředí (nevěstinec, masérský salón, domácí párové soužití) se tak do úmoru točí kolem tohoto tématu a upřímně přiznávám, že asi tak od poloviny večera mne to přestalo bavit.
Nebo přesněji řečeno: úplně by mne to přestalo bavit, nebýt opravdu povedeného vizuálu a pohybovosti inscenace. Režie Šimona Ferstla a choreografie Stanislavy Vlčekové se vší silou brání statičnosti, účinkující jsou v prakticky neustálém pohybu prostorem, a to někdy i dost překvapivém, jen taktak jsme občas stíhali uskakovat jejich hemžení. I obyčejné postavení kruhu ze židlí, na které publikum mohlo usednout, se tak v podání účinkujících stalo – alespoň pro mne – strhujícím zážitkem.
Ačkoli mne Amatéři úplně nezaujali, minimálně dramaturgicky vypadá repertoár Divadla Petra Mankoveckého docela zajímavě. Asi se holt budu muset vypravit do Bratislavy.
Divadlo Petra Mankoveckého, Bratislava, Slovensko – Lenka Garajová: Amatéri / Amatéři. Režie Šimon Ferstl, dramaturgie Lenka Garajová, asistent dramaturgie Ráchel Rimarčíková, výprava Laura Štorcelová, asistent scénografie Daniela Mesárošová, choreografie Stanislava Vlčeková, hudba Martin ISO Krajčír, Kriss Krimm, světelný design Róbert Mačkay. Produkce Karolína Kováčová. Foto, vizuál Juraj Mravec, grafika Ráchel Rimarčíková. Hrají Jakub Jablonský, Lenka Libjaková, Tomáš Pokorný, Martin ISO Krajčír a Kriss Krimm. Premiéra 8. prosince 2023, Bohéma Bar, Kamenné námestie 1, Bratislava. Psáno z uvedení na festivalu Nová komedie ve foyeru Divadla Komedie v Praze 10. dubna 2024.
///
Více o letošním festivalu Nová komedie na i-DN:
Festival o identitě a revoluci Nová komedie
REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 1)
REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 2)
REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 3)
REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 4)
REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 6)
…
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)