Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Z deníku půlstoleté dámy, díl druhý
Můj milý deníku, srdce i střevo moje, tak se mi zdá, že leckdo do nás nahlíží. Jsem tím potěšena, ostatně jako upřímná dívka v nejlepších letech nemám již, co bych tajila. Tak tedy stručně: na druhý den týdne svých narozeninových oslav jsem se moc těšila. Jejich slavnostního zahájení se totiž chopili chlapci nad jiné povolaní, slovutní velvyslanci tanečního pop punku z pražské Hanspaulky, samotní Tata Bojs, jež se rovněž nacházejí uprostřed vlastní jubilejní sezony. Není tedy divu, že jsem se vyfikla jako diva div, a v neonových barvách pavích per zářila jak nikdo. A že se na hlavní uherskohradišťské náměstí dostavily skutečné davy! Na vlnách euforie jsem se nesla až do nedělního rána. Život byl sladký, podoben Felliniho filmům, a vedro tak svůdné, jako rozpolcenost Palmerové Laury. Nu, co Ti budu povídat, užila jsem si!
V červenci, léta páně, 2024
Tvá Letní filmová škola
Chytrý kvíz FOTO ANNA MARIE KŘÍŽOVÁ LFŠ UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Má milá Filmovko,
nezlob se, ale tentokrát Ti budu decentně oponovat. Já z koncertu pražských rozpustilých es rozhodně neodcházel úplně nadšen. Startovat vystoupení jednoho z mála domácích bandů, u nějž je vizuální prezentace skoro stejně důležitá i promyšlená, jako jeho hudba a texty, za denního světla, je totiž čirá zhůvěřilost, svěření úlohy předkapely ukňouranému indie folkovému uskupení Alois Göbel navíc jasně svědčí o nahodilosti, či spíše laxnosti zdejší hudební dramaturgie. Pražští gerojové navíc ve svém playlistu věnovali příliš pozornosti písním z posledního, poněkud ezoblábolivého alba Jedna nula, což mělo za následek nicotnou gradaci první poloviny jejich setu. Vlažné publikum ožilo až s finále, jež logicky patřilo největším hitům veteránů domácí hudební scény. Slovy myslivce, jenž po dlouhé noční šoulačce omylem skolil podměrečného vlka: Čekal jsem víc!
Naštěstí věrna svému jménu jsi zvládla zajistit fenomenálně pestrou filmovou nadílku. Ráno jsem odpoutal vtahujícím autentickým portrétem zběsilosti šedesátých let, i jedné z nejpopulárnějších kapel všech dob Gimme Shelter (USA 1970), abych se posléze nechal lapit do Vláčilovy Ďáblovy pasti (ČSSR, 1961), jež i pomocí monumentální hudby Zdeňka Lišky dokázala problematický Technikův román Mlýn na ponorné řece přetavit ve fascinující skoro westernové mystérium o věčném sváru racia, fanatismu a vrchnostenské zvůle. Obejít jsem se nedokázal ani bez Lynchovy fenomenální Zběsilosti v srdci (Wild at Heart, USA, 1990), jež po léta patří k mým snímkům nejmilovanějším. Půvabná kombinace zvrácené mysli spisovatele Barryho Gifforda a desítek odkazů na Čaroděje ze země OZ, je věčně bezednou studnicí zábavy, inspirace a promyšleného psychologického herectví Nicolase Cage, Laury Dern, Willema Dafoe a dalších. David L. králem sobotního večera!
Mé noční kroky pak samozřejmě vedly do spárů Půlnočních delikates, které nabídly eroticky škádlivou kopulační řachandu Kožené kalhoty v St. Tropez (Drei Lederhosen in St. Tropez, NSR, 1980, režie Franz Marischka), jež nabídla tunu podpásového humoru, jednoho plemenného býka a několik desítek půvabných koz.
Dobrou noc, a brzy nashle, s láskou Tvůj
Komentáře k článku: Z deníku půlstoleté dámy, díl druhý
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
