Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Nechte cirkus znít! (No. 7)
Název skupiny Feel the Universe bychom pro tentokrát mohli přejmenovat na Feel Testosteron, resp. Feel Masculinity. Nejnovější projekt Jana Jiráka a Elišky Vavříkové, který měl premiéru v neděli na Letní Letné, má – jak název ONtestosterON napovídá – zcela jednoznačné téma. Nebýt režijního dohledu Elišky Vavříkové (jinak zkušené performerky Farmy v jeskyni), jedná se o čistě mužskou záležitost a vše, co je s (mladistvou) maskulinitou spojené.
Po loňské produkci Tečka evokujícím prostor Země, kdy Jirák sólově řádil na prostoru cca 1,5 x 1,5 metru, jsme tentokrát viděli performery čtyři, některé ze spřízněné akrobatické líhně v Ostravě. Přitom to prý na počátku vypadalo opět na Jirákovo sólo nebýt možnosti získat funkční motokáru. Ta hraje v představení nejen symbolickou, ale i praktickou úlohu.
Na počátku vidíme čtveřici aktérů sedět namačkanou na gauči… Foto František Ortmann
Čtveřice performerů – Jan Jirák, Adam Holub, Jindřich Kopidol a Toman Equilibre – si bezpochyby nebezpečné zkoušení užila. Jejich produkce nabízí skutečně velmi pestrou nabídku dovedností od pozemní akrobacie, break dance, hands stands, chůze po nakloněném laně, skoky na teeterboardu a dojde i na svéráznou variaci akrobacie na šálách, zde na motokáře, která se snáší shora šapitó. K tomu přidejte divokou jízdu motokáry po ploše, přes kterou performeři skáčou a pár „ptákovin“, jako je „koncert“ na zipy u poklopců kalhot, jejichž zvuky jsou přenášené mikrofony zasunutými v intimních partiích, či několik pokusů o zpěv, včetně rapu. Do tohoto koktejlu adrenalinových výzev je přidána zpověď každého z aktérů o tom, jak se od obyčejného povolání dostali k akrobacii a fyzickému divadlu. A v nahraných pasážích slyšíme spoustu komentářů hodnotících momentální testosteronové nastavení mladých mužů, ať už jde o jejich touhy či handicapy.
Do koktejlu adrenalinových výzev je přidána zpověď každého z aktérů o tom, jak se od obyčejného povolání dostali k akrobacii a fyzickému divadlu. Foto František Ortmann
Právě tato dokumentární stránka projektu vnáší do představení jednu podstatnou složku – autenticitu. KDYBY… Kdyby to všechno byly opravdu autentické zpovědi účastníků produkce… Ovšem záhy odkryjeme, že v nahraných pasážích je až přílišná nadsázka a že některé „osobní“ příběhy (Setkal jsem se s Dalajlámou, přeplaval jsem kanál La Manche…) jsou až příliš nepravděpodobné. Zčásti se totiž jedná o texty z ankety, na niž odpovídali anonymní dobrovolníci. A ke konci produkce – ne zcela zřetelně, spíše zmateně – zaznamenáme, že tématem představení není jen pojednání o mužských hormonech, ale že jde i o poctu člověku, který – laicky řečeno – testosteron nezvládl a dobrovolně ukončil svůj život. S tím souvisí obraz muže s helmou od výtvarníka Michala Singera, který je po celý čas zavěšen v zadní části jeviště. A na samém konci představení předstoupí před diváky sám Michal Singer ve stejném obleku a masce, jako má postava na obraze.
Má to být – a je – show o mužích a mužství. Foto František Ortmann
Toto jsem se ale dozvěděla až ex post. Přiznám se, že jsem po většinu doby vnímala představení jako jakýsi typ klaunérie poukazující na problémy, strasti a radosti mužství. V dobrém slova smyslu „kluci“ si s humorným nadhledem pohrávali s rozmanitými klišé spojenými s probouzením mužské – až machistické – identity a s chlapeckými, později chlapskými zábavami (elektrické autíčko, sledování počítačových her, poměřování svalů, jízda na motokáře…), ženám nepříliš srozumitelnou.
Na počátku vidíme čtveřici aktérů sedět namačkanou na gauči, což je bezpochyby obrázek známý nejedné rodině. V podkresu zní hit Sweet Dreams od Eurythmics, který svým způsobem nabízí klíč k vnímání této show. Kolem gauče jezdí jedním z herců ovládaný model autíčka, takový ten sen každého kluka (to ještě o motokáře netušíme). Následují nejrůznější přemety, salta a další akrobatické variace všech čtyř performerů na gauči, nad ním i pod ním. Pak se zvolna rozjíždí hodinový kolotoč rozmanitých cviků, vzestupů a pádů. A k tomu osobních zpovědí (a to i formou zpěvu) do mikrofonů, jichž je kolem jeviště povícero.
Kromě fyzického divadla a akrobacie nám performeři dopřejí i nejednu možnost celkem podrobně zkoumat jejich vypracované svaly a obnaženou hruď. Foto František Ortmann
Na počátku jsem měla pocit, že je to sen kluka, který se hledá. Sedí v koutě, dění kolem sebe pozoruje a občas je do něj vtahován. Ale situace se proměňuje každým okamžikem. Kromě fyzického divadla a akrobacie nám performeři dopřejí i nejednu možnost celkem podrobně zkoumat jejich vypracované svaly a obnaženou hruď, obdivovat se zvukovým efektům spojeným s bušením do hrudi či půvabné rytmické vložce – tzv. body percussion. Má to být – a je to – show o mužích a mužství. Produkce, z níž je testosteron cítit i v poslední řadě hlediště. Na jedinci, zdá se, až tak nezáleží.
Lze ji přirovnat k pěnivému koktejlu, do něhož se přidalo snad až příliš mnoho ingrediencí, které ne vždy jedna druhou podporuje či doplňuje. Z toho soudím, že výsledný tvar, který byl na Letné testosteronován před diváky poprvé, ještě dozná mnoha úprav a změn. Na to ostatně tvůrci v diskusi po představení i sami upozorňovali. Chystají prý zimní a letní verzi (rozuměj indoor a outdoor) a inscenaci by rádi dále obehrávali v Jatkách78. Život této produkce se teprve rozjíždí…
Feel the Universe Circus Company– Jan Jirák: ONtestosterON. Režie Eliška Vavříková, dramaturgie Adam Halaš, Marek Turošík, výprava Barbara Rakovská, hudba Miro Tóth, Tomáš Kerle (body percussion), light design Vojtěch Brtnický, vizuál Michal Singer, Adam Holub. Účinkují: Jan Jirák, Adam Holub, Jindřich Kopidol, Toman Equilibre, Michal Singer. Produkce Václav Pokorný, Ela Chmiel, Petr Síla. Koprodukce BoCirk. Partneři KD Mlejn, Jatka 78, Kart-Centrum Radotín. Premiéra na Letní Letné 25. srpna 2024.
///
Více o 21. ročníku Letní Letné na iDN:
Cirque Inextremiste na Letní Letné
Letní Letná vstupuje do třetí dekády
…
Komentáře k článku: Nechte cirkus znít! (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
