Zemřela Irina Andreeva
Foto Undine Hradil
23. 8. 1965 Jekatěrinburg, Sovětský svaz – 13. 8. 2024 Praha
Performerka, režisérka, spoluzakladatelka (s Alešem Janákem) Teatru Novogo Fronta, výrazná osobnost nezávislé pražské divadelní scény.
Vystudovala divadelní režii v ruském Čeljabinsku, poté se přestěhovala do St. Peterburgu, kde začala spolupracovat s divadelní skupinou Dó-theatre. Počátkem devadesátých let se připojila ke skupině Děrevo, s níž rok a půl spolupracovala v Praze-Braníku (v Divadle Rampa, dnešní Duncan Centre), kde tehdy soubor působil. V roce 1993 se setkala s Alešem Janákem, s nímž založila skupinu fyzického divadla Teatr Novogo Fronta. Počátky jejich práce se odvíjejí z experimentů na poli mezi vztahem těla herce a prostoru, v němž se pohybuje. Jejich první inscenace Vremja Durak (1994) projela celou Evropu. Skupina se posléze usadila a působila v Praze.
Ivana Pinkava: Heroes (2004). Foto archiv
Současně vyučovala fyzické divadlo po celém světě – zabývala se vnitřním pohybem, pohybem emoce, paměti a jejich vnějšími projevy. Od roku 2002 spolupracovala s berlínskou divadelní školou Die Etage a dalšími divadly a skupinami v Česku i v zahraničí, např. Tantehorse, DOT504 či ČS Ústí, v zahraničí především Clipa Theater.
V posledních letech vedla řadu dílen a snažila se o udržení značky Teatr Novogo fronta (TNF) coby odvážné vize fyzického divadla a jemu zasvěcené divadelní práce. Poslední inscenace pod touto hlavičkou byla její sólová performance Passing (premiéra 10. 11. 2016), jež byla sondou do posledních okamžiků konce lidské existence a zkoumala moment přechodu mezi životem a smrtí. Projekt byl zároveň osobní reflexí na náhlý a nečekaný odchod performera a hudebníka Dmitryje Tyulpanova (1966 – 2015), spoluzakladatele skupiny Děrevo a později v Izraeli Clipa Theater, s nímž v roce 2013 vytvořila v Praze společný projekt With Unarmed Forces /více zde/. V Passing otevírala Tyulpanův vnitřní svět, který byl silně spojen s divadlem, hudbou a šílenstvím tvorby.
Passing (2016). Foto archiv TNF
V Praze-Bubenči měla vlastní ateliér, o který ale v nedávno přišla. Jako performerka spolupracovala s Vladimirem Benderskim (Objektivně je potřeba hrabat písek, prem. 22. 10. 2019 v pražském Cross klubu), s Janem Mockem v Divadle Alfred ve dvoře (Happy Hour, prem. 30. 10. 2023, Present: Perfect, prem. 14. 9. 2021, I Am the Problem, prem. 5. 10. 2020, Shadow Meadow, prem. 21. 11. 2017, uváděno do března 2022) a jako režisérka a choreografka s pražskou RockOperou (Lilith: Matka démonů, prem. 12. 4. 2023, Maria Madonna, prem.: 29. 3. 2022, Trója, prem. 1. 9. 2020…).
Spolupracovala ale i s Národním divadlem (Ze života hmyzu, režie Daniela Špinar, prem. 5. 6. 2014, uváděno do června 2016), Divadlem Archa (Kabaret Velázquez, režie Jan Komárek, prem. 2. 9. 2017). Pod hlavičkou TNF naposledy vytvořila inscenaci Nalezeno v Antarktidě, jež měla premiéru 22. února 2022 v pražské Venuši ve Švěhlovce /zde/.
V performanci Happy Hour (režie Jan Mocek, premiéra 30. 10. 2023, Alfred ve dvoře, Praha). Foto Adéla Vosičková
Passing (2016). Foto archiv TNF
V posledních měsících byla vážně nemocná.
Zprávu o jejím úmrtí přinesl dnes odpoledne FB Teatru Novogo Fronta /zde/. Z tohoto světa odešla svobodná, silná a z vlastní vůle, píše se v něm.
Poslední rozloučení se chystá v RockOpeře Praha, v posledních letech jejím uměleckém domově. Datum bude oznámeno.
/Pro i-DN připravil a zpracovává hul/
Komentáře k článku: Zemřela Irina Andreeva
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ku
Obrovská ztráta
pro její přátele, kolegy i studenty. Všichni ji pro její dobrosrdečnost milovali.
