Thespidovu káru potáhne Jana Machalická
A já osobně se těším, že příští vstupní úvodník už bude psát někdo jiný, mladší, kdo se nezakecá! zakončil jsem v lednu první Slovo tohoto ročníku Divadelních novin v naději na proměnu Společnosti pro Divadelní noviny a na předání šéfredaktorského křesla mladému následníkovi. Společnost pro DN coby vydavatel Divadelních novin a webu iDN se sice k mé radosti rozšířila o významné osobnosti na třiadvacet (!) členů, pro turbulentní jednání se však nepodařilo trpělivě hledat systémové řešení vážných obecných problémů, jimž nyní Divadelní noviny, a jistě i další oborová média, čelí: a sice reagovat na proměnu mediálního prostoru, v němž zanikají tištěná periodika, kromě oborových i donedávna velké deníky, jakým byly Lidové noviny, jít za čtenáři na nové sociální sítě, které používají, když webové stránky a nakonec i Facebook jsou už pro mnohé zastaralé, a nakonec samozřejmě a hlavně neustále hledat aktuální témata a bavit se o nich současnými metodami a prostředky. Přitom zachovat Divadelní noviny coby paměť současného divadla pro budoucno. Je to vůbec možné?
Nepodařilo se mi ve Společnosti pro Divadelní noviny taková jednání vyvolat, podrobnosti nechme stranou. Jen zdlouhavě jsme hledali společnou řeč a způsob, jak a kudy vniknout do řešení konglomerátu problémů ústících do nalezení vhodného kandidáta na vedení Divadelních novin. Moje původní představa, kdo by to měl být, vzala za své i proto, že jsem v dobré snaze respektovat všechny často disparátní návrhy naše jednání, přiznávám, hodně zkomplikoval.
Petr Michálek jako jeden z nových členů navrhl nejprve zkonsolidovat Společnost a především ekonomickou existenci činnosti redakce a vydávání novin a nabídl se ten proces řídit, jenže byl většinou Společnosti oslyšen a ze Společnosti odstoupil. Nebyl první, ale bohužel ani jediný, kdo chaotické a ne vždy v rukavičkách vedené disputace opustil, v pondělí 9. září nás o obsazení postu šéfredaktora rozhodovalo už jen sedmnáct. Na konci onoho jednání jsem rezignoval na post předsedy Společnosti a posléze i na členství také já.
V srpnu, kdy bylo oznámeno ukončení tištěných Lidových novin, oslovil „otec zakladatel“ Divadelních novin Jan Kolář právě uvolněnou vedoucí kulturní rubriky Janu Machalickou a spolu s většinou původními, ale i několika novými členy Společnosti ji zvolili od 1. ledna 2025 novou šéfredaktorkou. Byli vedeni obavou o další osud Divadelek, dlouhodobě nám ubývají předplatitelé a protlačit tištěné Divadelní noviny na běžný trh přesahuje naše ekonomické možnosti. Nemyslím si, že je to nízkou kvalitou novin, jak ji kritizují otcové zakladatelé, ale nejsem práv to posuzovat, ani tím, že se Divadelky v podstatě neproměňovaly, neboť zásadní změnu jsme cílili právě na nové vedení redakce, já chtěl skončit s původním konceptem. Neumím problém řešit a je správné, že mě nahradí někdo, kdo to umět bude. Já se svým týmem dokončím tento ročník, žádost o grant na nový ročník už sestaví Jana Machalická se svým týmem. Také jsme se dohodli, že na sebe vezme oblíbenou anketu o Inscenaci roku, neboť ta vyjde v prvním čísle už za jejího vedení. Jen mě mrzí, že odmítla svou vítěznou koncepci zveřejnit, mělo by to být samozřejmé, pokud chceme působit v pozici veřejnoprávního média, byť jím tak úplně nejsme. A dalo by se debatovat věcně.
Tož tak.
Komentáře k článku: Thespidovu káru potáhne Jana Machalická
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
