Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Věštírna Encounter (No. 2)
Středeční programová sada mi nadělila hned tré pestrých inscenačních zážitků, jimž shodně poskytlo útočiště Divadlo na Orlí. Nejprve se v komponovaném odpoledni prostřednictvím dvojice středometrážních projektů představil domácí Ateliér fyzického divadla brněnské JAMU.
Foto: archiv festivalu
Křehké i detailně propracované taneční sólo Barbory Šímové, jíž z pozice spoluautorky i režijní parťačky spolehlivě jistila Zuzana Galková, lakonicky nazvané Obraz ženy, si s něhou i ironií pohrává s poměrně závažným tématem, a sice ponížením ženy na pouhou dekorační trofej či mechanismus k opečovávání chodu domácnosti. Komorní příběh malé individuální vzpoury proti zaběhnutým vzorcům má všechny atributy výtečně pozvolna gradujícího emocionálního ataku, pokorně vystavěného na brilantním souladu pohybu, hudby, vizuálně atraktivní, kreativně využívané scénografie Terezy Porošinové a precizního světelného designu Marty Koláčkové, jenž se elegantně pohybuje mezi realitou a snem. První letošní přímý zásah do mého srdečního svalu. Děkuji za něj velmi!
Po bleskurychlé „přestavbové“ pauze, jež opět jednoznačně prokázala mimořádnou souhru místních technických složek, následovala druhá, podstatně již tradičněji vystavěná nálož fyzického divadla. Autorky a režisérky Monika Štolcová a Jiřina Krásová se prostřednictvím inscenace Origin of Clouds aneb co znamená v něco věřit, touží umělecky vyrovnat s tématem nanejvýš osobním i subtilním, jímž je víra jako jeden ze základních principů lidského života. Záměr nepochybně inspirativní i odvážný je zde však nezřídka formulován prostřednictvím dávno již omšelých výrazových klišé a s přílišným akcentem na planě lyrizující pasáže. Nesporným pozitivem ambiciózního počinu je pak vzájemná tvůrčí semknutost zúčastněného performerského kvarteta, i atmosférický světelný rukopis Pavly Beranové.
Foto: archiv festivalu
S uměleckým odkazem jedné z nejdůležitějších britských dramatiček 90. let 20. století Sarah Kane se pak fatálně minuli studentky a studenti bělehradské Fakulty dramatických umění. Jejich variace na autorčinu labutí píseň Psychóza 4:48 se marně snaží oslnit rádoby efektní výpravou, jež ale ve finále spíš evokuje vesmírnou loď z Červeného trpaslíka než stísněnou atmosféru psychiatrické léčebny. Z trýznivé autorské výpovědi o finálním účtováním s vlastním žitím, vlivem prázdně hystericky exhibující, na explicitní pilu přílišně tlačící režie a nepozorné dramaturgie povstala nechtěně směšná, a navíc herecky upachtěná křeč, (ne)živoucí to definice uměleckého nezdaru. Škoda času i úsilí!
Součástí druhého dne Encounteru byly i dva intenzivně příjemné srazy: v křišťálovém sále Staré radnice se konalo již tradiční Setkání Pedagogů a profesionálů, podstatně neformálnější divočiny se pak děly na večerní party ENC: INFLOW, jíž tentokrát hostil ArtBar Druhý pád. A i tentokrát velmi dobře bylo!
Komentáře k článku: Věštírna Encounter (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
