Vážení čtenáři a příznivci Divadelních novin,
diskuse, která se rozeběhla nejenom zde, ale i na sociálních sítích, mě nutí, abych se ke své volbě do funkce šéfredaktorky DN vyjádřila.
Jana Machalická. Foto archiv
Na počátku srpna letošního roku mě Jan Kolář ze Společnosti pro vydávání Divadelních novin nabídl, jestli bych neměla zájem ucházet se o post šéfredaktorky – s tím, že tento návrh předjednal se členy Společnosti a většina s tím souhlasí. Řekla jsem, že si to musím rozmyslet, a posléze jsem nabídku akceptovala. Chtěla bych zdůraznit, že jsem o tento post neusilovala z vlastní iniciativy, ale byla jsem oslovena, zda nechci DN vést a změnit jejich podobu, protože většina Společnosti má silné výhrady k tomu, jak se v posledních letech vyprofilovaly.
Měla jsem dvě podmínky: že budu mít volnou ruku při sestavování redakce a že nebudu vstupovat do žádného výběrového řízení. To mi bylo přislíbeno. Jak jsem zjistila, o uzavřeném konkurzu se diskutovalo od přelomu dubna a května, kdy se Josefu Hermanovi jako předsedovi Společnosti podařilo svolat schůzi. Nejsem členem Společnosti a tyto debaty jsem tudíž nesledovala. Nakonec mně bylo sděleno, že mám „vypracovat hrubý náčrt, co bych s DN chtěla udělat“, jak svůj požadavek zformuloval šéfredaktor DN a předseda Společnosti Josef Herman; to byl také jediný pokyn směrem ke mně.
V požadavku, aby si kandidáti připravili teze nebo nástin koncepce, se členové Společnosti shodovali. Jak jsem posléze pochopila, nepanovala ale shoda, jak se s takovou koncepcí bude nakládat dál a zda se kandidáti oslovují s tím, že koncepce má být zveřejněna, nebo zda jde jen pracovní podklad pro diskusi. Josef Herman vůči mně vystupoval jako předseda Společnosti DN, což je jiná pozice než šéfredaktor DN. Za něj také, jak jsem zjistila, došlo ke spojení těchto pozic, což bylo novými členy Společnosti DN kritizováno a mělo to být změněno. Zjevně se upřednostnila volba nového šéfredaktora – i vzhledem k tomu, jak málo času bude mít nové vedení DN na přípravu grantu.
Josef Herman mně také oznámil, že slyšení před Společností je stanoveno na 9. 9. Vypracovala jsem svou představu o dalším směřování DN, která by je zásadně proměnila vizuálně, obsahově i co se týče periodicity, a zaslala jej šéfredaktorovi DN čtyři dny před zasedáním. V den slyšení jsem se dozvěděla, že redaktor DN Vladimír Hulec sepsal vlastní koncept a 8. 9. jej rozeslal členům Společnosti – poté, co se jako člen Společnosti seznámil s mým návrhem, což mi stručně řečeno přijde velmi nestandardní, protože já jsem jeho návrh k dispozici neměla. Byla jsem tak před zasedáním nečekaně vmanévrovaná do jakéhosi klání, do kterého jsem od počátku nechtěla vstupovat. Ještě k tomu chci dodat, že jsem se osobně přesvědčila, že redaktorka Petra Janák Zachatá, která byla stávajícím šéfredaktorem několik let označovaná za jeho nástupkyni, o tento post zájem nemá.
Zasedání Společnosti se uskutečnilo 9. 9., krátce jsem shrnula základní body svého náčrtu koncepce bez finančního rozkladu a personální podoby redakce, uvedla jsem, že na finančním rozkladu pracuji tak, abych podala žádost o grant, což je třeba učinit do 21. 10. Přijde mi naprosto standardní jednat s grafickým a designovým studiem až od chvíle, kdy mám v ruce pouvoir k takovému jednání. Personální otázka je věc složitá a citlivá a složit redakci není otázka tří neděl.
Společnost na svém zasedání rozhodla počtem jedenácti hlasů v můj prospěch, tři hlasy získal Vladimír Hulec a jedna osoba se zdržela hlasování. Další den mě Josef Herman požádal, abych svůj nástin nové podoby DN zveřejnila na jejich webu. To jsem odmítla, protože šlo o neveřejné jednání, kde jsem předložila požadovaný hrubý náčrt, který ovšem Společnost zaujal a dala mi svou důvěru.
