Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 919)
Žal je nedílnou součástí životů. Je všude přítomný. Divadlo Feste mapuje duševní stav mladých a dospívajících Ukrajinců, kteří se ze dne na den ocitli ve válce…
Do budovy Vesny na Údolní ulici, kde se představení Žalu bude konat, vstupuji poprvé. Přede mnou stojí hora schodů a já už delší dobu nejsem ve formě.
To nic, tudy šly dějiny, projdete i vy, švitoří mi za zády anděl strážný, má múza.Musíme tudy.
Studená chodba, schody dolů, dlouhý chodníček dvorní zahradou. Múzo tudy také šly dějiny?
Tudy šly dějiny… Foto Dominika Prášková
Principál Honzírek nám kráčí v ústrety. Zdá se, že je unavený. Tak jste nás našli…
Našli, jsme šikovní, tisknu podávanou ruku.
V zadní budově je malinký sálek s mrňavým jevišťátkem. Pět diváckých řad po šesti křesílkách, stolek zvukaře, osvětlovače, prach a mrazivé ticho.
Na scéně stojí pět židlí. Dvě herečky v bílých košilích na ně sedají a vyprávějí příběhy o útrapách rodin rozvrácených po nenadálém vpádu ruské armády na území Ukrajiny. Nad jejich hlavami jsou vidět záběry ukrajinských dětí nechápajících, proč jsou mezi lidmi, kteří hovoří divnou řečí a cpou do nich nechutnou polévku.
Aktérky čtou vzkazy mrtvých živým. Foto Dominika Prášková
Aktérky čtou dopisy vojáků z fronty, psaníčka dívek z bombardovaných měst, vzkazy mrtvých živým. Výpovědi jsou rychlé, nestačím sledovat jejich překlad do češtiny.
Herečky hrají rozpolcení těla a duše. Tělo ošetřuje své děti v dalekém exilu a duše se trápí v hloubi raketových jam. Zmatení lidé cestují do ciziny a zpět na rodnou Ukrajinu. Svá obydlí nalézají v troskách. Jejich přátelé jsou po smrti. Nenávidět neumějí. Nenávisti je zapotřebí se učit…
Bože můj, jsme nepoučitelní! Foto Dominika Prášková
Bože můj, jsme nepoučitelní!
Maminko milá, je ohlášen poplach, běžím do krytu, maminko, kdy tohle skončí?
Herečky házejí židle z jeviště. U mých nohou se vrší kupa pomyslných ruin domů, spálenišť a dýmů…
Víte, že vesna znamená v češtině jaro? Repro web Divadla Feste /zde/
Smutný opouštím areál Vesny.
Múzo, pamatuji si, jak rodnou Břeclav opouštěla německá soldateska. Bouchaly pumy a já s maminkou se třásl v bramborovém sklepě…
Víte, že vesna znamená v češtině jaro?
Divná jara máme…
Brno – Komín, 13. 6. 2024
Divadlo Feste, Brno – Jiří Honzírek a kol.: Žal / Жаль / The Grief. Režie Jiří Honzírek, scénografie Marie Štěpánová, světla Vojtěch Dvořák, zvuk Jindřich Kovanda. Hrají Maria Tatarynova, Darina Novikova. Produkce Nela Šimková, Veronika Michalová. Premiéra 30. dubna 2024 v areálu brněnském spolku Vesna, Údolní ulice 10 Brno. Psáno z reprízy 11. června 2024.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 919)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
