Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 921)
Léto budiž pochváleno, pravila múza. A já se vydal na hledačskou pouť. Je slunný pondělní večer, mhouřím oči a vdechuji vůni odkvétajících lipových květů. Obcházím areál vojenské nemocnice a chodníkem u zdí Zábrdovických lázní zabočuji. Kolem frnkají kola. Jedu, nelekejte se, juká dívenka. Podivné pozdní odpoledne, směje se múza. Pro kulhajícího poutníka rozhodně ano…
Hala Industry je prohřátá. Pach sena a všudypřítomný prach mě nutí kýchat.
Múza povídá: Po odchodu Honzírkova Divadla Feste se v Industře zabydluje agilní Mikro-teatro Veroniky Všianské. S uměleckým seskupením Bazmek entertaiment uvede společné dílo (Eva Lietavová, Patrik Boušek, Veronika Všianská) Hrdinky smíření v režii Evy Lietavové. Inscenace zkoumá život nejbližších žen Ivana Martina Jirouse – žen, jejichž život byl s tím jeho pevně spojen a které zůstávaly v jeho stínu. A z tohoto stínu se zhmotňuje příběh všech matek a dcer, jejichž práce a snahy nejsou vidět a nejsou oceňované, a které čekají na to, až na ně jejich otcové a manželé budou mít čas…V rolích matky a její dcery se představí Hana Jagošová s Klárou Marxovou.
Kýchám a bolí mě nohy. Překvapující je sdělení pořadatelů, že ještě není postavena scéna. Mladý muž balancuje s posuvným žebříkem. Obezřetně pozoruji jeho zápolení.
Jéje, jeká múza a uskakuje, zdá se, že divácký zájem přesáhne kapacitu elevace.
Má pravdu. Před první řadu, ve které se nacházím, jsou přistaveny další židle. Akurátní dáma loká ze sklenice víno. Kryji si nos, abych jí kýcháním nenarušil účes.
Začátek představení má dvacetiminutové zpoždění. Zdá se mi, diváci jsou od hrací plochy zbytečně daleko.
Bělostná postel je pokrytá duchnou, konstrukce seníku nacpaná senem a vprostřed stojící panel vypadá jako zdrobnělina zdi nářků.
Do každodenní dřiny vchází s gumovými holínkami na nohou a dřevěnými hráběmi v rukou mladinká maminka. Uhrabuje rozházené seno. Probuzené dcerušce vypráví pohádku o holčičce, která se jmenovala Holčička a měla tatínka,Tatínka, který byl námořníkem. Slova jsou divně roztřesená.
Bídná akustika, naklání se ke mně múza.
Všude se povaluje seno. I v duchně místo peří. Ze sena se dají stavět vzdušné zámky i majáky, aby tatínkové věděli, kudy se dá vrátit domů. V seně se válí i dospívající dcera.
Andělíčku, můj strážníčku, odříkává s maminkou. Vzdor jí kouká z očí. Máma sennou maltou krášlí dvůr, vzpurná dívka prchá za vidinou otce. Bolestná je samota matčina, neveselý život dcery.
Tatínek zemřel.
Po rocích marného hledání partnera se dcera smířena s osudem vrací k umírající matce.
Maminko, maminko, andělíčku, můj strážníčku…
Světla hasnou. Představení končí. Diváci tleskají.
Slunce nehodlá zapadnout a vody Svitavy pod jezem pění.
Múza spíná ruce: Léto budiž pochváleno, snad žaly maminek a jejich dětí odvane čas. Po chvíli dodává: Herečky hrály dobře, ovšem závěr vyzněl tuze hořce. Nešťastní budou rodiči nešťastných!
Tak nějak to bude, moje milá.
Brno – Komín, 26. 6. 2024
Bazmek entertaiment + Mikro-teatro, Brno – Eva Lietavová, Patrik Boušek, Veronika Všianská: Hrdinky smíření. Námět Veronika Všianská, režie Eva Lietavová, dramaturgie Patrik Boušek, výprava Věra Vtípilová, hudba Filip Dobrocký. Hrají: Hana Jagošová, Klára Marxová. Premiéra 24. června 2024, Industra, areál nové Zbrojovky Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 921)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)