32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 10)

Platí-li stále, že divadlo je zrcadlem doby, pak program letošního festivalu odzrcadlil aktuální stav naší „civilizace“ v širokém a reprezentativním záběru.

Má letitá divadelní zkušenost i letora však nadále trvá na tom, že „jenom téma nestačí“, a v divadle se potřebuji také dívat, divit, bavit, vzrušovat, ba i spoluprožívat.

V tomto ohledu mne nejintenzivněji aktivovaly inscenace (v pořadí, jak se hrály) Čáslavská, Extinction (střední část), Peer Gynt a Pes na cestě (ten nejvíc).

Naopak „mluvené“, resp. „čtené“ (skrze titulky) divadlo se po mém soudu – navzdory tématům a leckdy i kvalitním hereckým výkonům – k všeobecné škodě ochuzuje o výsadu živého audiovizuálního a časoprostorového působení na diváka a omezuje sílu svého sdělení: zejm. Hekuba, Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji.

A pak jsou zde inscenace, které se sice nikterak neomezují, dokonce se i snaží, leč narážejí na meze vlastní tvůrčí invence, vitality či režijní „originality“: zejm. Solness,Střípky ženy, Jenom konec světa.

Peter Brook: Prázdný prostor (vydání z roku 1977). Repro archiv

Snad neurazím, když zde oživím výraz Petra Brooka „mrtvolné divadlo“ – a ocituji jeho postřeh: …najde se vždycky nějaký ten mrtvolný divák, který si ze speciálních důvodů libuje, že hry nijak nepůsobí ani nebaví; bývá to například znalec, jenž se vynořil z rutinovaného představení klasiků se šťastným úsměvem, neboť ho nic nerušilo..

Chápu, že se časy – a s nimi i divadlo – mění. Mé živé divácké nároky už holt asi zůstanou poletovat v Brookově dráždivém Prázdném prostoru…

///

Více o letošním festivalu Divadlo na iDN zde:

Comédie-Française v Plzni

DIVADLO, ne DIVADLO (No. 1)

DIVADLO, ne DIVADLO (No. 2)

DIVADLO, ne DIVADLO (No. 3)

DIVADLO, ne DIVADLO (No. 4)

DIVADLO, ne DIVADLO (No. 5)

Prohlášení SND po představení Pes na cestě

32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 1)

32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 2)