Zemřel Fanda Pánek
František „Fanda“ Pánek
2. 11. 1949 Praha – 18. 8. 2024
Básník, představitel českého undergroundu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, signatář Charty 77.
Vyrůstal v úřednické rodině, jež byla postižena hráčskou vášní otce. V mládí aktivně sportoval, hrál kolovou. Po ukončení ZDŠ se roku 1965 začal učit potrubářem, avšak v roce 1968 učiliště opustil. Snaha vyhnout se vojenské službě ho přiměla nejprve k práci na stavbě (pětiměsíční náhradní službu však už neabsolvoval) a pak ke studiu na Střední škole pro pracující (1970–1971). Prošel řadou zaměstnání (kulisák, pomocný číšník, pomocný dělník, hrobník, posléze převážně hlídač a v letech 1997–2000 kustod kostela sv. Josefa na náměstí Republiky). Opakovaně byl diagnostikován jako psychopatická osobnost a několikrát hospitalizován v psychiatrických léčebnách. Dlouhodobě byl podroben tzv. ochranné léčbě, od roku 2001 byl v plném invalidní důchodu.
Důležité bylo pro něj setkání s psychiatry Stanislavem Drvotou (1971) a Cyrilem Höschlem (1976) a s okruhem undergroundové kultury (1972), především s literáty Janem Lopatkou (1970), Egonem Bondym (1974) a se společenstvím kolem rockové skupiny The Plastic People of the Universe (1973), která zhudebnila několik jeho básní. V sedmdesátých letech byl velmi činný jako opisovatel ineditní literatury a šiřitel samizdatů. V roce 1977 podepsal Chartu 77.
Debutoval v roce 1975 v samizdatovém sborníku Egonu Bondymu k jeho 45. narozeninám Invalidní sourozenci, v roce 1981 vznikla samostatná samizdatová sbírka U prdele. Časopisecky publikoval v samizdatových periodikách (Spektrum 1981; Jednou nohou 1985; Vokno 1986) i v exilových (Svědectví, Paříž 1980; Paternoster, Vídeň 1983, 1984). Jeho verše vyšly v řadě samizdatových sborníků, v polovině devadesátých let je publikovala Revolver revue /zde/.
Jeho postava se objevuje v prózách Egona Bondyho 677 (1977) a Příšerné příběhy (1975), v románech Petra Placáka Medorek (1985) a Josefa Vondrušky (Chlastej a modli se, 2005).
V roce 1985 vystupoval v dokumentárním filmu Tomáše Mazala a Pabla de Sax My žijeme v Praze… Téhož roku konvertoval ke katolictví, kdy zásadně změnil svůj životní styl. Rozešel se s druhou kulturou a omezil svůj kontakt s undergroundem. Jeho životu a dílu je věnována část dokumentu České televize Alternativní kultura II, 4. díl seriálu – Poezie v podzemí I. (2003, režie Petr Slavík).
Po sametové revoluci v roce 1989 vyšly dva dílčí průřezy jeho samizdatovou poezií – Dnů římských se bez cíle plavíte (BB 1993) a A tak za polární noci (BB 1994). V roce 2000 vydal sbírku nových veršů Vita nova (BB 2000), které jsou – při zachování jeho „říkankovitého stylu“ – tematicky silně ovlivněny křesťanskou vírou. Jsou svého druhu modlitbami, přímluvami a výrazem snahy o pokání, místy se objevují i texty s hagiografickým tématem (oddíl Akta k Bohemia sancta).
Od své undergroundové tvorby se dlouho distancoval. S vydáním kompletního výboru své undergroundové poezie Vita Horribilis 1972–1985, který uspořádal Martin Machovec, souhlasil až v roce 2007 (vyšly opět v nakl. BB).
Jeho tvorba je typická lidovou jednoduchostí, drsným humorem, výrazným rýmem a množstvím konkrétních odkazů k reáliím a postavám undergroundu i normalizace, častý je i odkaz na Ježíše Krista. Užíval pseudonymů Fanda P., František Petřík a šifry F. P.; podepisoval se i vlastním jménem František Pánek. /Více o něm a jeho tvorbě zde a zde./
V roce 2014 o jeho tvorbě napsal Oto Pfeifer bakalářskou diplomovou práci Poetika Fandy Pánka v rámci undergroundové kultury.
/Pro iDN z více zdrojů – především ze Slovníku české literatury a Wikipedie – zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Fanda Pánek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)