Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
Nechte cirkus znít! (No. 3)
Feminismus – termín opovrhovaný i adorovaný, ale ať už na tento myšlenkový směr pohlížíte jakkoliv, ve své nejryzejší (a zjednodušené) podobě bojuje za to, aby ženy nemusely podléhat tlakům „musíš být“, ale naopak se cítily být přijímány takové, jaké jsou, a to ve všech směrech. Faktem ovšem zůstává, že ne každá země je tomuto „trendu“ nakloněna, o čemž vypovídá inscenace #Since1994 taiwanského souboru Eye Catching Circus.
Musíš na sobě tvrdě pracovat, musíš být neustále krásná, musíš se udržovat fit, musíš se pořád usmívat… a v sérii akrobaticko-tanečních čísel coby výpovědi šesti mladých umělkyň (narozených okolo roku 1994) nebere seznam oněch „musíš“ konce.
Do tohoto nekompromisního světa pronikáme skrze intimní taneční kreace, v nichž se kuželové světlo baterky coby oči „Velkého bratra“ pozastavují nad „nedokonalostmi“ fyzického vzhledu. Postupně se pohyb dynamizuje a přerůstá ve společnou taneční choreografii vyobrazující pohybový dříč za účelem tělesné dokonalosti. Tanec je, vyjma akrobacie, zásadním vyjadřovacím prvkem inscenace a v podání umělkyň úspěšně zachycuje emoční hloubku každodenní reality nám vzdáleného světa.
Stůl pomalovaný černo-červenými čínskými slovy jako diskriminace, krása, stereotyp nebo já, s nímž jedna z umělkyň umně „žongluje“ pomocí nohou. Foto FB souboru /zde/
V podobném duchu alá „syndromu femme fatale“ s výraznějším zapojením originálních akrobatických prvků se nese i několik dalších scének. V jedné z nich tak například hraje zásadních roli stůl pomalovaný černo-červenými čínskými slovy jako diskriminace, krása, stereotyp nebo já, s nímž jedna z umělkyň umně „žongluje“ pomocí nohou a zároveň si tak symbolicky s těmito termíny pohrává, osvobozuje se od nich. Dílo je plné akrobaticky náročných kousků, které jsou precizně provedené s lehkostí a zároveň bolestně kontrastují s hořkým údělem dívek v taiwanské společnosti.
Nečekaným zpestřením je začlenění pantomimických výstupů, kdy jeden z nich zachycuje ženu coby „továrnu na děti“. Foto FB souboru /zde/
Nečekaným zpestřením je začlenění pantomimických výstupů, kdy jeden z nich zachycuje ženu coby „továrnu na děti“, jejíž úděl je naplněn tehdy, porodí-li syna (a existence případné dcery je automaticky upozaděna). Působivost tohoto výstupu tkví především v obratné práci se symboly a náznaky, které zcela dostačují k pochopení a znepokojení. Vyznění je o to intenzivnější, jelikož se celý výstup odehrává v absolutním tichu.
Dalším zajímavým aspektem inscenace je i prostor, který dostane publikum. Foto FB souboru /zde/
Dalším zajímavým aspektem inscenace je i prostor, který dostane publikum. V jeden moment se totiž šapitó promění v prostředí pro veřejnou nonverbální debatu – umělkyně vybraným divákům poskytnou rtěnku a své tělo jako plátno pro vyjádření názoru. Názory sice ve finále nejsou konfrontovány, ale minimálně pro umělkyně hrdě prezentující výtvory publika jde o optimistická vyjádření pochopení a podpory ze stran naší společnosti.
Ačkoliv má dílo silnou a aktuální výpovědní hodnotu, vadou na kráse je jeho nekoherentnost. Foto FB souboru /zde/
Ačkoliv má dílo silnou a aktuální výpovědní hodnotu, vadou na kráse je jeho nekoherentnost. Samotné výstupy dosahují kýženého efektu obdivu nad formou a pobouření nad obsahem, ale prodlevy a přechody (primárně světelné) mezi jednotlivými obrazy způsobují vzájemnou neprovázanost oné plejády myšlenek. Vzniká tak na několika místech moment zmatení, kdy publikum nechtíc dojde k závěru, že už celá show končí, aniž by tomu tak ve skutečnosti bylo…
Nutno podotknout, že i přes vytknuté drobnosti a trpkou skutečnost, kterou soubor popisuje, jde o naděje vzbuzující počin sebevědomých umělkyň hrdých na svou ženskost. Taiwanská společnost může sice své ženy vnímat jako kusy masa, které si upravuje podle potřeby, ale generace ze #Since1994 zná svoji hodnotu a ukazuje tak (explicitně) své domovině prostředníček.
Vědí, že dokonalé jsou přesně takové, jaké jsou.
Eye Catching Circus, Taiwan. Mei Chi-Ling: #Since1994. Režie Mei Chi-Ling, světelný designér Su Keng-Li, choreograf Wang I-Hua. Účinkující: Čchen Ting-jü, Hsiao Szu-mien, Liao Ssu-Chun, Čchen Jü-Jen. Premiéra 30. září 2021 National Kaohsiung Center for the Arts (Weiwuying), Kaohsiung City, Taiwan. Psáno z uvedení na festivalu Letní Letná 18. srpna 2024.
///
Více o 21. ročníku Letní Letné na iDN:
Cirque Inextremiste na Letní Letné
Letní Letná vstupuje do třetí dekády
…
Komentáře k článku: Nechte cirkus znít! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Skvěle napsané,
parádně rozkryté symboly, které odečíst není tak samozřejmé a jednoduché. Inscenaci jsem viděl jak na Letné, tak zhruba před měsícem na festivalu Avignon Off a její význam pro taiwanskou společnost a (ne)skryté svědectví o ní a apel na ni jsou přesně takové, o nichž píše autorka. Jde o precizně podané pohybové divadlo na hraně akrobacie, moderní gymnastiky a vyzývavé erotiky s prvky groteskní klauniády a s apelativními společenskými přesahy. V podstatě jde o politický (angažovaný) nový cirkus. Objevuje se takových ve světě v posledních letech víc. Zvláště ve Francii.
Taiwan letos podpořil více divadelních, tanečních a novocirkusových skupin, které nahlížejí tamní spolenost kriticky a dokládají vysokou divadelní úroveň taiwanských souborů (mluvil jsem s taiwanskými producenty/producentkami a inscenace procházejí otevřeným výběrovým konkursem). V Avignonu Off měl Taiwan dokonce vlastní dramaturgickou linku – v jejím rámci vystoupil i tento soubor – placenou/dotovanou taiwanským ministerstvem kultury. A i na pražském Prague Fringe na přelomu května a června jsme mohli jednu z takto podpořených divadelních společností a jejich inscenaci vidět. A též vynikající: The Whisper of the Waves souboru Shinehouse Theatre.
19.08.2024 (22.47), , Trvalý odkaz komentáře,