Překlenovací projekt řízení Divadelních novin
Po návratu z festivalu Divadlo v Plzni, kde se hojně diskutovalo nad chystanými změnami ve vedení Divadelních novin, zveřejňuji svůj projekt na řízení Dn, kterým jsem se účastnil uzavřeného výběrového řízení Společnosti pro Divadelní noviny minulé pondělí a neuspěl. Jako novou šéfredaktorku Dn Společnost zvolila výrazně převažující většinou 11 : 3 (při jednom zdržení se hlasování) dosavadní kulturní redaktorku Lidových novin Janu Machalickou .
Foto Josef Chuchma
Svůj koncept jsem se rozhodl zveřejnit a nabídnout k veřejné diskusi proto, že může vést i k obecnějším úvahám a povědomí o divadelní či dokonce kulturní publicistice v této době u nás, jejím stavu a problematice. Věřím, že i Jana Machalická, jež přináší odlišný přístup a postoj k podobě Divadelních novin, svůj projekt v nejbližší době na stránkách iDN zveřejní. Jako novinář, který vždy bojoval za otevřenost a zveřejňování aspoň vítězných projektů u institucí placených z velké části z veřejných zdrojů to považuji za důležité. Na výsledku hlasování to nic nezmění (o to vůbec neusiluju), jen to snad pročistí vzduch kolem Divadelních novin a věřím i zvedne respekt a prestiž divadelních publicistů a Společnosti pro Divadelní noviny v očích kulturní veřejnosti.
Pojďme tedy důstojně a věcně diskutovat. Nikoli se osočovat a podezírat ze zákulisních či dokonce nekalých praktik.
///
Překlenovací projekt řízení Divadelních novin v pozici jejich šéfredaktora na léta 2025-2027
Vladimír Hulec
Vážená Společnosti pro Divadelní noviny,
na úvod svého rozhodnutí napsat a podat vlastní projekt na řízení Divadelních novin (dále jen Dn) v pozici šéfredaktora od příštího roku musím uvést několik okolností, které mě k jeho sepsání a podání vedly. V průběhu jara a léta vznikla řada nejasností, jak by Divadelní noviny měly vypadat, zda jsou či nejsou v „krizi“ a co s nimi dál. Na základě těchto – místy dost ostrých a vyhraněných (vesměs mailových) – diskusí se vygenerovala trojice osobností, které se měly o post nového šéfredaktora/šéfredaktorky od ledna příštího roku na jednání Společnosti v pondělí 9. září ucházet (Petra Janák Zachatá, Jana Machalická a Petr KlariN Klár). Ve čtvrtek 5. září jsem se však na obvyklé uzávěrce tištěných Divadelních novin 15/2024 dozvěděl, že z různých důvodů (to zde nemíním rozvádět) se o tento post v pondělí 9. září bude ucházet pouze jediná kandidátka Jana Machalická.
Nepřijde mi to správné ani vhodné. Společnost by myslím měla mít vždy prostor znát různé koncepce a vize, zodpovědně je posoudit a rozhodnout, kdo je tím nejvhodnějším kandidátem/kandidátkou. Mít na krku nůž jediné možnosti je vždy nebezpečné. A jelikož jako dlouholetý člen redakce Dn jsem s jejím chodem i podobou tištěných i internetových novin dlouhodobě seznámen a mám dostatek zkušeností (před listopadem 1989 a začátkem 90. let jsem přispíval do samizdatu Vokno a vydával vlastní Pohybové noviny, po listopadu 1989 jsem psal do Amatérské scény, kde jsem měl vlastní rubriku věnovanou alternativnímu divadlu, a do Světa a divadla, přispíval do různých deníků, od roku 1992 do Dn, kde jsem se záhy stal i redaktorem, začátkem tisíciletí jsem jednou ročně vydával revue Orghast, od roku 2014 jsem šéfredaktorem čtvrtletníku Taneční zóna, pracoval jsem v řadě festivalových redakcí, vydal jsem či jsem spoluautorem několika knih věnovaných divadlu), jsem přesvědčen, že mám schopnosti funkci šéfredaktora po Josefu Hermanovi na omezenou – „překlenovací“ k uváženému nalezení nového šéfredaktora/šéfredaktorky a k přípravě podoby Dn odpovídající soudobé situaci v mediálním prostoru – dobu převzít a zodpovědně Dn řídit. Rozhodl jsem se proto sepsat vlastní projekt a o post šéfredaktora Dn se od ledna 2025 ucházet.
