Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Zprávy
Divadelní festivaly by měly odrážet realitu světa
V posledních dvou předprázdninových číslech Divadelních novin Dn 12+13/2024 vyšel na straně 16 text Lucie Němečkové Afrika v současném českém divadelním prostředí, který vznikl na podnět Institutu umění – Divadelního ústavu v rámci čtyřletého (2022 – 2026) projektu Evropské unie Deconfining. Jeho původní plné znění obsahuje i část věnovanou afro-karibským divadelním vyhlídkám v českém prostředí. Tuto část, která v Divadelních novinách nevyšla, publikujeme nyní zde.
Budoucnost Tvůrčí Afriky
Po dvaceti ročnících festival Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani v dosavadní podobě končí. Nemůže a nechce už vzdorovat neúnosným tlakům, jimž byl soustavně a dlouhodobě vystaven. Tlakům, které se ještě s proměnou doby stupňovaly a zmnožovaly.
Nejde jen o soustavné podfinancování projektu, nedostatečné dotace ze strany městských a státních institucí i zahraničních partnerů bez vyhlídky na změnu, na možnost realizace větších ambicí, na skutečné docenění práce, která nemá v České republice obdoby. Rozhodnutí souvisí také s přemrštěným růstem cen, zejména letenek, ubytování, ale i pronájmů divadel, a to i spřátelených, a kulturních prostorů vůbec. Stoupají také nároky na honoráře ze strany zejména mladých tvůrců. Jde o neúměrný nárůst byrokracie, jíž jsou malé festivaly, které fungují na neprofesionální bázi ve smyslu zaměstnaneckých vztahů a platů, zavaleny a dušeny. Jde o zhoršené výjezdní podmínky ve smyslu získání víz. Na neúnosnosti situace se podepisují i názory grantových komisí, které pod rouškou ekologie a ekonomické náročnosti negují projekty do vzdálených destinací. Nepomáhají ani xenofobní nálady ve společnosti vůči migrantům odjinud než z Ukrajiny.
Tento dvojí metr doslova vyhání všechny mimoevropské uchazeče, kteří by byli ochotni se tu, navzdory klimatické nepřízni, jazykové, kulturní či náboženské odlišnosti, usadit. Chybí nekomerční partneři z řad českých divadel, spřízněných festivalů, institucí, které by měli o dlouhodobou spolupráci zájem bez nároku na finanční či jinou výhodnost, tak jako na počátku se to dařilo s knižním veletrhem Svět knihy, Divadelním ústavem nebo Českým rozhlasem, Mezinárodním festivalem Divadlo Evropských Regionů v Hradci Králové. A v neposlední řadě chybí vytrvalí nadšenci, kteří by byli ochotní jít nad rámec možného.
Apelovat apelovat apelovat
Zabývat se v srdci Evropy současnými africkými divadly a dramaturgiemi je práce dobrodružná, obohacující a vnitřně naplňující, záslužná, vzrušující, plná překvapení, zásadní a nenahraditelná. Ale také osamělá, donkichotská, nevděčná, vyčerpávající, nedoceněná, neustále podezřelá. Přesto snad nelze pochybovat o její smysluplnosti a naléhavé potřebnosti.
K tomu si dovolím připojit několik návrhů, jak stávající situaci aktivně posouvat ke standardům vyspělé evropské společnosti:
- apelovat na Ministerstvo kultury a Ministerstvo školství, aby ve smyslu Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě, přijala zvláštní opatření na podporu umělecké tvorby a kulturního zapojení osob s africkými kořeny žijícími v ČR, podpořila rozšíření výuky a vzdělání o témata spojená s africkými dějinami, kulturami, současností
- apelovat na Ministerstvo zahraničí, aby posílilo význam kulturní diplomacie
- apelovat na Evropskou unii a mezinárodní instituce typu Mezinárodní organizace frankofonie, aby věnovaly zvláštní pozornost a podporu zemím střední a východní Evropy ve smyslu budování kulturních kontaktů s Afrikou
- učinit africká kulturní témata pravidelnou a přirozenou součástí v médiích
- posílit finanční a morální podporu jednotlivců i spolků činných v oblasti rozvíjení kulturních vztahů s Afrikou
Vize Tvůrčí Afriky
Co se týká budoucnosti projektu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani, jde v neposlední řadě i o přehodnocení formátu festivalu jako takového. Domnívám se, že divadelní festivaly by měly odrážet realitu světa, reagovat na jeho impulsy. Doba, kdy stačilo upnout veškeré své síly na jedinou několikadenní akci svého druhu v roce, je pryč. Je třeba větší kontinuita, permanentnost, zvlášť v případě tematicky vyhraněných festivalů.
Stejně tak prezentace místní kultury v zahraničí nespočívá na odosobněných výjezdech a vlastní exhibici či prosazování národního ega. Podle mých zkušeností je daleko účinnější a smysluplnější se v první řadě ptát po kultuře toho druhého, zajímat se o to, co dělá, než se sám jen předvádět, urvat si pozornost. Kolikrát jsem se přesvědčila, že přínosnější jsou menší akce, vzájemné výměny tvůrců založené na oboustranné důvěře, přátelství a zájmu než obří deklarované družby.
A ještě něco: Tvůrčí Afrika nikdy nechtěla být ghettem afrických divadel a dramaturgií. Její podoba vždy směřovala – a stále více směřuje – k mísení kultur a národností, k myšlence Všehosvěta, jak si ji představoval martinický myslitel Edouard Glissant.
V tom smyslu se podoba festivalu mění. Jsem sama zvědavá na výsledek této transformace a synergie, kterou na sebe nový projekt naváže. Vím, že v tom člověk nesmí být sám. Protože pak tvoří jen alibi pro stát, město, svoji komunitu, že někde něco se ve věci Afriky a divadla děje. Někdo jiný to zařídí a my máme tzv. čárku. Ale to je strašně krátkodeché, falešné a ubíjející. Proto věřím, že rozvoj a poznávání afro-karibských divadelních světů přímo či nepřímo podpoří a přijmou za svůj především moje kolegyně a kolegové, protože zejména pro divadelní komunitu byl zprvu festival zamýšlen. Berte tedy tuto doušku zároveň jako výzvu k afrokaribské divadelní mobilizaci v Čechách a na Moravě.
///
Více v Divadelních novinách 12 + 13 / 2024:
Afrika v současném českém divadelním prostředí (I)
Afrika v současném českém divadelním prostředí (II)
…
Komentáře k článku: Divadelní festivaly by měly odrážet realitu světa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)