Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 6)
Do civilu jsem byl propuštěn jako svobodník absolvent po roce prezenční služby.
Jiří Schmiedt. Foto archiv autora
Vrátil jsem se do divadla. Zkoušela se Optimistická tragédie, kde jsem hrál čurdu. Režíroval to Horanský, a já nestačil žasnout, jak bolševik přitvrdil. Moje vtípky, které před dvěma roky bavily celý soubor, byly najednou nemístné, a nikdo se jim nesmál. Dostal jsem ale obrovskou hereckou příležitost. Byl to Nick ve Virginii Woolfový. Jiřího hrál Eduard Cupák jako host. Zkoušelo se i v Praze, ale před premiérou se Kateřina Klumparová předávkovala fermetrazinem a zapálila cigaretou kulisy scény, a tak se premiéra zrušila. Cupák vodjel, a už nikdy nepřijel a taky už nikdy nepřijede. Horanský dostal angažmá v Liberci, ale když tam jel autem, tak havaroval a přišel vo voko. Bůh ho tam nechtěl.
Pak přišel 28. březen 1973, mně bylo dvacet pět let a měl jsem narozeniny. Soudruh ředitel Krotký si mě zavolal, že mně musí něco dát k narozeninám. Byla to výpověď. Řekl jsem, že Mošna taky trpěl, a ten vůl odpověděl, že Mošna nebyl v Chebu, ale v Plzni. A zcela otevřeně dodal: Horanský odchází do Liberce a nikdo tu o vás nestojí. Že jste dobrej herec, nás nezajímá. Nás komunisty zajímají jiné věci. Jedinej herec a režisér Karel Třebický se nasral a vodešel na protest z umělecký rady. Jinak to bylo všem fuk. Starejm, mladejm, prostě všem!
Věrka brečela, a tak jsem se rychle domluvil s ředitelem Panovcem v Jihlavě, že tam vod sezóny nastoupím, a podepsal jsem smlouvu. Situace v rodině se uklidnila, prožili jsme v Chebu krásný léto a počali jsme naši chytrou Barunku.
Soudruh Krotký byl ředitelem v Chebu velmi dlouho a po sametové revoluci měl tu drzost napsat do Divadelních novin, že až umře, tak bude v divadelním nebi. A tak jsem mu takto odpověděl:
Reakce na opožděný dopis od soudruha Krotkého v DN panu Grossovi
Nevážený soudruhu Krotký, vy nepůjdete do žádnýho nebíčka, natož divadelního, na žádný obláček a žádný popovídání s hercema a režisérama, není důvod, protože vy mezi slušný lidi vod divadla nepatříte.
Vy půjdete k Vám, do komunistického pekla, spolu se všema aparátčíkama, který začali dělat kariéru v roce 1970.
Moc dobře Vás znám, byl jste můj první komunistickej ředitel v Chebu, když jsem přišel se skupinou herců z JAMU. Angažoval nás pan Horanský, ale Vy jste nás za sezónu dokázal tak rozprášit a znechutit nám divadlo, jak jste to Vy nomenklaturní úředníci uměli. Vaše třídní nenávist k mé osobě nekončila vyhazovem z divadla, ale pokračovala i u vojenských pánů, kde jste mi zařídil kárná kasárna.
Máte hroší kůží, Vy komouši, a byli jste bohužel mé mládí. Ale já si ty Vaše sviňárny budu se sloní pamětí pamatovat do konce svého života a předám to dětem, aby se ten komunistickej holokaust nemoh opakovat.
Soudruhu Krotký, zemřete v tichosti své stranické rudé knížky a nedovolávejte se Boha ani slušných lidi vod divadla. Vy mezi ně nepatříte.
Praha, 26. listopadu 2003
/Pokračování/
Komentáře k článku: Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
