Otevřeno Dokořán – den druhý 15. června
Druhý den festivalu Dokořán uvítalo diváky ve Dvoraně příjemné letní slunce, v jehož posedávání si mohli krátit poobědový čas do začátku prvního z dnešních dvou festivalových představení.
Ve Dvoraně Městského divadla v Brně vládla spokojenost. FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Ceny magazínu Musical-opereta
Před začátkem odpolední části programu, tedy muzikálu The Addams Family, byly uděleny Ceny magazínu Musical-opereta. Šéfdramaturg festivalu Jan Šotkovský společně s Vítězslavem Sladkým, šéfredaktorem magazínu Musical-opereta a Janou Čedíkovou, jež je jeho vydavatelkou, ocenili letošní muzikálové počiny. Nejvíce úspěchů v diváckých kategoriích sklidilo plzeňské nastudování Jesus Christ Superstar, které zvítězilo v kategorii Nejoblíbenější muzikálová inscenace a Nejoblíbenější herec, kterým by zvolen Pavel Režný za roli Ježíše. Nejoblíbenější herečkou se stala Kristýna Daňhelová za roli Dorotky v muzikálu Anděl Páně. Cenu za inscenační počin získal muzikál Matilda Městského divadla Brno. Bardem muzikálového divadla byl letos vyhlášen Zdeněk Barták.
Jan Šotkovský společně s Vítězslavem Sladkým a Janou Čedíkovou prohlašují Zdeňka Bartáka Bardem muzikálového divadla. FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Ceremonie se odehrávala v kulisách domu rodiny Addamsových. Vítězové své ceny přebírali z rukou věčně zachmuřené Wednesday a jedné z jejích zemřelých příbuzných, která dle kostýmu právě vstala z hrobu. Bylo to zábavné a diváci se díky tomu se mohli naladit na následující představení, přičemž jim byl poodhalen i kus charakteru jedné z hlavních postav. Poté, co si Vítězslav Sladký přebral poslední cenu, kterou mu udělil zbytek redakce magazínu Musical-opereta za jeho šéfredaktorskou práci, již nic nebránilo tomu, aby bylo jeviště zahaleno do mlhy a celá rodina Addamsových se probrala k životu.
The Addams Family
Muzikál Městského divadla Brno The Addams Family (Andrew Lippa, Marshall Brickman, Rick Elice) v režii Stanislava Slováka zpracovává populární látku o neortodoxní rodině posedlé smrtí a temnotou, žijící ve strašidelném viktoriánském domě. Addamsovi jsou zvláštní, jsou morbidní, ale i sví. Děti tráví volný čas v mučírně, rodiče tancem tanga, společně budí mrtvoly příbuzných a žijí si vlastní rodinnou idylku. To však jen do doby, než se Wednesday zamiluje do Lucase, chlapce ze zcela průměrné americké rodiny – z Ohia.
The Addams Family Městského divadla v Brně. FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Mladí zamilovaní mají pocit, že jejich rodiny nejsou normální, a že při jejich setkání hrozí minimálně trapná situace, ne-li katastrofa. Proto se snaží rodiče prosit, aby mírnili své výstřednosti.
Inscenace je dobře řemeslně vystavěná. Pracuje sice s textem, který, jak se zdá, zápletku občas uměle natahuje, ovšem přesto dokáže ztvárnění Městského divadla poměrně hladce udržet divákovu pozornost a překvapovat jej. Z hereckých výkonů nejvíce zaujal Jiří Daniel, jehož Gomez Addams si po celé představení zachovává stylizaci, která z něj dělá postavičku v panoptiku jeho zvláštní rodiny. Ne u všech postav se bohužel něčeho podobného podařilo dosáhnout, ačkoliv by to mohlo celku prospět. Některé charaktery občas ztrácely své Addamsovské kouzlo, a to je škoda.
Jiří Daniel (Gomez) v The Addams Family v Brně. FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Jediné, co mě, a musím říct, že ne zcela mile, překvapilo, bylo množství vulgárních slov a vtipů se sexuálním podtextem. Ne, že by jich byl nějaký závratný počet, ovšem vzhledem k zastoupení dětí v publiku možná víc než dost. Rozumím, že to nemusí být chyba inscenátorů, kteří mohli očekávat starší publikum, stále si však myslím, že by se bez výše zmíněného inscenace obešla, případně, pokud to předepisuje předloha, zvážila bych sofistikovanější překlad takových pasáží.
Celkově však The Addams Family chytře navazuje na popularitu postav Charlese Addamse a vytváří atmosféru, která k této zvláštní rodině velice padne. Diváci aplaudovali ve stoje a nelze se jim divit.
Při odchodu z Hudební scény skoro až překvapilo slunce, na které možná kdekdo, po čase stráveném v ponurém Addamsovic domě, zapomněl. Zakrátko se však na obloze začala formovat mračna a byl proto čas přesunout se dovnitř, tentokrát na Činoherní scénu.
MAKROPULOS musical
Východočeské divadlo Pardubice tu prezentovalo muzikálovou adaptaci dramatu Karla Čapka Věc Makropulos z pera Ondřeje Soukupa, Gabriely Osvaldové a Petra Abrahama v režii Petra Novotného. Spíše než za muzikál by se však dílo dalo označit za činohru, kterou se prolínají kabaretní výstupy, jež s dějem nikterak nesouvisí, jejichž škrt by celku spíše neublížil a divákovi by na zážitku z Čapkova mistrně vystavěného díla neubral.
MAKROPULOS muzikál Východočeského divadla v Pardubicích FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Písně jsou koncipovány primárně jako vystoupení Emilie Marty, zpěvačky a hlavní postavy inscenace. Jak už bylo zmíněno, na děj mají pramalý vliv a krom toho nejsou ani příliš invenční po stránce textové. Některé pasáže působí jako nepříliš sofistikované veršovánky a nad některými člověk musí prostě jen pozvednout obočí (další rok v rektu/část lidstva bouchá láhve sektu). Některé písně a jejich vizuální ztvárnění navíc zavání laciným humorem a podporou stereotypů, které už jsem měla za dávno překonané.
Vše inscenaci, jejíž činoherní pasáže fungují obstojně, škodí. Ráda bych vyzdvihla herecký výkon Petry Janečkové, která je jako Emilie Marty vynikající a na které celá inscenace ostatně stojí.
Petra Janečková v titulní roli (MAKROPULOS muzikál Východočeského divadla v Paedubicích) FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Ačkoliv mi snaha aktualizovat starší díla přijde zajímavá a vždy jsem zvědavá na výsledek, v tomto případě se nejednalo o posun, ale rozšíření, které původnímu dramatu nic nového nepřineslo.
Když jsem z divadla odcházela, tak pršelo. A bylo to příznačné.
Večer ve Dvoraně vystoupila skupina 3Yo! Soul of your Music. FOTO NIKOL WETTEROVÁ
Autorka je studentkou dramaturgie JAMU
Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán – den druhý 15. června
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