///
Koncepční rozvaha
Předně Divadelní noviny NEJSOU v krizi. Od jejich znovuzaložení v roce 1992 je to jediné periodikum u nás sledující divadelní dění z širokého kulturně-společenského úhlu s dopadem na celou kulturní veřejnost a v dialogu jak s aktivními divadelníky a odbornou divadelní obcí, tak i s širší kulturně orientovanou veřejností, pochopitelně především s divadelními diváky. Ne nadarmo mají Dn podtitul Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky. Tak byly a jsou koncipovány, navazujíce tak na Divadelní noviny šedesátých let, jejichž existence byla v dobách normalizace násilně ukončena a jež v letech 1976-1992 v mezích tehdejších možností úspěšně zastoupil čtrnáctideník Scéna, z nějž ostatně část redaktorů včetně prvního šéfredaktora polistopadových Dn Jana Koláře do nově se zformované redakce v roce 1992 přešla. Tuto koncepci převzal v roce 2014 i Josef Herman, a pokud bych byl zvolen, pokračoval bych v ní, byť bych se pochopitelně snažil ji uzpůsobit nové situaci v médiích i způsobům psaní a publikování kulturních reflexí.
Ohlédneme-li se za všemi čísly Dn od roku 1992, je jejich struktura v zásadě stejná a daná. Reflektovat a komentovat dění na divadelní scéně u nás a – v mezích možností – i v zahraničí, zasazovat je do širších kulturních a společenských souvislostí a kontextů, a to pokud možno atraktivní formou. Tématy a formou psaní se odlišovat od čistě profesních divadelních periodik (SaD, Taneční zóna, Divadelní revue, Loutkář), které se zaměřují především na odbornou veřejnost či jeden obor.
…
Rubriky a rozložení stránek
V této koncepci bych pokračoval v zásadě s obdobnými rubrikami i rozložením stránek. Samozřejmě bych některé inovoval či proměnil (především řešení strany 2-3 a 14-15, které jsou věnované aktuálním komentářům). Pokusil bych se získat pravidelné komentátory či komentátorky divadelního a kulturního dění, kteří či které mají v kulturní obci respekt či jsou naopak neučesaní, vyhranění a možná i konfliktní. Na tyto texty /úvahy/ bych kladl velkou váhu, Dn jimi mohou získat široký zájem kulturní veřejnosti včetně divadelníků (samozřejmě by docházelo ke konfliktům, toho bych se ale nebál – noviny mají být sebevědomé a odvážné). Vždy bych jednal co možná konstruktivně, s pochopením dané problematiky, empaticky a vstřícně, čehož dokladem nechť jsou mé komentáře v diskusích na i-DN. V úvahu – z těch, co osobně znám – přicházejí Josef Chuchma, Vladimír Just, René Levínský, Vladimír Franz, Vladimír518, Petr KlariN Klár, Tomáš Kubart, Lucie Trmíková, Alice Koubová, Iva Mikulová, Eliška Raiterová (s většinou jsem mluvil, mnozí s Dn již spolupracují), ale je jich více a budu se ještě porozhlížet. Oslovím i Janu Machalickou, již bych – když nyní projevila o Dn zájem – do dění v Dn a psaní do nich chtěl pravidelnou spoluprací přitáhnout. Je vyhraněná a má často velmi břitký názor, čehož si vážím.
Rád bych zavedl nějakou ostrou rubriku typu Facka, Ring volný, K.O., Pro/Proti apod., kde by se proti sobě postavily dvě či více osobností, dva či více rozdílných názorů na jednu věc, téma, problém. Rád bych obnovil tradici kulatých stolů.
