Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Nechte cirkus znít! (No. 2)
Hudba – esenciální, leč mnohdy nepříliš zdůrazňovaná složka divadelního zážitku. Podvědomě ji vnímáme, necháme ji ovlivňovat naši náladu, unášet se v jejím rytmu, ale povšimneme si jí především tehdy, absentuje-li či naopak pokud výrazně vyniká. Dramaturgie letošní Letní Letné přivezla českému publiku umělce, v jejichž dílech hraje právě hudba významnou roli. První den jsme zahájili s hudebními battly Arrêt d’urgence a pokračujeme na vlně klasiků Concerto pour deux Clowns v neotřelém podání souboru Les Rois Vagabonds.
Ona (Julia Moa Caprez) – ctižádostivá, éterická bytost oděná a líčená v klasicistním stylu, v jejíž rukách housle jihnou. On (Igor Sellem) – tak trochu trhan s kabátkem tuláckého vzezření, co prská do svého barytonu i mimo něj. Dva klauni, co jsou si jin a jangem – horko těžko se snáší, a přece bez sebe nemohou fungovat.
Na základě tohoto rozložení partnerských sil pak vznikají „konfliktní“ situace ztvárněné formou záměrně neobratně působící akrobacie a zdařilé fyzické komiky evokující klasické filmové francouzské komedie. Sledujeme tak mnohdy, jak Caprez předvádí houslový či pohybový výkon svého života, zatímco Sellem se vedle ní plácá jako ryba na suchu snaže se dosáhnout alespoň podobných kvalit, čímž vzniká zábavný kontrast.
Foto archiv festivalu
Neocitáme se ovšem pouze na koncertě, ale bez větší vzájemné provázanosti se přesouváme z jednoho prostředí do druhého – zažijeme tak například rozsáhlou etudku na moři, která je záhy vystřídána vášnivým Španělskem. V každém prostředí se také stupňují limity, kam až jsou umělci schopni a ochotni dojít – ať už jde o umělkyni nacpanou do proporčně menšího kufru, než je ona sama, nebo téměř až kouzelnické triky, kdy se Caprez pozvolna zvětšuje sukně, až nakonec sahá až ke křišťálovému lustru. Do jisté míry to působí jako hra dvou dětí, jejichž jedinou mezí jsou limity jejich fantazie, kterou roztáčí na plné obrátky.
Motiv hry zvýrazňuje i skvělá napojenost a interakce s publikem, které je do dění aktivně zapojováno, někdy i s překračováním hranice konformity. Ovšem – v případě včerejší reprízy – šlo o tak skvostně funkční divadelní vztah s jedním z diváků, kdy se Sellem dostal na relativně dlouhou chvíli do intimní blízkosti s jedním z dobrovolníků, že z toho běhal mráz po zádech.
Foto archiv festivalu
Ačkoliv jde primárně o komediální kousek, který se ve využitých technikách odkazuje na osobnosti cirkusové větve divadla, jako je švýcarský klaun Grock či současný Vjačeslav Ivanovič Polunin (známý také jako „Slava“), umožňují nám umělci nahlédnout i do lyričtějšího světa klaunství, v němž vyniká hlubší vzájemné propojení aktérů. Onen půvabný lyricismus je znatelný především v čísle se závěsným křišťálovým lustrem, který nejen odkazuje k blyštivé a vrtkavé touze po slávě, ale poté, co se na něm v pevném sevření do tklivé hudby Petra Iljiče Čajkovského točí oba klauni, se jen potvrzuje teze, že jeden nemůže být bez druhého.
Foto archiv festivalu
Páteří inscenace je kromě pantomimicko-fyzických komediálních etudek je právě ona, již zmíněná, umělci živě produkovaná hudba, která prozrazuje nesporný talent obou a vždy trefně dotváří atmosféru jak zábavných, tak i lyrických obrazů. Vrcholem je sice mírně kýčovitá a patetická, leč citlivá interpretace Ave Maria od Johanna Sebastiana Bacha v podání houslí a trubky.
Dva klauni společně mizí mlhou, než zhasnou poslední světla, dozní finální tóny a vše se rozplyne jako sen o vzájemné nepostradatelnosti.
Les Rois Vagabonds, Francie: Igor Sellem, Julia Moa Caprez: Concerto pour deux Clowns. Hrají Igor Sellem a Julia Moa Caprez, technika Sacha Pinget, Florian Euvrard. Produkce: Les Rois Vagabonds. Premiéra v roce 2013. Psáno z uvedení na festivalu Letní Letná 15. srpna 2024.
///
Více o 21. ročníku Letní Letné na iDN:
Cirque Inextremiste na Letní Letné
Letní Letná vstupuje do třetí dekády
…
Komentáře k článku: Nechte cirkus znít! (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Inscenaci jsem viděl dnes
a nadchla mne. Nesmírně vtipné představení čerpající ze „staré“ cirkusové tradice klaunů. Ovšem všehovšudy moderní, zábavné, kontaktní. Na mysl skutečně přichází raný Polunin z konce osmdesátých let. Pro české diváky duo upomíná na dvojici Bolek Polívka – Dagmar Bláhová ještě o deset let dřív. Francouzi jsou sice jiný komediální typus než tito klauni, ale jsou obdobně vtipní, lidsky i herecky propojení, profesně vyzrálí, vzájemně se škádlící, jemní i suroví. Hudebně úchvatní, ztřeštěně excentričtí, pohybově barvití, lehce nostalgičtí, ale dostatečně drsní a nesmírně profesionální. Ve všech směrech.
Na představení se bavili malé děti, lidé středního věku i dědečkové a babičky. Tak rozesmáté oči a úžas diváků z přesně pointovaných a rozehrávaných gagů, dialogu/spolupráce s nimi (Igor Sellem jeden čas z diváků dokonce – velmi přirozeně, nenápadně – utvořil fungující pěvecký sbor) a srandy, která se na jevišti odehrávala, jsem neviděl, ani nepamatuju.
19.08.2024 (23.11), , Trvalý odkaz komentáře,