Domnívám se, že se měl předem jasně zformulovat postup vůči uchazečům i vůči odborné obci (jak se o změně na postu šéfredaktora bude komunikovat dál). Nelze zpětně požadovat něco, co nebylo domluveno předem; otázka také je, kdo to požaduje: zda šéfredaktor DN Josef Herman (ale ten je zde na úrovni tazatele/novináře), či předseda Společnosti DN Josef Herman. Ten by ale mohl těžko vymáhat hrubý nástin koncepce ke zveřejnění, neměl k tomu oprávnění a hlavně hned po volbě uraženě rezignoval z funkce.
Odmítám osočování z netransparentnosti zvlášť v souvislosti s tím, jakým způsobem byla celá záležitost komunikovaná předem a také jak do ní vstoupil Vladimír Hulec. To je z mé strany vše.
Jana Machalická
///
Více na iDN:
Šéfredaktorkou Divadelních novin bude Jana Machalická
Vyjádření Společnosti pro Divadelní noviny
Překlenovací projekt řízení Divadelních novin
…
Komentáře k článku: Vážení čtenáři a příznivci Divadelních novin,
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
richard
Totální amatérismus a chaos
17.09.2024 (13.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Natálie
Dobrý den,
chápu tedy z textu správně, že pro neveřejné výběrové řízení se Společnost pro DN rozhodla na základě přání kandidátky paní Machalické?
Znovu předem děkuji za odpověď, ale stále to nějak nechápu.
17.09.2024 (16.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Tomáš Kubart
Naopak,
oni vypsali neveřejné výběrko PROTI jejímu přání. Ona přeci nechtěla ŽÁDNÉ výběrové řízení. Proto píše o Hermanovi, že rezignoval „uraženě“.
17.09.2024 (16.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Musím vyjasnit pár tvrzení:
1.
Nápad jmenovat šéfredaktorkou Janu Machalickou měl, jak tvrdí, „otec zakladatel“ Jan Kolář. A spolu s dalšími členy vesměs původní Společnosti (byla v dubnu rozšířena o další členy) v srpnu vyžadoval, abychom Janu Machalickou jmenovali bez výběrového řízení, které si ona nepřeje.
Dle předchozí dohody měla Společnost rozhodovat ve třech návazných krocích:
A) o návrhu Petra Michálka v průběhu jednoho roku hledat ekonomické ukotvení redakce, ten byl zamítnut,
B) do interního výběrového řízení nominovat některé z původně navržených, a pokud ani to nevyjde,
C) vypsat otevřené výběrové řízení. Což by jistě nějaký čas trvalo.
A do toho vpadl Jan Kolář a jeho kolegové s návrhem rovnou a hned v září jmenovat Janu Machalickou, i navrhl jsem považovat jejich návrh za další nominaci do jakéhosi urychleného interního výběrového řízení a vyzval jsem další členy Společnosti, aby podle svého uvážení z těch dříve navržených případně překotně nominovali dle svého uvážení kohokoli dalšího. Odtud také můj požadavek, aby Jana Machalická a případně další kandidáti zaslali do 8. září svou koncepci – samozřejmě jen „hrubou“, jiná se vypracovat nedala, když Kolář a spol. tak tlačili na zářijové projednání. Vyhověl jsem většinovému názoru, mezitím rezignovalo sedm nových členů Společnosti, na jednání měli zastánci okamžitého jmenování Machalické převahu (Kolář měl plnou moc od tří nepřítomných členů společnosti k hlasování!) a zcela v souladu se stanovami spolku velkou většinou hlasů určili Janu Machalickou šéfredaktorkou.
2.
Bezprostředně poté jsem rezignoval s velkou úlevou na post předsedy Společnosti, a záhy i na členství ve Společnosti, neboť jsem s uvedeným postupem od začátku nesouhlasil – splnil jsem povinnost předsedy dovést do konce interní výběrové řízení a nadále nechtěl být u realizace onoho rozhodnutí. Jana Machalická mi podsouvá uraženost zcela nesmyslně, jak ostatně ve svých soudech činívá, opakovaně jsem s ní o takových formulacích veřejně polemizoval a je to jedna z mých výhrad vůči ní. Z Divadelek jsem chtěl dávno odejít, protože jsem přesvědčený o tom, že je mají vést lidé generačně spjatí s většinou současného divadelního dění, avizoval jsem to v prvním Slovu letošního ročníku v lednu. Chci se věnovat už jen hudebnímu divadlu, což myslím zvládnu i mimo Divadelky. Tedy mi jen hodně mrzí, že se mi nepodařilo předat redakci mladé generaci a považuji to za své selhání.
3.