Rozložení a rubriky stránek 4-13 bych zachoval, některé bych se snažil ve spolupráci s jejich redaktory/redaktorkami koncepčně „utáhnout“ tak, aby měly jasněji čitelnou koncepci. Například rozhovory bych objednával tak, aby jedna z linií mapovala po dobu jednoho roku nějakou konkrétní divadelní profesi a její osobnosti (režii, dramaturgii, divadelní ředitele/ředitelky, scénografii – v roce PQ, hudbu) a druhá by byla věnovaná hereckým osobnostem ze všech oborů divadelní tvorby, především z činohry a tzv. alternativy, jimž by se podle mne Dn měly věnovat především. Operu, loutky ani tanec bych však nijak nevypouštěl a navázal na koncepci Jana Koláře i Josefa Hermana mít recenze (a celé Dn) pestré i co se týká oborů, žánrů a forem divadla. A pochopitelně i pohledů na ně. Divadelní noviny by neměly mít jeden postoj či razit jediný názor, ale naopak být liberálním médiem otevřeným různorodým pohledům na divadlo, společnost i život. Jediné, co bych hlídal, je, aby byly kulturní. Psaním, přemýšlením, oslovenými autory/autorkami. Nebyl jsem a nestraním žádné „partě“ a Dn by měly být právě takové. Nebojácné, pevné, ale otevřené a liberální. A pokud možno nápadité, vtipné a chytré.
Co se týká kritiky, ještě více než je tomu nyní, bych odlišil, vyhranil, rozpojil tištěné DN a i-DN tak, aby v printu vycházely pokud možno delší (esejistické) recenze na zásadnější počiny, případně recenze/kritiky profilové, a na i-DN včasné reflexe, které by vstupovaly do aktuálního diskursu formou i takzvaných Nachtkritik, tedy kritik vydaných den či dva po premiéře. Tím bych uvolnil v tištěných Dn místo na náročnější texty, případně i na texty všímající si například sledování inscenací po více letech (reprízách) či dokonce reflexí derniér. Takové reflexi se jiná divadelní periodika nevěnují. Podle mě by se tím zvýšila nejen atraktivita, ale i historická paměť recenzní sekce Dn.
Strany 10-11, jež jsou nyní tzv. „kontextové“, bych se pokusil věnovat i celostránkovým rozhovorům na aktuální témata (např. nyní s novými řediteli/ředitelkami či šéfy/šéfkami divadel) a kauzám (např. nyní kauze kolem Divadla Ponec či MD Kladno). Knihovničku (recenze divadelní literatury), Úvahy filmové, výtvarné, rozhlasové a další (možná i literární, které by mapovaly beletrii) bych rád zachoval, byť vím, jak těžké je najít kvalitní specializované autory. Věřím, že je však máme (Vilém Faltýnek – rozhlas, Jan Paul – výtvarné umění, Zdena Mejzlíková a Jan Lukeš – film, Vladimír Just – televize, rád bych přidal i sledování soudobých virtuálních kulturních médií typu Netflix apod.) a případně nové najdeme. Nejraději bych měl na každý obor stálého arbitra, který by svůj obor řídil či sám rubriku cca ob 3-4 čísla naplňoval, aby tak měla jasný koncept a sledovala i dlouhodobé souvislosti (věřím, že tomu tak již z velké části je nyní).
Jako autory/autorky publicistických rubrik bych oslovoval aktivní novináře/novinářky, kteří kauzy a „žhavá“ témata umějí sledovat a popsat a s Dn již spolupracovali (Josef Chuchma, Marie Reslová, Jana Soprová, Iva Mikulová, Veronika Boušová, Luboš Mareček, KlariN Klár, Dita Dvořáková – všechny jsem osobně oslovil a souhlasí), tak i další, včetně vícekrát zmíněné Jany Machalické, jejíž snahy začít s Dn spolupracovat si velmi vážím a jistě by byla autorským přínosem.
Strana 16 by byla věnována vzpomínkám a pamětem, jak tomu je nyní. I Fagi a Brabencovy texty bych uchoval. Jsou „rodinnými stříbry“ Dn. Stejně jako Kritický žebříček (tzv. „hvězdičky“, kde jsou vedle sebe bodová hodnocení jednotlivých inscenací od více autorů – snad nejsledovanější rubrika Dn), výroční anketa Inscenace roku a podzimní Ceny Divadelních novin udělované za počiny v jednotlivých divadelních oborech za uplynulou sezonu, v nichž bych pochopitelně také pokračoval.
Nevím, zda jsem na něco nezapomněl či nevynechal, nicméně jak je patrné, základní směřování Dn bych uchoval a jen inovoval či prohluboval některé směry a možná stavěl jiné priority, než tomu bylo dosud.
