Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Zlatá Kutná Hora (No. 3)
Závěrečný den jubilejní desáté edice mezinárodního Divadelního festivalu Kutná Hora mimo jiné dokázal, že starobylé město je nanejvýš vhodné i k pouliční umělecké produkci. Utěšeně pokračovala dramaturgická diskuse, tentokrát na ožehavé téma Práce s autory. Na půdě Městské knihovny pak byly prezentovány výstupy z Rezidenčního programu pro dramatiky ze států bývalého sovětského bloku, který v Kutné hoře realizuje spolek Rekultur, a to v koprodukci s DFKH a Divadlem X10 a projektem New Stages Southeast, jehož výsledky byly prezentovány na DFKH v minulém roce.
Nádherně prozářené odpoledne pak v parku pod Vlašským dvorem patřilo příjemně hypnotickým Mikrosvětům Jazmíny Piktorové a Sabiny Bočkové. Foto: archiv festivalu
Nádherně prozářené odpoledne pak v parku pod Vlašským dvorem patřilo příjemně hypnotickým Mikrosvětům Jazmíny Piktorové a Sabiny Bočkové, jež hravou i nenásilně interaktivní formou neokázale zpřítomňují nevšední krásu zdánlivě obyčejných věcí. Inscenace, přístupná divákům dětským i dospělým okouzluje přirozeným propojením pohybu a imaginace, pro niž představuje ideální první kontakt se scénickým uměním, i skvostný programový otvírák závěrečného dne. Laskonka!
Koprodukční projekt The Power Game (Velká Británie, Mexiko, Česká republika), uvedený v malém sále Tylova divadla sice ohledává navýsost aktuální téma manipulace, ale činí tak prostřednictvím dosti již omšelých výrazových prostředků. Rozmarné řádění dvojice poměrně čilých staříků, které s gustem představují autorky inscenace Andrea Miltnerová a Sofía Mayorga sice ve svých světlejších chvilkách připomene Ionescovy Židle, či poetickou spřízněnost s Boháčovou nonverbální variací na Havlovu Audienci Antiwords, permanentní odkazování na tradiční, a proto značně předvídatelné postupy se v úzké návaznosti na takřka nulovou gradaci monotónního kusu postupně stává hlavním spouštěcím mechanismem divákovy letargie. Ultimátní uspávanka!
Odysea. Foto: Igor Stančík
Antickou programovou linii letošního ročníku na hlavní scéně završila inscenace Odysea bratislavského divadla Ludus. To se v poslední době úspěšně vymaňuje z dlouholeté škatulky divadla pro mládež, a razantně se otevírá i vyspělejším věkovým skupinám, jež na jeho tvorbě nezřídka vyrůstaly. Dokladem je i dramaturgicky svěží, režijně poutavá, a herecky koncentrovaná jevištní interpretace Schimmelpfennigovy homérské variace. Mladý slovenský režisér evropského věhlasu Dávid Paška si ironicky pohrává s prazákladním evropským mýtem, aby došel k veskrze nadčasovému humanistickému apelu, jenž je v sugestivním kontrastu s alarmující aktuální politickou situací na Slovensku. Tu pregnantně shrnula navazující diskuse s režisérem Paškou a ředitelem divadla Ludus, renomovaným dramaturgem Martinem Kubranem, jejíž moderace se ujal Vít Svoboda z Deníku N.
Vtahující noční festivalová coda se odehrála v šapitó, jež ovládly temně vzrušující zvukové vize radikálního německého art univerzála Kalase Liebfrieda. Osobně bych raději tančil, než se nechal bičovat notami a bujným houštím zvukových stěn, jako strašidelná kulisa k přátelským šepotům nicméně jeho finální set fungoval skvěle. Stoupající chlad pak zbytky účastníků záhy zahnal do utěšitelské náruče kutnohorských nočních podniků. Loučili jsme se, jak jinak, nad ránem, v místní kombinaci baru a diskotéky z pekla, v níž se rozpustilí členové festivalového kmene rozmarně mísili se zástupem mladých žen, loučících se svobodou značně již rozjařené budoucí nevěsty. K odchodu nám hráli Holki a Lunetic. Co víc si přát? Pro příště snad jen poněkud větší přívětivost pracovnické čety Městského divadla Kutná Hora, jejíž reprezentanti se v závěru zdáli býti poněkud roztrpčeni neustálou přítomností netradičních zjevů, a často zbytečně štkali. Má decentní výtka přitom rozhodně nemíří k personálu divadelní kavárny, jehož vstřícnost byla naopak totálně příkladná!
///
Závěrečné resumé: Divadelní Festival Kutná Hora disponuje:
Smělou a komplexní uměleckou vizí.
Vynikající, do detailu dotaženou organizací.
Programem, jenž ve vyrovnaném poměru snoubí umění, vzdělání, společné diskuse a další komunikační platformy i čirou zábavu.
Vtahující, přátelsky neformální atmosférou, jež nestaví bariéry ani nedělá rozdíly.
Je vynikající alternativou opulentním molochům, otevřenou všem zájemcům o kvalitní, tematicky i formálně progresivní divadlo. Nebudu lhát, zamiloval jsem se.
Srdečné díky, Kutná Horo!
///
Další reportáže z festivalu si můžete přečíst zde.
Komentáře k článku: Zlatá Kutná Hora (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
