Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2024

ročník 33
15. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 2)

    Přehlídka zahrnuje činohru, loutkové, pouliční, pohybové, taneční divadlo i operu, a tak jediný vrchol ani letos určit nedokážu. Zvláště v ročníku, jehož program byl vyrovnanější a v úhrnu kvalitnější něž v minulých letech.

    Up

    Jako obvykle preferuji divadlo politické – od historických dramat až po kousavou satiru, kterou nesnášejí ani současní majitelé moci, zvláště její na ruský způsob ucmochtané české nebo slovenské panoptikum. V Čechách i na Moravě takových témat, zdá se, opatrnicky ubývá – co kdyby tady za několikrát 168 hodin prostor ovládly Babišovy hvězdy.

    Nemohu tedy proto za zážitek festivalu Divadlo 2024 nevyhlásit Psa na cestě Pavla Vilikovského v režii Dušana D. Pařízka v bratislavském Slovenském národním divadle. Ostatně – koho jiného po jeho českých opusech Moskoviáda nebo Na západní frontě klid / Zelené koridory v pražském Divadle X10! A vlastně také za jeho kumštýřskou odvahu bylo třeba takového režiséra z Česka vyhnat zase tam, odkud přišel: do Německa. Pařízek mezitím dozrál v evropského tvůrce. Tváří v tvář slovenské politické šmíře u moci vykřičel spolu s autorem textu a čtyřmi herci v rolích Vilikovského alter ega, spisovatele Iks Ypsilona, zmar lidství. Psem na cestě vyplnil propast mezi občanskou společností a potomky strůjců dávného slovenského omylu bojovat proti světu po boku Hitlera. A křičí to na první slovenské scéně, temnou mocí už zase zasažené. Podobně jak Rakušanům do ksichtu křičel pravdu o jejich pohodlném náckovství Thomas Bernhard, až ho vlastenci – dávno po válce – zakázali…

    S pohnutím přečetli herci Čechům – jako varování před zlem dezolátů deroucích se k ovládnutí prostoru – prohlášení, při kterém mrazí (zde). Neaplauduji divadelním produkcím ve stoje, tentokrát však výjimečně ano.

    A s Psem na cestě dávám Up ještě Čáslavské – Tokiu – 1964 Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka v plzeňském Divadle Alfa ve spolupráci s Divadlem Puk z Tokia. Vlastně se mi ten hravý, vtipný, loutkářskými špílci a kouzly prošpikovaný kousek spojil s vlnou zneuznávající význam filmových Vln Jiřího Mádla. V případě divadelní inscenace, která už v létě sukces sklidila až v Japonsku, je vlastně jejich předznamenáním: připomněla začátek nadějí poloviny šedesátých let detailem prvního konkrétního, o to však většího střetu ladné československé gymnastické školy s ruským drilem „amatérských“ armádních sportovců. Legendou o samurajské cestě k vítězství v gymnastickém čtyřboji, ale už s onou chmurnou vidinou odvrácení hlavy při sovětské hymně na olympiádě v Mexiku o čtyři roky později. Trest pro Věru Čáslavskou spolu s ortelem pro Martu Kubišovou za estébáky vymyšlené hříchy: dvacet let absolutního zatracení a režimní nenávisti. Ty dvě to za nás za všechny odnesly nejvíc. Stavme jim neokázalé pomníky… Bravo, loutkáři!

    Down

    Na přehlídce podle mě žádný divadelní propadák nebyl. Zato mocenské působení organizačního výboru jím je. Již léta si teatrologové a hosté festivalu platí v Plzni noclehy. Budiž. Nikdy však nezapomenu na zděšení významného teatrologa, emeritního profesora Bořivoje Srby, kterému o tom – stejně jako nikomu – kdysi nic neřekli a za čtyři noci v Plzni z něho vymáhali zaplatit osm tisíc! – Už mě tady nikdy neuvidíte, loučil se tehdy. A slovo dodržel.

    Letos přibyla novinka: Kritici, recenzenti a novináři, zvláště ti, kteří bývají k přehlídce i kritičtí, platili plnou cenu za vstupenky. Tak novináře netrestají ani v New Yorku na Broadwayi! V Evropské unii je to samozřejmě už hodně přes čáru. Namítat se proti tomu asi nic nedá, jinak bude ještě hůř.

    Ale přece: zvláště kritickým přemýšlením obdařeným jedincům, ačkoli si vstupenky platili sami a na přehlídku se přihlásili hned po obdržení pozvánky, vybrali ve Velkém divadle DJKT místa ve druhé řadě na prvním balkonu (Pes na cestě, 570,- Kč), ba dokonce až v řadě třetí na druhém balkonu (Hekuba, ne Hekuba z Paříže, 520,- Kč). Není náhodné, že takovou přízní byl poctěn už loni Josef Mlejnek a letos Helena Havlíková. A také autor těchto řádků. Určitě i další. Nevím, na bidýlku jsem nakonec neseděl. V parteru bylo na obou představeních kolem třiceti volných míst.

    Té trapnosti a studu za pořadatele ale!

    ///

    Více o letošním festivalu Divadlo na iDN zde:

    Comédie-Française v Plzni

    DIVADLO, ne DIVADLO (No. 1)

    DIVADLO, ne DIVADLO (No. 2)

    DIVADLO, ne DIVADLO (No. 3)

    DIVADLO, ne DIVADLO (No. 4)

    DIVADLO, ne DIVADLO (No. 5)

    Prohlášení SND po představení Pes na cestě

    32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 1)


    Komentáře k článku: 32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,