…
Periodicita a vztah tištěných Dn a webových i-Dn
Důsledně budu uchovávat současnou periodicitu tištěných Dn i za cenu, že by se v nejhorším (finančním) případě snížil počet tištěných stránek na dvanáct, jež Dn měly v 90. letech (tehdy měly i menší formát). Číslo 13, jež vychází před letními prázdninami, bych se pokusil vydat nejméně ve dvojnásobném rozsahu za dvojnásobnou cenu, protože toto číslo se prodává plné dva měsíce. Věnoval bych je z velké části letním událostem a pokusil bych se je distribuovat na rozličné letní akce a festivaly, čímž bych navodil jistý reklamní dopad a – věřím – získal i nové zájemce o jejich sledování či dokonce odběr (v čísle by byla odběrní objednávka).
Aktuálním tématem je jistě podoba webových stránek i-DN (včetně FB a dalších sítí). Je zřejmé, že bez nich nemohou tištěné noviny (tedy ani Dn) v podstatě existovat, dokonce se vyskytují názory, že by Dn mohly být pouze webové. S tím nesouhlasím. Dn a i-DN by měly být vzájemně provázané, myslím víc než nyní. i-DN především potřebují novou podobu včetně dělení na rubriky. Zažádal bych proto o speciální grant, který by umožnil je zcela po této (programové, designové) stránce inovovat. Vím, že na tom několik let pracoval Josef Herman, seznámil bych se proto s jeho koncepcí (neznám ji) a stavem příprav, a buď bych je přejal a dotáhl, anebo bych zvolil jinou koncepci. V zásadě je mým vzorem německý Nachkritik /https://nachtkritik.de/, ale nechám se rád poučit či inspirovat i jinými servery.
Rozhodně bych zachoval zpravodajský charakter i-DN, blogy a denní reportáže z festivalů. Posílil bych je krátkými rozhovory na aktuální témata a především nachtkritikou (tedy kritikou do druhého, maximálně třetího dne po premiéře) a vůbec kritikou nových premiér ve formátu kritik v délce 1-3 rkp. Rád bych zavedl jistou periodicitu, tedy že rozhovory by byly například v pátek, divadelní recenze přes týden, blogy o víkendu, kontextové rubriky (literatura, film, výtvarné rubriky, rozhlas…) v přesně definované dny v týdnu. Tyto materiály (zatím vyjma blogů, jak je tomu nyní) by byly honorované, byť jiným způsobem než v tištěných Dn (jeden /stejný/ honorář by byl za text do cca 1 ½ rkp, do cca 3 rkp, další za texty delší než 3 rkp). Navíc bych rád, aby každý redaktor/redaktorka měl vlastní blog, do kterého by měl povinnost aspoň jednou za měsíc přispět, byť třeba jen krátkou úvahou. Tím by se posílila vazba redaktorů/redaktorek se čtenáři/čtenářkami, kteří by s nimi takto mohli navázat přímý dialog.
Od roku 2025 bych rád lehce proměnil i výtvarnou podobu (design) tištěných Dn. Je myslím velmi dobrá, nicméně nějaká změna při nástupu nového šéfredaktora/šéfredaktorky je zdravě symbolická a pro oživení Dn vhodná. Tu by připravilo opět Studio Designiq (Filip Blažek), s nímž mám velmi dobré (i osobní) vztahy, jsme sehraní, finančně jsme schopni se domluvit a hlavně Blažek i jeho studio patří k nejrenomovanějším u nás.
…
Finanční rozvaha
Nejbolestnější položka existence Dn. Nemám zatím jiné zdroje, než jaké využívaly Dn dosud, tedy grant MK a k němu další veřejné kulturní granty (SFK, Život umělce…), mobilita DÚ, prodej novin a inzeráty. Tedy bych musel vyjít s těmito – v zásadě každý rok stejnými – financemi. Navázal bych na koncept Josefa Hermana, který je sice pro profesionální existenci Dn nevhodný, ale rychle jej změnit neumím. Každý/Každá z redaktorů/redaktorek a tajemnice + ekonomka + korektorka (všechny bych převzal ze stávající redakce) má vedle Dn ještě další výdělečnou činnost, jež je společně s Dn živí.
