Kytice u rodinného stolu
Na Malé scéně mladoboleslavského divadla byla uvedena komorní verze Erbenovy Kytice v režii pravidelné spolupracovnice soboru Diany Šoltýsové.
Lucie Matoušková a Petr Mikeska v epizodě Svatební košile FOTO JARMILA ŠTUKOVÁ
Budeme-li dnes zkoumat, která z literárních osobností přežila svou dobu a má co říci i dnešku, pak to z období českého národního obrození bude vedle Boženy Němcové (dnes je ovšem v hledáčku především její milostný život) bezpochyby Karel Jaromír Erben. Jeho jediná básnická sbírka Kytice (vydaná poprvé v roce 1853) dosud okouzluje poutavými mikropříběhy zachycujícími mezilidské vztahy a různé podoby lásky. Má ovšem i didaktický rozměr – protivení se osudu a nevíra v Boha se vždy vymstí, naopak pokora a zbožnost se vyplácejí. Nejedná se ovšem o naivní romantismus, naopak, jsou v ní mnohá temná místa a z dnešního pohledu i drobty magického realismu, hororu a černého humoru. Vždyť Erben se znal s o generaci staršími bratry Grimmy a sdílel s nimi zálibu v hrůzostrašných prvcích vzešlých z lidové slovesnosti.
Erbenovy kruťácké balady jsou zpracovávány jak na profesionálních scénách, tak amatérskými soubory. Vzhledem k morbidní atraktivnosti témat se většinou jedná o hojně navštěvované inscenace. Originální mladoboleslavská verze se bezpochyby uplatní i jako představení pro školy.
Díky scénografii Agnieszky Páté-Oldak se ocitáme ve zšeřelém intimním prostředí štědrovečerní večeře, kde je slavnostně prostřeno pro osm lidí, jedno místo ovšem podle tradice zůstává prázdné. Matka nalévá z mísy polévku, ze které se kouří… A do děje nás uvádí úryvek ze Štědrého dne: Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len… Ladí se mrazivá a zároveň důvěrná atmosféra rodinného setkání. Místa u stolu se zaplňují. A po večeři přichází chvíle pro společnou hru. Chvějivá a trochu zlověstná atmosféra vystihuje Erbenovy verše. Mozaiku skládají úryvky pouze z několika vybraných básní – Štědrý den, Svatební košile, Dceřina kletba, Vrba, Vodník, Zlatý kolovrat a Kytice.
Společenstvo u stolu si pohrává s příběhy, ale i zvukomalebností Erbenova jazyka a jeho folklorními kořeny (z nich vychází také hudba Ibyho Popa a choreografie Svatavy Hanzl Milkové). Snad nikdy předtím jsem tak silně nevnímala, že se jedná především o výrazné ŽENSKÉ příběhy. Sestava básní sleduje linii od zrození po zánik/smrt, s intermezzy věnovanými lásce, oběti, čekání a očekávání, manipulaci, mateřství, ale i (domácímu) násilí. K vyjádření všech těchto témat stačí onen postupně devastovaný prostřený stůl, nádoba s rudým nápojem (může to být vánoční punč, ale zároveň připomíná i krev), červená jablka. Až rouhačské se věřícím může zdát zacházení s bochníkem chleba, který nejprve symbolizuje miminko v zavinovačce, postupně je však trhán na kusy a rozházen po celé hrací ploše. Ovšem právě zacházení s tímto scénickým prvkem, stejně jako devastace hracího prostoru jako celku přesně vystihuje situaci, výmluvně poukazuje na to, jak pohrdání tradičně danými hodnotami poškozuje naši duši i prostředí, v němž žijeme.
V hereckém projevu režisérka spoléhá především na ženský živel. Sešly se tu herečky tří generací (Jaroslava Košková, Veronika Bajerová, Lucie Matoušková, Eva Reiterová) a právě díky tomuto věkovému rozvrstvení vyznívají jednotlivé epizody nadčasově. Dva muži, kteří doplňují ženské kvarteto, mají za úkol nadlehčit situaci. Zatímco Daniel Mišák (alt. Dušan Kraus) ztělesňuje trochu natvrdlého samce, kterému je třeba občas napovídat, Petr Mikeska je vtělením ďábelským. Chvílemi jeho kreace připomínají vykloubené hrdiny béčkových hororů (umrlec ze Svatební košile či babice ze Zlatého kolovratu). I přes chvílemi až groteskní stylizaci jednotlivých epizod je tu zachováno poselství, které měly básně už za obrození, tedy nenásilné připomenutí toho, jak důležitá je víra, vnitřní síla a zároveň pokora vůči osudu.
Městské divadlo Mladá Boleslav – K. J. Erben: Kytice. Režie Diana Šoltýsová, výprava Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Iby Pop, choreografie Svatava Hanzl Milková. Premiéra 15. března 2023 na Malé scéně.
Komentáře k článku: Kytice u rodinného stolu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