Jan Kolář prostě chtěl prosadit svou vůli „otce zakladatele“, a prosadil ji, ale jak s tím pochodí se teprve ukáže, mám o tomto řešení velké koncepční pochybnosti. Především ekonomické, Jana Machalická nám při jednání měla sdělit zásadní návrh na financování Divadelek, slíbila však jen oslovit soukromé sponzory bez dalšího upřesnění. Chápu ji, že v tak krátkém čase je to úkol podle mého nesplnitelný, proto Petr Michálek i Vladimír Hulec navrhovali časový prostor k podstatnému hledání. Ale není to podle mého zvládnutelné ani do termínu podání grantů 21. října, ke kterému se Jana Machalická upíná – leč ona s tímto řešením souhlasila!!
Podle mého je nezbytné pro Divadelky najít novou existenční platformu a najít nové komunikační kanály se čtenáři, kdežto ti, co Janu Machalickou volili, ocenili její návrh na změnu grafické podoby a formátu časopisu, periodicity a změny obsahu – dál už bych příliš zveřejňoval to, co má zveřejnit Jana Machalická.
4.
Post šéfredaktora a předsedy Společnosti spojil hned od začátku samostatné existence novin v roce 1998 Jan Kolář. Pochopitelně a logicky. Já ho zdědil, velmi nerad, a jedno z prvních témat jednání rozšířené Společnosti ještě na jaře bylo právě rozpojení těchto pozic. Jana Machalická zase střílí od boku mimo terč – při jednání dokonce ode mě slyšela, že se spojením funkcí zásadně nesouhlasím, nerozumím jejímu jen osobnímu výpadu.
5.
Jan Kolář ještě v den volby vyrozuměl mailem o výsledku ČTK – volali mi jako šéfredaktorovi, kdo jim vlastně napsal a zda je to pravda. Vysvětlil jsem a coby šéfredaktor potvrdil, četka zprávu vydala a druhý den ráno vypukly bouřlivé diskuze. V té situaci jsme museli na iDN zprávu přinést také ve stejné dikci jako ČTK. Požádal jsem Janu Machalickou jako šéfredaktor (už jsem nebyl předsedou Společnosti, když o tom v závěru svého článku tak mudruje), aby k oznámení přiložila svou vítěznou koncepci, předešlo by se tím spekulacím, nejprve svolila a během několika minut svolení odvolala. Sdělil jsem jí, že zveřejňovat vítězné koncepce je u nás běžnou praxí, a pokud někdo odmítne, poznamenáme to ve zprávě. Což se stalo a spekulace ještě zesílily. Vyslechl jsem si několik tvrdých reakcí, že tou poznámkou vyvoláváme mediální lynč…
Je však třeba podotknout, že Společnost a její Divadelní noviny nejsou veřejnoprávní institucí, ale spolkem, který nemá povinnost zveřejňovat dokumenty, ovšem vzhledem k postavení Divadelek a většinovému donátorství Ministerstva kultury považuji za nanejvýš vhodné chovat se veřejnoprávně.
6.
Mohl bych se jízlivě ptát, odkud Jana Machalická zná výsledek hlasování a další podrobnosti, ale opravdu o to nejde. Jde o existenci a podobu Divadelek. A také o to, že je nyní nezbytné ryze prakticky seznámit veřejnost, jak budou od ledna Divadelky vypadat a jak budou vycházet. Vždyť na základě toho se už v příštích měsících budou rozhodovat pravidelní odběratelé, zda a za jakých podmínek prodlouží předplatné!!!!
17.09.2024 (18.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Miloš Brychta
Vážená paní Machalická,
pokud chcete změnit vizuální podobu, periodicitu a obsah, zcela jistě předplatné DN odhlásím. Bylo by vhodné zveřejnit alespoň přibližný nástin plánů. Abych se vyjádřil přesněji – pokud například hodláte z novin udělat měsíčník, okamžitě ukončuji předplatné. Ve svém okolí nejsem sám. Věřím, že ke svým předplatitelům a předplatitelkám máte alespoň minimální úctu a upřesníte, co zamýšlíte.
S pozdravem,
M. Brychta
18.09.2024 (11.35), , Trvalý odkaz komentáře,
richard
Troufnu si tvrdit, pane Brychto,
že voláte marně. Bohužel. Tohle je hodně smutný příběh…
19.09.2024 (7.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Bohumil Nekolný
ad M. Brychta:
a já si naopak předplatné objednám. Chce se dodat – a tak nula od nuly dojde.
18.09.2024 (21.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Snad nula od nuly pojde, ne? Každopádně to bude nula.
18.09.2024 (22.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Bohumil Nekolný
Prosím, neopravovat!
BN
19.09.2024 (11.25), , Trvalý odkaz komentáře,