Po odchodu Josefa Hermana z funkce šéfredaktora bych se s ním pokusil dohodnout na obdobné spolupráci s Dn, jakou měl v dobách Jana Koláře, tedy že by za určitý fixní honorář sledoval a měl na starosti obor opery a divadelní historii a dodával texty „na klíč“, ať už své či jiných autorů/autorek (samotné texty by pochopitelně byly ještě jemu i dalším honorované). Obdobnou „fixní“ spolupráci bych nabídl i Janě Machalické, té však jako publicistce, tedy sledování divadelních kauz a dodávání komentářů a krátkých rozhovorů k aktuálnímu dění. Myslí-li to s Dn vážně, věřím, že s nimi začne spolupracovat, i kdyby se nestala šéfredaktorkou. Pokud by to nevzala, oslovil bych někoho dalšího (Reslová, Soprová…).
Založil bych „sponzorský klub“ a vyzval případné zájemce/zájemkyně o dlouhodobé či jednorázové dotování Dn. Případně i s nějakými benefity (lístky do divadel, vstup do zákulisí vybraného divadla, možnost setkat se s nějakou osobností apod.). Vím o několika jedincích, kteří by byli ochotni a rádi nějakými menšími financemi řádů tisíců či možná i desetitisíců Kč přispět. A jistě by se objevili další. Tímto směrem bych se vydal hned po nástupu na místo šéfredaktora Dn a vznik tohoto klubu bych oznámil v 1. čísle Dn roku 2025.
Další finanční zdroje vidím u sebe – tedy neseženu-li jiné, o což se pochopitelně budu snažit, nicméně jsem realista a vidím, jak (ne)uspěli mí předchůdci. Jsem z generace, jíž jde o to, co dělá, a nikoli o to, za kolik to dělá. S Magorem řečeno prachy jsou mi u prdele. Býval jsem hlídačem na Barrandově, matematikem v Akademii věd i distributorem knih ve skladu antikvariátu, tedy i nyní se dovedu o sebe postarat. Zavedl bych systém, který se mi osvědčil v Taneční zóně. Sám bych si nebral žádné měsíční finance, pouze honoráře za své texty, a jedině, pokud by Dn vyšly ke konci roku finančně plusově, bych si dle možností „plat“ za celý rok naúčtoval. Někdy by to nebylo nic, jindy třeba „tak akorát“. (Toto rozhodně neberu za systém hodný následování pro další případné šéfredaktory/šéfredaktorky Dn, pro ně se v budoucnu bude muset najít adekvátní finanční ohodnocení. Vnímám to jako nouzové řešení.) Tyto ušetřené peníze bych investoval do navýšení platů všech redaktorů/redaktorek, případně jimi zaplatil fixní spolupracovnické platy. Rád bych totiž do redakce přibral v nějaké funkci (pravděpodobně i-Dn a Facebook Dn) Petra KlariNa Klára a z Brna na fixní smlouvy obdobné Hermanově Luboše Marečka a Ditu Dvořákovou coby dopisovatele/dopisovatelku. A jako eléva Vojtěcha Vosku, stávajícího studenta 4. ročníku KTK na DAMU, který s Dn již delší čas spolupracuje a patří mezi výrazné kritické osobnosti nastupující generace. Se všemi jmenovanými jsem domluven a mají zájem od ledna takto s Dn spolupracovat. Čekají, jak výběrové řízení dopadne.
…
Obsazení a chod redakce
Redakční povinnosti stávajících (i nových) redaktorů/redaktorek bych uzpůsobil tak, abych sám nebyl za žádnou rubriku v Dn přímo odpovědný a mohl se soustředit čistě na řízení Dn (Taneční zónu bych na tři roky předal Tomáši Kubartovi). Se všemi v redakci bych se sešel a jednotlivé odpovědnosti bych dle této domluvy (a jejich finančních představ) upravil. Zatím to vidím tak, že Petra Janák Zachatá i Kateřina Kykalová by zůstaly redaktorkami pro kritiku (Janák Zachatá), resp. zahraničí a rozhovory (Kykalová). „Své“, tedy kontextové rubriky bych předal Anežce Pondělíčkové a i-DN + FB bych dal do správy Petru KlariNovi Klárovi (pracovali bychom na nové podobě a charakteru i-DN společně, KlariN už delší dobu chystá pravidelně připravovat podcast, tedy bych jej důsledně vedl, aby tento projekt dokončil). Malé rozhovory by měla na starosti Jana Soprová, zpravodajství z Brna Luboš Mareček a Dita Dvořáková. Oslovil bych i všechny členy Společnosti Dn a pokusil se ve shodě s nimi najít pro ně zajímavé autorské spolupráce.
