Divadelní noviny > Názory – Glosy
Dvě psychodramata v nových filmech
Sebastian Stan, známý především ze serie Avenger a z řady dalších, pro nás méně významných filmů, získal hlavní cenu na letošním Berlinale za herecký výkon. Ve filmu režiséra Aarona Schimberga A Different Man (Jiný člověk) představuje muže, od mládí těžce nemocného odporným znetvoření obličeje.
Maska, kterou si pro tento film musel nasadit, by mu ovšem sama žádnou festivalovou cenu nepřinesla. Zápletka, která zhruba v polovině filmu přichází a startuje druhou, už ne hororovou část děje, je ovšem zásadní – hlavní hrdina po velmi úspěšné léčbě získává novou, přitažlivou a sympatickou, zcela „normální“ tvář a život se mu opravdu zkomplikuje – ovšem nečekaným, dá se říci tragickým směrem. Změnou svého obličeje ztrácí vlastně i svou osobnost postavenou právě na využívání svého zjevu.
Rumunsko-americký herec Sebastian Stan (nar. 1982), který začínal svoji kariéru nejen na odborných školách v různých divadelních studentských souborech, se k filmové kariéře se prokousával přes různá newyorská malá divadla, většinou off-Broadway. Za tuto roli obdržel na letošním berlínském filmovém festivalu hereckou cenu Stříbrného medvěda za precizní zvládnutí postavy, která prožívá zcela neuvěřitelné problémy. A co je navíc, zejména pro čtenáře Divadelních novin zajímavé, trošku postpubertální filmová sousedka napíše o původně znetvořeném člověku divadelní hru, kterou sama režíruje a ve které Stan hraje – či lépe řečeno má hrát sama sebe. Neuvěřitelné přichází v poslední části filmu – herec má možnost dokázat svůj velký talent. Vše však dopadá zcela jinak, finále již je čistá tragikomedie. Postavy si vyměňují role a přecházejí k naprosto nečekaným, až tragickým činům.
Nenápadný film, neuvěřitelný příběh, skvělé herecké výkony. Divadlo na divadle a ve filmu. Ha!
…
Ve čtyřiceti českých kinech se v rámci Dnů architektury (27. 9. – 3. 10.) promítal film, kterému by šlo říkat doku-drama. Jmenuje se Jak má vypadat ráj a je to opravdový dokument , který vypráví o reálné finské architektonické kanceláři, která má zakázku od nepálské vlády vystavět v Nepálu v údolí Kathmandů velké, půl milionové město za poměrně neuvěřitelných podmínek, kterou si objednavatel, vláda a nepálské úřady , ale také prostí obyvatelé kladou. Tvůrčí napětí a posléze beznaděj prožívá celý reálný ateliér Helico, ve které vedle hlavního tvůrce a majitele studia kraluje druhá důležitá postava – architektka Marlitta Helioneva. Studený chlad, odstup a energie, kterou tato reálná postava prožívá, což s napětím sledujeme, dává postavě až antický, i když dobře skrývaný rozměr. Divákovi jezdí mráz po zádech, protože sám pozná, že k realizaci smělých investičních a architektonických plánů nikdy nedojde. Ztráta smyslu celé práce, ztráta zakázky a vlastně i ztráta zaměstnání. Reálné psychodrama, nápadně připomínající řadu dějů na české developerské scéně. Navíc výtečná kamera a hudba!
(1945) Filmový redaktor, kritik a kurátor. V šedesátých letech vystudoval Fakultu architektury Českého vysokého učení technického, v roce 1964 pracoval v týmech předních filmových režisérů české nové vlny ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1966–1969 působil jako režisér vysílání Československého rozhlasu, za normalizace mu byla další práce znemožněna. V sedmdesátých a osmdesátých letech se podílel na neveřejných filmových promítáních v Praze. Od roku 1990 se s pauzou let 1995–1998 opět věnuje filmové kritice. V letech 1990–1995 byl šéfredaktorem týdeníku PRO specializovaného na kulturu a filmové recenze. Do roku 2014 se jako autor a moderátor podílel na více než třech tisících pořadech v České televizi a v Českém rozhlase, z toho devět let v rubrice Svět filmu, posléze sedm let ve Filmovém týdeníku. Na nezávislých malých neoficiálních filmových festivalech uváděl filmové projekce. Věnuje se i výtvarnému umění a architektuře, je autorem dvou stovek výstav moderního českého umění.
Komentáře k článku: Dvě psychodramata v nových filmech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)