Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2024

ročník 33
17. 9. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Nechte cirkus znít! (No. 1)

    Letní Letná je v českém (nejen) divadelním prostředí pojem sám o sobě a dle dostupných statistik, kdy se z prvního ročníku o šesti tisících divácích vyhoupla do předloňských šedesát tisíc se zatím nezdá, že by měla o diváky nouzi. I tak je ale ku prospěchu, naláká-li 21. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla na něco velkolepého a epického jako třeba na příjemně potrhlou inscenaci Arrêt d’urgence francouzského souboru Akoreacro. „Miláčci publika“ hlásala anotace a nekončící radostné ovace ve stoje po konci zahajovací show tento termín jen potvrdily. 

    O tom však až později, nejprve se vraťme úplně na začátek: na scénu přichází elegantně oblečený muž s výstředním afrem (Romain Vigier) a vítá nás na koncertě klasické hudby, kde si v poklidu vyslechneme Beethovenovu sonátu. Ale moment! Na scénu přichází jiný muž (Tom Bruyas) v ležérní košili s megafonem hlásá, že se dnes večer za doprovodu jazzu bude dělat akrobacie! … a konflikt je na světě.

    Saxofon (Robin Mora) trumfuje housle (Veronika Tserabun), na stranu zastávající tradičnost a klasicistnost se přidá violoncello, k živelnější, modernější části záhy přispěchá pozoun. Na to spěšně přijede klavír a střet zdánlivě neslučitelných stran eskaluje. Vzájemné soupeření evokuje pouliční taneční či hudební battly, díky čemuž má inscenace svižné a svěží tempo; především jí však tento „žánr“ umožňuje gradovat show do fantastických absurdit. Ve chvíli, kdy žasnete nad vysokozdvižným vozíkem zvedajícím klavír se stále hrajícím klavíristou (Johann Chaveau), se z boku přiřítí kamionový návěs prskající jiskry do všech stran s plošinou okupovanou akrobaty a muzikanty hýřící energickým nadšením.

    Nicméně, tento souboj byl „pouhou“ expozicí předcházející opravdové novocirkusové podívané vystavěné na podmanivé symbióze hudby a pohybu. Znesvářené strany ala West Side Story totiž zjistí, že spíše než proti sobě je jejich síla v jednotnosti, a tak následuje báječná akrobatická přehlídka, v níž jsou salta, akrobacie na hrazdě, s obří obručí či čínské tyči předváděny s lehkostí a samozřejmostí s jakou si ráno připravujete čaj. K tomu je doprovází vnímavě přesný hudební doprovod přirozeně slévající klasickou i moderní složku, který se se stejnou pružností a smyslnou energičností přizpůsobuje náladě dané situace, přičemž o jejich proměnách není nouze. Ačkoliv se inscenace jeví jako nekonečný sled potřeštěných aktů, soubor na několika místech zvládl lehce zatáhnout za onu „nouzovou brzdu“ (arrêt d’urgence) a ukázal, že jeho členové bez problému zvládají souznít i v rovině tklivější a emotivnější. Trvá to vždy sice jen pár chvil, ale jako důkaz o škále rozmanitosti, kterou dokáže Akoreacro pokrýt, to stačí.

    Jde o vskutku fantaskní podívanou, v níž prim hraje exhibice talentu jednotlivých akrobatů a muzikantů. Ale aby nešlo pouze o vnější nabubřelé fanfarónství, stojí celá show především na sledu mikrosituací mezi jednotlivými umělci, který je zastřešen situací rozbitého náklaďáku, jenž vyčkává na opravu – a do té doby je třeba (se) bavit. Jedná se ovšem vždy o v zásadě polodějové linky, které lze snadno vnímat pouze jako chvilkovou taškařici. Zaleží na divácích. Všímáme-li si ale dění dostatečně, pak před očima vyvstávají zábavně osvěžující drobné příběhy jako třeba dobrodružství hasiče-akrobata Antonia Segury Lizana, který tak dlouho neúspěšně hasí, až se mu to nakonec – alespoň částečně – povede.

    Oprava náklaďáku sice – v komické pointě show – příliš úspěšná nebyla a ten na konci popojel jen o kousek dál, kde se opět „zadrhl“, zato zahájení novocirkusového festivalu se tímto okouzlujícím počinem zadařilo ve velkolepém měřítku. Zcela zasloužený standing ovation miláčkům pražského publika dal jednoznačně najevo, že Letní Letná je po roce zpátky v plné parádě.

    Je načase nechat cirkus znít!

    Akoreacro, Le Blanc, Francie: Arrêt d’urgence. Tvůrčí tým: Manon Rouillard, Romain Vigier, Tom Bruyas, Basile Narcy, Daniel Ortiz, Antonio Segura Lizan, Maxime Solé, Vladimir Tserabun, Veronika Tserabun, Gael Guelat, Robin Mora, Johann Chaveau. Scénografie Idéal Buschhoff, světelný design Manu Jarousse, zvukový design Pierre Maheu. Premiéra 2. června 2021 /zde/. Psáno z open air uvedení na festivalu Letní Letná 14. srpna 2024.

    ///

    Více o 21. ročníku Letní Letné na iDN:

    Cirque Inextremiste na Letní Letné

    Letní Letná vstupuje do třetí dekády

    Co čeká diváky Letní Letné?


    Komentáře k článku: Nechte cirkus znít! (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,