…
Duchovní rozměr Dn
A jsem tam, kde vidím největší rest a výzvu pro Dn. Kulturní noviny nejsou jen „prosté“ vydávání daného média, ale i vytváření intelektuálního a duchovního milieu kolem něj. Zavedl bych pravidelná setkávání v den vydání tištěných Dn – tzv. jour fixe – s kýmkoli, kdo by měl zájem, v kavárně Kašpar v Divadelním ústavu (druhá možnost je denní bar v Hrzánské pasáži, kam chodí řada divadelníků). Vždy bych tam od cca 15 hodin do večerní návštěvy divadla seděl s minimálně jedním/jednou redaktorem/redaktorkou Dn a byli bychom k dispozici pro setkání se čtenáři/čtenářkami a autory/autorkami Dn, s divadelníky/divadelnicemi i jinými zajímavými osobnostmi, které bychom pozvali nebo by sami přišli. Pro tato setkání bych vymyslel atraktivní název (napadá mě Sysifovské kameny), inzeroval je v Dn a věřím, že za čas by se nabalila zajímavá skupina divadelních intelektuálů. Rozdávaly (třeba prvním pěti příchozím) a rozebíraly by se tam nové Dn a diskutovalo nad divadlem jako takovým. A nejen o něm a nad ním. Jistě by tam vznikla řada nápadů a podnětů, které by se daly realizovat.
A dvakrát do sezony bych obnovil tradici tzv. Stolní společnosti, s níž přišel při nástupu do funkce šéfredaktora Josef Herman. Tedy písemně sezvat na celý večer autory/autorky blízké Dn a členy/členky Společnosti Dn do uzavřeného salonu nějaké příjemné hospůdky/vinárny (nejraději Montmartre či naproti Literární kavárna v Řetězové) a diskutovat tam nad počtem andělů, který se vejde na špičku Dn. Jsem člověk nezaujatý, dělný a otevřený, o jakékoli připomínky, náměty či postřehy bych jako šéfredaktor velmi stál. Takto se vytváří a vzniká velkorysé kulturní a duchovní milieu novin, které jim nyní trochu chybí. A dají se tam i obrušovat hrany, které třeba vyhřezly v nedávné diskusi kolem hledání nového šéfredaktora/šéfredaktorky.
Tím apeluji na všechny nové i starší členy/členky Společnosti včetně těch, kteří ohlásili svůj odchod z ní, aby své setrvání ve Společnosti zatím nezpochybňovali, ať už jednání o novém šéfredaktorovi/šéfredaktorce vypadalo a dopadne jakkoli. Všem nám i vám jde o kvalitní divadelní médium. Byli jste vybráni a jmenováni pro živou budoucnost Divadelních novin, nikoli pro náhlá a rychlá řešení. Ta neexistují. Divadelní noviny jsou běh na dlouhou – a věřím i horizontem neomezenou – trať s mnoha odbočkami a zákruty.
///
Závěr
A ještě k těm mým proponovaným třem letům ve funkci. Je to myslím akurátní doba pro hledání a snad i nalezení vhodných kandidátů/kandidátek na tuto funkci tak, aby Dn vstoupily do budoucnosti (nové éry) silné a kvalitní. Ať už budou existovat v jakékoli podobě a v jakémkoli redakčním a autorském uskupení. Nalezne-li se někdo vhodný, jsem schopen a ochoten předat funkci kdykoli.
Společnost Dn – budu-li současně jejím šéfem, jak tomu bylo dosud – budu svolávat každoročně, nejspíše vždy na konci sezony v červnu. Přesto budu raději, bude-li do funkce šéfa/šéfky Společnosti zvolen někdo jiný, než je/bude stávající šéfredaktor/šéfredaktorka. Mám i představu, kdo by to mohl být, ale jelikož to není předmětem tohoto projektu a nemluvil jsem s nimi, neuvádím je. Je třeba najít takovou osobnost a takovou podobu Společnosti, která bude s šéfredaktorem/šéfredaktorkou – ať to je či bude kdokoli – spolupracovat smysluplně a konstruktivně.
