Divadelní noviny > Zprávy

Zemřela Hermína Franková

Hermína Franková

6. 7. 1928 Praha – 7. 6. 2024 Praha

Spisovatelka a scenáristka. Psala především pro děti a mládež, nejznámější je její námět k filmu (a později i divadelním inscenacím) Dívka na koštěti.

Rozená Mračková. Její rodiče měli obchod s ručně šitou obuví ve Vodičkově ulici v Praze. Po válce otevřeli obchod v Jungmannově ulici, který byl po roce 1948 znárodněn. Rodinu vystěhovali z Prahy, otce pracoval jako dělník na stavbě Slapské přehrady a matku ve slapské vojenské ozdravovně, která byla vystavěna na znárodněném pozemku rodiny.

Po absolvování Dívčího reálného gymnázia v roce 1947 začala studovat farmacii na Univerzitě Karlově, studium dokončila roku 1953 na Farmaceutické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kam byla výuka oboru přeložena. Poté pracovala jako magistra v lékárně a v letech 1956–1961 v propagačním referátu národního podniku Léčivé rostliny. Od roku 1961 se živila jako spisovatelka. V roce 1968 vystupovala proti sovětské okupaci a vystoupila z komunistické strany (KSČ), kam vstoupila v roce 1945 jako studentka gymnázia. V důsledku toho byla v sedmdesátých letech zařazena mezi autory, kteří nesměli publikovat. V té době deset let pracovala ve své původní profesi lékárnice a její knihy vycházely pod jmény jiných spisovatelů.

Její první knihy začaly vycházet na začátku šedesátých let, když měla malé děti, pro které vymýšlela příběhy na dobrou noc. Tak vznikl Plavčík a Sardinky podle obrázků v holandském kalendáři, Panáček Švícko o velkém psovi, který pomohl vrátit ztracenou hračku, nebo Město hraček o tom, jak každý večer ožijí hračky v dětském pokoji; příběhy později načetl Miloš Kopecký pro rozhlasový dětský pořad Hajaja. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti o malé čarodějničce, která přiletěla na jedno pražské sídliště. Podle této povídky v příštím roce napsala námět ke známé filmové fantasy komedii Dívka na koštěti (režie Václav Vorlíček, 1971).

V šedesátých letech napsala i řadu knih pro dospělé, například soubory povídek Děti platí polovic?, Ženy pod helmou nebo studentský román Blázni a Pythagoras o třech spolužácích z univerzity, kterým škola zrovna nesedla. Pro velký čtenářský úspěch se román dočkal pokračování Blázni mají propustky. Některé knihy Frankové vyšly v šedesátých letech v Německu a ve Švýcarsku.

V sedmdesátých letech vydala několik knížek pod cizími jmény a psala další knihy, které mohly vyjít až později. Jednou z nich je Vendula aneb francouzština pro pokročilé o dětech, které během druhé světové války schovávaly Paula – židovského uprchlíka z válečného transportu mluvícího jen francouzsky. Kniha vyšla v osmdesátých letech i v Německu a Maďarsku a byl podle ní natočený film Levé křídlo.

Od začátku osmdesátých let se postupně vracela k vydávání knih pod vlastním jménem. Vrátila se ke svému oblíbenému čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii tří televizních fantasy komedií Ohnivé ženy o čarodějnických kamarádkách, kterým se po mnoha staletích podařilo ukořistit těla dvou moderních žen. Příběhy Ohnivých žen vyšly později i knižně. V roce 1988 vydala humoristický román Ubohý Džony.

Od devadesátých let se naplno věnovala psaní. Podílela se na scénáři filmu pro projekt Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Později napsala scénář k televiznímu seriálu Lékárníkových holka podle své knihy Minervistka (v hlavní roli s Klárou Issovou) o patnáctileté Emílii, která žila v 19. století a chtěla studovat. Po roce 1990 spolupracovala na filmovém pokračování Dívky na koštěti, ale z projektu sešlo. Na pozdějším filmovém zpracování po roce 2000 se nepodílela. Namísto toho vydala v r. 2006 volné originální knižní pokračování Dívky na koštěti, napínavou dětskou detektivku Čarodějnice bez koštěte. V roce 2006 vydala knihu Hlavně dýchat, ve které se překladatelka Kristýna vyrovnává se svým životem a dostává se do situací připomínajících crazy komedii.

V roce 1962 napsala i divadelní hru U Černé Matky boží, již v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) v Praze režíroval Jaroslav Dudek (premiéra 28. září 1962). /Více zde./

Celý život milovala jižní Čechy. Hold jim vzdala v dětské knížce Kluk od vody o kamarádech z malé jihočeské vesnice, kteří pomohli zachránit ohrožené ptáky kolem rybníka Řežabince. Kniha vyšla i ve Francii. O jižních Čechách je také její kniha z roku 2014 Jupí, jdeme do světa! o putování dvou postav z domovních znamení po různých jihočeských městech. Posledními knihami byly Padavka a bezva pes z roku 2016 o dětském pěveckém sboru a kouzelném psovi a Slečna Florence  a pátrací četa z roku 2019 o kadeřnici se sklony k čarování, která se dvěma kamarády pátrá po prastarých mincích. /Více zde, resp. zde./

V roce 1949 se provdala za Miroslava Franka. V letech 1969–1976 byl jejím manželem spisovatel Ota Šafránek a v letech 1980–1988 Milan Hruška. Žila střídavě v Praze a v jižních Čechách. Měla dvě dcery, tři vnučky a jednu pravnučku.

Zemřela doma ve spánku. O jejím úmrtí na svém webu český PEN klub /zde/.

Poslední rozloučení se bude konat ve středu 19. června od 13:20 v Malé obřadní síni strašnického krematoria v Praze.

/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 11. června 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Hermína Franková

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