15.08.2024 (21.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Irino,
znali jsme se od dob Děreva, kdy v Braníku žilo a tvořilo a Ty jsi byla jeho součástí. Pak bylo vyštváno jinam a Ty jsi se na čas vrátila do Ruska, do Petrohradu, kde jste v roce 1993 spolu s Alešem Janákem založili Teatr Novogo Fronta. Původně jste název psali Teatr NovoG.O. Fronta s odkazem na hnutí ruských anarchistů Groždanskaja Oborona existující právě v Petrohradě v revolučních letech kolem roku 1917. Vytvořili jste performanci Vremja durak a po roce Očima vlka, které se pak staly ikonickými po celou dobu vaší existence. Určily formu i směr, kterými jste se – do opuštění Aleše Janáka divadelních aktivit – vydali a jimiž jste byli známi. Zaplnili jste prostor, který u nás po odchodu Děreva do Drážďan zel. Inspirovali jste řadu lidí a skupin věnovat se fyzickému divadlu „jako moru“, následovali jste tendence Antonina Artauda a původně japonské formy tance butó, doplňované ovšem o jízlivé a ironické, klaunské, občas zálibně romantizující a vždy vysoce osobně laděné a vámi ručící postupy a prvky, o vlastní obrazy a vize. Obdivoval jsem a sledoval vás oba, později už jen Tebe, Irino.
Účastnila jsi se řady projektů, byla jejich hybnou silou a inspirátorkou, vždy jsi byla plná energie, vášně a zaujetí. Nezapomenu Tvou malou postavu, ruský akcent, úsměv při každém setkání, věcnost a racionalitu, s níž jsi se mnou vždy mluvila. S Vladimirem Benderskim a především s Honzou Mockem jste v posledních letech tvořili vzájemně se doplňující páry, které vytvářely jiným způsobem a jinak laděné, ale opět silné a působivé divadelní obrazy, tentokrát více formované i slovy a vizuálními, konceptuálními postupy, tu v Cross klubu, v garáži Nové scény či plzeňského divadla, jindy v oknech několika bytů sídlištního domu anebo na jevišti Alfreda ve dvoře. Svůj divadelní domov jsi v posledních letech našla v pražské RockOpeře. Bylo to překvapivé, ale asi logické – syroví hardrockeři byli Tvému myšlení, životnímu nasazení a způsobu života v mmnohém nejblíž.
Irino, dlouho jsme se domlouvali na velkém rozhovoru. Když už ne na tomto světě, počítej, že jej uděláme na onom, do kterého jsi se nyní vydala a kam doplujeme časem všichni. Probereme Tvůj život i to, co Ti divadlo dalo a vzalo, proč jsi se rozhodla zůstat v Praze a žít a zemřít právě takto. Počkej tam na nás, co se ještě snažíme divadlem trápit a radovat tady, rozkvétat jím tuto planetu, věřit v ně a inspirovat jím sebe, své okolí i následovníky. Jako jsi to dělala Ty. A pozdravuj ty, které už Chárón nalodil a odjeli před námi.
R.I.P.
16.08.2024 (11.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Luděk Kovář
Prosím,
kdo ji znali dobře: chtěl bych se ujistit, že je mezi herci, kteří jsou zachyceni v představení na těchto fotografiích:
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Jungle_Joke_(Teatr_Novogo_Fronta)_in_Malovice_(2016-07-09)
16.08.2024 (20.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane Kováři,
je tomu tak. Jedním z klaunů je Irina Andreeva (v hnědých krátkých kahlotách a bílou kšiltovkou, později bez ní s krátkými bílými vlasy), druhým herec Matěj Kohout. Jedná se o jejich duet pro děti (pohádkovou grotesku s prvky klaunerie a pantomimy) Jungle Joke v režii Jakuba Folvarčného, která měla premiéru v roce 2014. Snímky jsou z představení 9. července 2016 ve Švestkovém dvoře v Malovicích, sídle Divadla Continuo.
18.08.2024 (23.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Lucia Simaskova
Posledná rozlúčka
bude 5. 9. od 19:00 v Rock Opere. Budú tam ľudia z rôznych etáp Iriny života a pripravíme aj niečo divadelné. Oficiálne pozvánky a informácie ešte budeme rozosielať.
21.08.2024 (13.37), , Trvalý odkaz komentáře,