Praha, 7. 9. 2024
///
Více na iDN:
Šéfredaktorkou Divadelních novin bude Jana Machalická
Vyjádření Společnosti pro Divadelní noviny
…
Komentáře k článku: Překlenovací projekt řízení Divadelních novin
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Anežka Pondělíčková
Vladimíre,
děkuji Ti za odvahu svoji vizi zveřejnit. Jen dodám, že při výběrovém řízení jsem se tě ptala na webovou podobu iDN, na její obsahovou strukturu, zejména na poměr zpravodajství vs. autorské texty – a s tím související finanční ohodnocení webových autorů. Pečlive jsi odpověděl a vysvělil svůj koncept.
Díky!
A.
16.09.2024 (14.04), , Trvalý odkaz komentáře,
richard
Díky za otevřenost!
Znovu se ale musím zeptat: PROČ svoji koncepci Jana Machalická zveřejnit nechce? Jaké důvody uvedla? Neměla by to spíš být povinnost, když jde o periodikum, podporované nemalou částkou z veřejných zdrojů?
16.09.2024 (14.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr KlariN Klár
Milý richarde,
máte naprostou pravdu. Jen si dovolím Vás lehce doplnit: Divadelní noviny jsou periodikem, které je dominantně financované z veřejných zdrojů. Za těchto okolností je neochota JM vítěznou koncepci zveřejnit značně neprozíravá a intenzivně arogantní.
16.09.2024 (17.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Kolář
Vladimíre,
jistě jsi četl Vyjádření Společnosti pro DN, podpořené hlasováním většiny jeho členů, které konstatuje, že výběrové řízení bylo neveřejné. Rozhodnutí Společnosti nezveřejňovat průběh volby a předložené koncepce je jejím, coby vydavatele, nezpochybnitelným právem, které jsi Ty zveřejněním své koncepce a výzvou J. Machalické, aby zveřejnila svoji porušil a jenom přiléváš olej do ohně. Při své vysoké inteligenci to nemůžeš nevědět.
PhDr. Jan Kolář, zakladatel Divadelních novin
17.09.2024 (9.42), , Trvalý odkaz komentáře,
richard
Pane Koláři,
je hodně smutné, že tady komunikujete / odpovídáte svým kolegům, zatímco dotazy „obyčejných“ čtenářů přezíravě ignorujete a nereagujete na ně.
17.09.2024 (11.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Honzo,
promiň, ale neveřejné výběrové řízení znamená, že mimo oslovené nemá nikdo další možnost se do výběrového řízení přihlásit. Nikoliv to, že veřejnosti zůstanou nutně utajeny koncepce oslovených. Z mého pohledu Vladimír nic neporušil. Navíc přiznávám, že mě jeho koncept příjemně překvapil a považuji ho za dobrý.
Co mě spíš naplňuje nejistotou a co působí opravdu arogantně, že by snad Společnost pro Divadelní noviny dopředu rozhodla, že koncepce zveřejněny být nemají… Skoro se mi tomu nechce uvěřit.
Jiná věc je, že mi Jana Machalická sdělila, že na vedení Divadelních novin kývla jen pod podmínkou, že bude jmenována bez konkursu, kterého se účastnit nechtěla. Což ze strany Společnosti dodrženo nebylo. Pak ovšem chápu, že zatím se zveřejněním konceptu váhá, neboť s takovou situací nepočítala.
17.09.2024 (11.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Dobrý den všem,
jenom pro pořádek: Jana Machalická se obrátila na mě coby člena Společnosti, zda bych ke zveřejnění předal její prohlášení k celé situaci. To se stalo včera večer – věřím tedy, že se tu vbrzku objeví.
17.09.2024 (12.29), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Prohlášení Jany Machalické,
na iDN již je. Za mírné zdržení jeho publikování se omlouváme, ale včerejší maily Jany Machalické ani Michala Zahálky do redakce DN nedorazily.
17.09.2024 (13.31), , Trvalý odkaz komentáře,